𝐋𝐚𝐛𝐲𝐫𝐢𝐧𝐭 : 𝐍𝐚š𝐞 𝐬𝐥𝐳𝐲..- ( Gally x Reader )

【 𝟗. 𝐍𝐞𝐯𝐢𝐝ě𝐥 𝐣𝐬𝐞𝐦 𝐭ě 𝐧𝐚𝐡𝐨𝐮! 】

y/n - tvé jméno

【【【【【【【【【【【【【【【.......................】】】】】】】】】】】】】】

Y/N Pov

Gally.. Kápa Stavitelů znal každý na Place. Bez výjimek.. Bylo těžké ho přehlédnout a ještě těžší ho ignorovat.. On by vám to ani nedovolil. Ignorace nepřicházela vůbec v úvahu. Pravidla a pořádek byly pro něj nejvyšší prioritou. Uděláš něco špatně? Vsaď se, že toho budeš rychle litovat, až na to Gally přijde. Nedej bože, když se začneš ulejvat.. To už si můžeš kopat hrob a ušetřit Billymu práci.

Rozhodně jste nechtěli být na jeho špatné straně.. A přesně TAM jsem byla já.. Neměl mě rád. Kritizoval všechno, co jsem udělala, co jsem nestihla udělat.. Vždycky si našel něco, s čím nebyl spokojený.. Podceňoval mé schopnosti.. Právě proto se z nás stali rivalové.. Nepřátelé, chcete-li..

Jedinou možností jak jsem mu mohla dokázat, že nejsem překážkou, nejsem problém, o který by se museli všichni den po dni starat, byla přesně ta, která se mu nejvíce nelíbila. Kterou všichni zavrhli stejně rychle, jako mou roli Běžce. 

A to být Stavitelem..

Stavitelé byli těmi, kteří postavili většinu věcí kolem Placu. Jakožto ti silní, ujali se všech těžkých prací.. Přemisťování věcí, opravy, stavění.. prostě cokoliv, co si vyžadovalo jejich sílu a někdy i strategickou mysl..

Celou noc jsem strávila nad plánem, jak svého cíle dosáhnout. Jak se vyhnout vyhazovu z jeho strany.. I když jsem se připravila na bilion možných variant našeho rozhovoru, musela jsem se každým krokem k mému nepříteli povzbuzovat. Jak těžké tohle mohlo být? Srdce mi nervozitou bušilo o sto šest. Bude to boj, o tom žádná.. Jen jsem doufala, že to nedopadne jako úplná katastrofa.

,,... Am.. Dobré ráno..." pokusila jsem se o úsměv a snažila se nevypadat ani neznít tak nervózně, jako jsem ve skutečnosti byla. Minule mi nedělalo takový problém ho oslovit.. Tak proč teď? Možná to má co dělat s tím, že tu momentálně byl sám..

Gally vzhlédl od plánku, na kterém pracoval, přičemž stále setrval ve své opřené poloze. Ruce měl zaháknuté po obou stranách na stolu. Jeho zvídavé oči si mě, jako pokaždé, prohlédly od hlavy až po paty a sebraly mi veškerou snahu snažit se o falešné nadšení..

,,... Nemáš něco práci?" zeptal se dost suše a stočil pohled zpátky k papíru. Dal mi jasně najevo, ať se vrátím do práce, která tedy rozhodně nebyla tady.. K jeho smůle, přišla řada na změnu rolí.. Zázrakem se mi podařilo udržet si nedotčený úsměv. Vlastně jsem ho schválně ještě zvětšila..

,,Právě proto jsem tady.." založila jsem si sebevědomě ruce na hrudi. Stavitel mému pohledu už neměl v plánu oponovat.. I přesto mě dokázal soudit..

,,Jasně..  tuto část můžeme rovnou přeskočit. Oba víme, že z tebe Stavitel nebude, takže není třeba ztrácet čas." Můj úsměv při tom okamžitě zmizel. Nemohla jsem se nechat tak rychle odbýt.. Vrátila jsem se ke svému původnímu úsměvu a přistoupila blíže.

,,Měla bych vyzkoušet všechny role-

,,Už sis ji vyzkoušela.. Minule." uchechtl se sarkasticky. Poukazoval na mé fiasko s tím dřevem..

,,Byla to nehoda..! Omluvila jsem se a chtěla ti nabídnout pomoc.. jenže vím, že bys ji nepřijal.." zamračila jsem se, ze všech sil se snažila udržet klidný hlas a položila ruku na stůl, abych ho donutila mi pohled znovu opětovat.