Eighteen (Czech)

11.

"Zatím tam nic nevidím, zkusím jiný způsob." řekla a strčila mi do kundy takovou velkou tyč. "Počkat.." zarazila se.

"Co?" řekla jsem vyděšeně. "Jste těhotná." podívala se na mě doktorka a vyndala mi tyč z těla. "Ne." odmítala jsem to příjmout. "Ale ano." usmála se a sundala si rukavice. "Zaregistruji vás tu, a budete chodit na pravidelné prohlídky." poučila mě a klapala něco do počítače. Zvedla jsem se z křesla a oblékla se.

Vzala jsem si kabelku a šla k autu. Cestou jsem přemýšlela. Mám si ho nechat, nebo jít na potrat? Rick je hodný, pomohl by mi s výchovou, ale jsem na to moc mladá, pořádně jsem si ještě neužila života. K čemu je furt šukat, když z toho stejně nic nemám, užiju si pár minut a je konec. Chci něco víc.

"Nechám si to dítě." řekla jsem si pro sebe a zaparkovala. Zamkla jsem auto a vyběhla nahoru do bytu. Už tam netrpělivě čekal Rick. "Tak co?" zvednul se z gauče a šel mi naproti. "Čekám miminko." pousmála jsem se a on mě objal. "A jak to vidíš dál?" podíval se mi do očí.  "Nechám si ho." znovu jsem se pousmála a v tý chvíli mě Rick chytil a zvedl. "Miluju tě." dal mi rychlý polibek na rty. "Já tebe." zaculila jsem se, chtělo se mi brečet.

"Ne, promiň, nebreč." pustil mě na zem. Odtrhla jsem se od něho a otočila se zády. "To ty hormony." snažila jsem se přestat. Utřela jsem si slzy a znovu se na něj obrátila. "Odpočiň si." položil mě na postel a přikryl. Ve chvilce jsem usnula.

Zdálo se mi, že mám dceru, její první den ve škole. Vedla jsem jí do třídy po boku Ricka. Dívala se na mě z lavice a smála se. "Mami?" šeptala na mě. "Ano, holčičko?" vesele jsem jí odpověděla. "Mami!" vykřikla. "Co je?" řekla jsem vyděšeně. "Vstávej!".."Vždyť já stojím." řekla jsem nechápavě.

"Taylor! Vstávej!" probudil mě ze snu Rick. "Co se děje?" Moc jsem ho nevnímala. "Lakers vyhráli!" řekl nadšeně. "Děláš si srandu? A kvůli tomu mě budíš?" řekla jsem naštvaně a prudce se otočila. "Tak promiň." dal mi pusu na tvář a zavřel mi dveře. Znovu jsem usnula.

Probudila jsem se večer, zvedla jsem se z postele a šla do obýváku. Rick tam seděl s pivem v ruce a horlivě sledoval basket. "To je další zápas?" sedla jsem si k němu a sledovala to s ním. Automaticky jsem si vzala do ruky pivo a chtěla se napít. "Ne! Přece nemůžeš." vytrhl mi ho z ruky. "A jo." chytila jsem se za hlavu a usmála se. Rick mi chytil tváře a políbil. "Dej si na to pozor." pousmál se a dál se věnoval televizi.

"Pozvu k nám rodiče." řekla jsem a čekala na reakci. "Dobře." usmál se. "Fajn." skousla jsem si spodní ret a vzala telefon do ruky. Vytočila jsem mámy číslo a šla do kuchyně.

"Mami?"
"Taylor! Ahoj."
"Máte zítra čas?"
"Ano máme, proč se ptáš?"
"Mám spousta novinek, chci aby jste přijeli."
"Moc rádi. Tak zítra ráno?"
"Tak v deset." navrhla jsem, dřív ne, myslela jsem na svoje raní nevolnosti.
"Dobře, budeme se těšit broučku, pa." řekla a zavěsila.

Broučku? Ona mi řekla broučku? Moje máma? Fakt divný. Položila jsem telefon na linku a oddychla si. "Ricku vstávej! Zítra ráno přijedou naši, musíme uklízet." zavolala jsem na něj. "Už jdu." odpověděl mi. Začali jsme uklízet kuchyň, pak obývák, koupelnu a trochu ložnici.

