Nejlepší Rozhodnutí

7.

Začala si prohlížet co tu mám. „Ty máš hrozně málo oblečení ženská.“ Zakroutila nevěřícně hlavou. „Ale ve si na sebe co chceš, tady to nikdo neřeší.“ Ukázala na legíny a crop top, co měla na sobě.

Usmála jsem se. „Tak jo. Beru kraťasy.“

Vzala jsem pohodlné, černé kraťasy a pak jsem si vzala bílé tílko a pohodlnou, trošku větší, bílou košili.

Ukázala jsem jí svůj výběr a ona přikývla. „To ber. Je to dobrý.“

Zasmála jsem se a šla se převléct. Amélie si zatím sedla na naší postel a čekala.

Když jsem vyšla že skříně, ukázala mi palce nahoru.

„Už jsi snídala?“ zeptala jsem se když jsem si všimla, že už je půl desáté.

Zavrtěla hlavou. „Ne, tak pojď, nebo budu muset sníst tebe.“

„Tak to radši jdu.“ zasmála jsem se a vydaly jsme se do kuchyně.

Kdo by řekl, že si s jeho sestrou budu tak dobře rozumět. Její přívětivá povaha mě uvolnila. Skoro jako kdybych jí znala už dlouho.

Měla jsem radost, že je tu tolik milých lidí jako Lidna, nebo sestra mého nastávajícího. Narozdíl od něho se ke mně nechovaly chladně. Ale on taky na mě nebyl zlý. Bylo mi tu možná líp než doma. Jen Sergej tu chyběl.

Vzaly jsme si míchaná vajíčka a sedly jsme si ke stolu. Amélie u mi toho nadšeně vyprávěla, co bysme mohly dneska dělat. Nakonec se rozhodla, že mě tu provede a ukáže mi její pokoj.

Hned co jsme dosnídaly se jala role průvodce.

Chodily jsme po domě snad hodiny. Ukázala mi vše od přízemí až úplně nahoru na střechu, kde mi vyrazilo dech nádherné sezení, bazén a bar u bazénu.

„Mohly bysme se jít někdy vykoupat, co myslíš?“ Otočila se na mě.

„Klidně.“ Usmála jsem se na svou novou kámošku. I když byla o šest let mladší, skvěle jsme si rozuměly.

Pak jsme zamířily do jejího pokoje. Byl na druhé straně chodby od našeho pokoje.

Její pokoj byl taky obří a byl podobně zařízený jako ten náš. Jen byl trochu víc barevný. Poznala jsem z toho, že má ráda fialovou barvu a koně. Všude po pokoji byly obrázky koní a nějaké fotky s ní a nějakým koněm.

„Jezdíš na koni?“ Zeptala jsem se když jsem si prohlížela fotku na zdi hned vedle dveří.

„Jo.“ Usmála se. „V naší stáji mám vlastního. Občas, když má náš podkoní čas, tak mě vezme na vyjížďku, ale už je starý a většinou čas nemá.” Smutné kývla z okna směrem kde stala stáj. „A sama jezdit nesmím.“

„To chápu.. Možná někdy časem, až tu nebudu úplně cizí, bych mohla jet s tebou.“ Navrhla jsem.

„Ty jezdíš na koni?“ Rozzářila se se.

„Mhm.“ Souhlasila jsem.

„Tak to bych mohla je s tebou, ne? Třeba hned.“ Začla nadšeně poskakovat kolem.

Nechtěla jsem jí brát naděje, ale hned to asi nebude možné. „Hele, ráda bych s tebou jela, ale myslím, že to nebude úplně možné. Určitě ne hned..“

Podívala jsem se na ní a pokračovala. „Jak víš jsem tu sotva den, moc mě neznají, takže jsem tu pořád cizí.. Navíc si myslím, že tvůj bratr by nepustil svou sestru samotnou ven, jen s dcerou jeho nepřítele.“