Z pohledu Ami-chan:
,,Nevyjížděj po mně Ami. Jinak to s tebou nedopadne dobře," vyhrožoval mi Rindou.
,,Pf s nimi tady já nebudu," řekl Kokonoi a odešel.
To jako fakt?! Ty jsi mě tu nechal na pospas těm idiotům?!
,,A vy jste?" zeptala se jich Mei.
Děkuju za záchranu.
,,Já jsem Ran a tohle je můj mladší bráška Rindou," odpověděl ji Ran a pak se usmál.
,,A ty jsi?" optal se ji Ran.
,,Mei," řekla mu a pak se podívala na mě.
,,Takže Mei. Nechceš jít se mnou na oběd? Určitě se ráda připojí i Ami-chan, že?" optal se ji Ran.
,,A já jdu taky, samozřejmě," vložil se do toho Rindou.
,,Noo," začala Mei a já kývala nepatrně ať s nimi nikam nejdem. ,,Chápu, že se ti nikam nechce Ami, ale já od rána nic neměla k jídlu a už začínám docela umírat hlady.
,,Takže problém je vyřešen. Jdeme na oběd," zavelel Rindou a šly jsme každý do šatny.
,,Určitě je to past Mei. Dej si na ně pozor," zašeptala jsem ji, když jsme byly u nás v šatně.
,,Dobře," řekla a pak jsme převlečené vyšly před fitko.
,,Můžeme jít," zavelel Ran a dal si ruku kolem Mei ramena.
,,To platí i pro tebe," ozval se vedle mě Rindou, který mě chytil za ruku docela silně a nehodlal mě pouštět.
,,No jo furt," odsekla jsem trochu.
,,Kampak zmizel můj výtvor?" optal se mě Rindou a já ztuhla.
,,Ehm make-up," odpověděla jsem jednoduše.
,,Tak to ne. Rane, my si musíme odskočit. Jděte napřed do tamté restaurace, jak jsme se o ni bavili," vzkázal Rindou Ranovi a pak mě táhnul na záchody.
Zatáhl mě za roh, kde nebylo vidět a bylo tady schodiště.
,,Pusť mě!" podívala jsem se mu do očí, ale i tak mě nepustil.
Spíš mě víc namáčkl na zeď.
,,Au," trochu jsem se přitom bouchla do hlavy.
,,Kolikrát ti mám opakovat, že si na mě nemáš vyskakovat?" zavrčel na mě Rindou a chytil mi ruce, které dal následně nad mou hlavu.
,,Ale tobě to očividně nevadí. Užíváš si to, když to řeknu a vidíš mou bezmoc," řekla jsem a trefila se přímo do černého.
Měla jsem pravdu, protože se na chvilku zarazil.
,,A tobě se to zas líbí. Jinak by jsi to pořád nedělala," oplatil mi a tentokrát jsem já koukala na něj.
,,Já se jen snažím bránit. To ty si myslíš, že budu tvá. Ale to nebudu!" řekla jsem pevným hlasem a on se zasmál.
,,Ale ty už jsi," pověděl a odhrnul mi tričko.
Sehnul se k mé kůži a začal ji sát.
,,Né, znovu né," zasténala jsem a v tu chvilku mě i kousnul.
Sykla jsem bolestí a dál mi sál a okusoval kůži. Docela to bolelo a tak jsem se to snažila vydržet.
Po chvilce okusování a sání mé kůže mě hodně kousnul a to už jsem vykřikla.
,,Au, to bolelo!" vyjela jsem na něj a on mě pustil.
Chytla jsem si bolavé místo a vražedně se na něj podívala.
,,Ale, nedělej, že se ti to nelíbilo," řekl provokativně a pak se podíval na místo, kde měl svůj nový výtvor.
,,Tohle aspoň nějakou dobu vydrží," usmál se spokojeně a vzal mě zas za ruku.
,,Jdem se najíst," zvážněl a táhl mě pryč.
Teď vážně. Fakt si myslí, že jsem blbá? Však mě vede k východu a né do té jejich vybrané restaurace!
.........................
Další kapitola je na světě.
YOU ARE READING
Tokyo revengers a Ami-chan
FanfictionTak nadpis mluví za vše, né kecám, menší popis vám sem hodím, aby se neřeklo XD Takže, naše hlavní hrdinka Ami-chan má ráda anime, obzvlášť jedno Tokyo Revengers. Nedávno se přestěhovala do nového města, kde začne navštěvovat nižší střední. Cestou d...