Závod o lásku (Charles Leclerc ff)

~4~

..But until the gates are open  I jsut wanna feel this moment.. 
    -Feel this moment, Pitbull, Christina  Aguilera                                                              
--------
     Zbytek týdne utekl neskutečnou rychlostí. Ani jsem se nenadála a byl tady pátek odpoledne. Celý týden jsem se ještě učila na následující zkoušku, abych se po návratu z Monaka tolik nestresovala. Teď jsem seděla ve svém pokoji, nad kufrem do kterého nevěděla co zabalit. Celý týden by mělo být v Monaku slunečno a teplota kolem patnácti stupňů. Zabalila jsem si tedy trička, mikiny a pro jistotu také dva svetry. Já totiž nikdy neponechávám nic náhodě, a klidně se tam může rychle ochladit. Navíc je duben, a přestože je v Monaku tepleji než v Londýně, na kraťasy a krátké trička to venku opravdu není. Tina s Annou navrhovaly, že bychom se mohly podívat po večerech i do nějakých tamních klubů. Vzala jsem si tedy sebou i více společenské šaty. 

Po asi hodině a půl jsem kufr úspěšně zabalila a zbytek věcí si do něj uložím zítra, před odjezdem. Zašla jsem si pro kafe a znovu rozklikla instagram Charlese Leclerca, a nyní již zmáčkla tlačítko sledovat. Normálně bych volala holkám, že neuvěří koho jsem potkala, ale věřím, že by Liv úplně šťastná nebyla. Neskutečně žárlí na každou holku, co jen jeho jméno zmíní. Zajímavý to člověk, ale to jsme z nás čtyř všechny.

V sobotu jsem se vzbudila těsně před polednem. Potřebovala jsem spánek do zásoby před nočním cestováním. Dala jsem se také trochu do kupy. Umyla si vlasy a poté zbytek hygieny zabalila k ostatním věcem. Rozloučila se s rodinou a ti mi popřáli šťastný let. ,,Nezapomeň nám hned po příletu zavolat!“ volala na mě ještě ze dveří mamka starostlivě. ,,Bude to první věc co udělám, ale teď už musím jet. Ahojte!“ odpověděla jsem ji a vydala se na cestu k Oliviinu domů.

Dorazila jsem tam ve stejnou chvíli jako Tina. Liv nás obě přivítala a na očích ji bylo vidět jak moc se těší, ale to my samozřejmě všechny. Anna dorazila zhruba za hodinu a my začaly s plánováním každého dne tam. Chtěli jsme si to tam co nejvíce užít. Chtěly bychom se podívat samozřejmě na okruh a tamního muzea a taky vidět to slavné Monacké kasino, palác a spoustu dalších zajímavých míst. S holkami jsme se ještě bavily co máme zabalené. Poté si daly jednoduchou večeři a šly spát, alespoň tedy na chvíli.

Na letiště jsem se vydávaly ve tři ráno, všechny naprosto ospalé a rozlámané. Naštěstí, se na letišti už všechny vyznáme, takže nebyl pro nás problém najít náš terminál a dále i odbavovací přepážku. Neskutečně šťastné jsme si sedly před náš gate později, po všech letištních kontrolách. Liv nám všem skočila pro kafe a něco na zub, abychom se alespoň trochu probraly. Do letadla jsme měly nastupovat až za hodinu, takže jsem se rozhodla naposledy si trochu protáhnout nohy před letem a projít se po letišti. Jediná z holek co ještě nespala byla Tina, ale ta se mnou nechtěla jít a radši šla na chvíli spát taky. Šla jsem tedy sama. Procházela jsem si všechny malé obchůdky a stánky. Fascinuje mě jak je na letišti všechno tak drahé. V jedné kavárně jsem narazila na vodu za 3 libry, šílené toto. Celá procházka mi trvala skoro tři čtvrtě hodiny a tak jsem si k holkám jen na chvíli sedla, než otevřeli gate a my mohly pomalu nastupovat do letadla.

Letadlo bylo velké, společnosti Ryanair. Sedadla jsem měly s holkami dále od sebe v jedné části letadla Anna s Tinou a v druhé já a Olivia. Mé sedadlo bylo naštěstí u okna a já se nemohla dočkat pozorování krajiny z něj. Celý let měl trvat dvě hodiny, tak jsem na to měla spoustu času. Hned po vzletu jsem však začala litovat toho, že jsem si nevzala žádný cestovní polštář, letadlo není totiž moc pohodlné . Když jsme už byli ve vzduchu, dala jsem si do uší sluchátka, zapnula hudbu a sledovala výhled z okna. Nakonec jsem asi i usnula, protože když jsem se probudila, kapitán již hlásil, že za patnáct minut budeme přistávat. Jakmile se letadlo blížilo k zemi, viděla jsem již letiště v Nice, kde jsme přistávali. Letiště tam nebylo tak velké jako v Londýně, tak nám orientace nedělala opět takový problém. Vzaly jsme si naše kufry, vyšly z letiště a k zastávce, odkud nás bral autobus do Monaka.

Cesta autobusem byla nádherná. Krajina na jihu Francie je úžasná. Téměř celou cestu jsme jeli podél moře a já se nemohla dočkat, až do něj vlezu. Pokud ovšem nezmrznu, není úplně teplé. Cesta do Monaka nám již nezabrala ani půl hodiny a když jsme do něj vjeli, koukala jsem všude kolem s otevřenou pusou. Monako je ještě nádhernější ve skutečnosti, než na fotkách. S holkami jsme měli apartmán kousek od pláže, který byl nádherný jak zvenku, tak i uvnitř. Když jsem otevřela dveře na terasu, z které to bylo k vodě jen pár desítek metrů a viděla tu krásnou vodu, odrážející paprsky slunce, a to jak se nádherně třpytí, nebránila jsem se úsměvu. Vítej v Monaku. Konečně.

Čaukyy ❤️🏎
Máme tady další kapitolu snad poslední kde se Charles moc neobjevuje, přísahám, že to od příští kapitoly napravím.🤭
Užívejte týden a budu se na vás těšit u další kapitoly🤗

Vaše Emuškaa❤️