Po náročném úklidu jsme oba spadli do postele a usnuli. Ráno jsem se probudila a hned běžela na záchod. Zase ty raní nevolnosti. Udělala jsem Rickovi snídani a dala si sprchu. Oblékla jsem si elegantní, ale upnuté mini šaty a nalíčila se. Když jsem vyšla z koupelny, bylo už půl desátý a Rick pořád spal. "Vstávej." budila jsem ho a tahala z něho deku. "Za chvíli tu jsou naši!" To jediný ho konečně probralo. Rychle běžel do koupelny a během patnácti minut vyšel oholený, oblečený a voňavý.

"Páni." pousmála jsem se a přitiskla se k němu. "Ale, tady už je někomu vidět bříško." podíval se mi na něj a zasmál se. "Jo no, měl bys začít cvičit." zasmála jsem se a poplácala jsem mu ho. "No dovol." vzal si do ruky snídani co jsem mu udělala a sedl si na gauč, když b tom zazvonil zvonek. "Jsou tady, rychle, dej to pryč." Rick hodil talíř do dřezu, chytil mě za pas a šel se mnou otevřít.

"Vítejte." usmála jsem se a pozvala je dál. Oba mě objali a pak jsem jim představila Ricka. Všechno probíhalo skvěle, rodičům se Rick i byt líbil. "Taylor, ty jsi nám tu nějak přibrala." naznačila moje taktní máma.

"No, já.. Vlastně čekám miminko." pevně jsem chytila Ricka za ruku, bála jsem se reakce. "C-co?" koktala máma. "No to je skvělé Taylor!" radoval se táta. "Co že? Vždyť jsi na to moc mladá, nemůžeš si to nechat vzít?!" vyhrkla máma. Nastalo hrobový ticho. "Mami, já ho chci." sklopila jsem zrak. "To ale nejde!" zařvala na mě, až jsem sebou cukla. Poslouchala jsem její monolok, a schovaná za vlasy brečela. "To dítě si musíš nechat vzít!" a tohle mě naštavalo. Zvedla jsem se a zařvala "A vypadni!" ukázala jsem na dveře. Ona se zvedla, chytila tátu za ruku a uraženě odešla.

Sedla jsem si na gauč a zaraženě koukala před sebe. "To bude dobrý." chytil mě Rick kolem ramen. "Taky jsi jí něco mohl říct.." odsekla jsem "Promiň." omlouval se mi. Když v tom mi přišla SMSka, byla od táty.

"Omlouvám se za mámu, hodně jí to překvapilo, moc ti/vám to přejeme, mamka se prý omlouvá. Táta."

Odepsala jsem jen "Děkuju." a nechala to být.

O 6 měsíců později:

"Je to tady! Praskla mi voda!" řvala jsem na Ricka. Rick vzal moje věci a okamžitě mě naložil do auta. V nemocnici jsem si sedla na vozík a jela na sál. "Děsně to bolí!" řvala jsem zpocená v bolestech. "Zlato, to dáš!" držel mě Rick za ruku, div jsem mu jí neumačkala. "Tak jdeme na to, tlačte." řekla doktorka a v tu chvíli to celé začalo.

Po půl hodině to bylo konečně venku. Rick přestřihl pupeční šňůru a vzal si to maličké do ruky. "Tak co je to?" brala jsem si to k sobě do náručí. "Je to holčička." usmíval se Rick a dal mi pusu na tvář. Byl to nepopsatelný pocit, držet v rukou svoje dítě. "Je krásná." držel mě Rick za paži. "Dáme jí jméno Katie." usmála jsem se.

Byla to chvíle štěstí následována hroznou bolestí. Přístroje se rozpípaly a všude kolem mě začal chaos. "Co se děje? Co je s ní?" panikařil Rick, kterého hned odvedli. Všechno najednou pomíjelo. "Vnitřní krvácení! Rychle!" zařval doktor a začal se mnou lomcovat. A to je poslední, co si pamatuji...

Prosím, nezabíjejte mě.
Konec Eighteen, děkuju vám všem moc, že jste to četli ❤
Přichází prázdniny, tak jsem se to rozhodla ukončit, protože bych na psaní ani neměla čas. Vám všem přeju krásný ty dva boží měsíce:)
A jen tak mimo, jestli jste ještě neviděli film "S láskou Rosie" určitě se koukněte! Je boží :3
Tak se mějte :-* možná někdy u dalšího příběhu..:)