Unstable // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 18

Trhla jsem sebou, když jsem se probudila, do krku se mi nahrnula žluč. Dávivý zvuk naplnil místnost, vytřeštila jsem oči a vytočila jsem ramena v pravý čas, hleděla jsem do šedého kýblu, který mi Eleanor držela. Měla na sobě to samé, když jsem usnula, ale něco zářivého upoutalo mé oči na jejím obličeji. Ačkoliv jsem byla příliš rozptýlená.

Dávka žlučových šťáv zamířila do kyblíku a nechutně jsem se dávila, rukama jsem pevně svírala peřinu. Měla jsem pocit, jako by všechno uvnitř mě bylo převrácené vzhůru nohama a každé jídlo, které jsem snědla, bylo vypuzené ven.

Když jsem byla hotová, spadla jsem do postele, roztřeseně jsem si otřela pusu a snažila jsem se dát se dohromady. Eleanor zmizela z pokoje s kyblíkem a moje oči byly zavřené, když se vrátila. Polštář, na kterém jsem spala, byl opřený o čelo postele, takže jsem spala napůl v sedě.

Zaskuhrala jsem a dotkla jsem se tváří, měla jsem pocit, jako by mi pod rukama něco doutnalo.

„Co to se mnou je?" zabručela jsem.

„Ou, tvoje tělo se zbavuje léku. To je všechno," odpověděla Eleanor. „Už bys měla být v pohodě. Vypadá to, že sis vyčistila celé tělo."

Trhla jsem sebou, když jsem ucítila něco studeného a mokrého dotknout se mé tváře, byl to studený obklad, a Eleanor se tvářila znepokojeně, když se na mě dívala.

Pak jsem si vzpomněla.

Harry mě zdrogoval.

„Zdrogoval mě," zabručela jsem naštvaně, tajně jsem ho obviňovala za to, že jsem se cítila takhle.

„Řekl nám, že si myslel, že to byly prášky na bolest," řekl Eleanor.

„Lhal. Není blbý, vždycky ví, co dělá," odpověděla jsem suše, ztuhla jsem, když se mi stáhla hruď. Bála jsem se, že bych zase zvracela, neměla jsem zvracení ráda, ale uvolnila jsem se, když se nic nedělo.

Pak jsem si všimla, co měla Eleanor na obličeji.

Musela jsem se podívat dvakrát. Měla na rtech jasně růžovou rtěnku, lehce rozmazanou a její tváře byly nepochybně nepřirozeně růžové. Oční víčka měla jasně modré a vlasy měla v culících.

„Co se ti stalo?" zeptala jsem se pomalu.

Uchechtla se.

„Lottie mi chtěla udělat make up. Miluje je a vedla si dobře."

Podívala jsem se na její rozmazaný make up a přemýšlela jsem, jak to Eleanor mohla považovat za „dobré". Pak mi došlo, že Lottie byla dítě, takže na její věk to bylo dobré. Nemohla jsem se od Eleanor odvrátit. Vypadala jako dítě ve starším těle a upřímně, ty culíky ji dělaly mladší.

„Jak se všichni mají?" zeptala jsem se tiše.

Eleanor zvážněla.

„Všichni jsou v pohodě, asi. Nevím, co budeme teď dělat. Louis mi nic neřekne. Myslím, že Gemma nás tady nechce-."

„Ani se jí nedivím," zamumlala jsem pohrdavě.

„Ale myslím, že si s klukama docela sedla," dořekla to.

„Fakt?" to bylo překvapení.

„Jo."

„El, El, El!" volala Lottie od dveří a obě jsme se podívaly včas, jak spěchala do pokoje. Držela v ruce něco, co vypadalo jako beanie, a oči měla doširoka vytřeštěné.

„Pomoz mi!"

Neřekla úplně přesně pomoz. Znělo to spíše jako pomoč.

„Co se děje, zlato?" zeptala se Eleanor.