Tokyo revengers a Ami-chan

Kapitola 2. To je můj náramek!

Z pohledu Ami:

,,Dobrý den, jsem Ami, ráda vás všechny poznávám," představila jsem se a ředitel odešel.

,,Tohle je vaše nová spolužačka, buďte na ni hodní," řekla učitelka třídě a pak ukázala ať si sednu do předposlední lavici, před nějakého kluka.

Porozhlédla jsem se po třídě a všimla jsem si, že sedím vedle Akkuna, který se na mě koukal. Když si všiml, že se na něj taky koukám, tak se usmál a začal se věnovat učitelce.

Celý den byl docela nudný, až na přestávky, to jsem si povídala s klukama.

Odpoledne jsem se s nimi rozloučila a šla domů. Tam jsem si odložila tašku, převlékla se do kraťasů a trička.

Jelikož bylo pět hodin, tak jsem se rozhodla se projít k té svatyni, kde jsem nechala náramek.

Zítra budu muset zajít na tu poštu. Ach jo. Ale aspoň to už budu mít doma.

Po chvilce jsem se porozhlédla kolem sebe. 

Sakra, teď jsem se fakt ztratila.

Rozhlédla jsem se kolem sebe, za mnou nikdo nebyl, ale když jsem se otočila zpět, tak sem vešli z rohu dva kluci. Byl to Hajime Kokonoi a Inui Seishu.

Neochotně jsem k nim došla.

,,Promiňte, trochu jsem se tu ztratila. Nevíte kudy se jde ke svatyni, co by měla být kousek odtud?" optala jsem se jich a Kokonoi se na mě podíval a sehnul se ke mně.

Jen se opovaž dělat si srandu z mé výšky.

,,Ale maličká, tam je to nebezpečné. Obzvlášť teď večer," nahodil na tvář ten svůj úšklebek.

,,Nebezpečí je mé druhé jméno,..." podívala jsem se mu do očí a pak ho silně bouchla do břicha až se za něj chytnul. ,,...., to máš za to maličká."

Koukla jsem se na Inuiho, jak se pousmívá.

Poodstoupila jsem od Kokonoia a podívala se do mobilu.

,,No nic, já jdu. Mějte se Koko, Inuio," letmo jsem jim zamávala a odkráčela si to ke svatyni.

Když jsem tam došla, tak tam nikdo nebyl. Vylezla jsem na schody a hledala náramek.

,,Sakra, není tady," položila jsem si mikinu s mobilem na schody a ucítila jsem na sobě něčí pohled.

,,Vylez! Vím, že tam jsi!" zadívala jsem se za strom, kde se jímala černá postava.

Byl to Mikey a na ruce měl můj náramek.

Můj náramek! Proč ho má sakra na sobě?!

,,Můžeš mi ho vrátit," poukázala jsem prstem na Mikeyho zápěstí a on se tam podíval.

,,Oh, to je tvoje, Ami-chan?" pousmál se a přišel ke mně blíž. ,,Ještě si ho nechám, ať máš důvod sem zítra zajít."

,,Proč? Nepatří ti, tak mi ho vrať, prosím," nastavila jsem dlaň a čekala, co udělá.

,,Ani náhodou, jen jsem si ho propůjčil do zítřka, jak jsem říkal, že Keníku?" podíval se za mě a já se tam otočila a narazila do něčí hrudi.

Udělala jsem krok vzad, takže jsem stála mezi nimi.

,,Neříkej mi tak," zamračil se Draken na Mikeyho a podíval se na mě.

,,Tss, jdu domů," sehnula jsem se pro věci a vzala je do ruky.

,,Tak zítra, Ami-chan," řekl s úsměvem na rtech Mikey.

,,Jo jo, pa Mikey a Drakene," scházela jsem schody a pak mi došlo, že jsem pověděla jejich jména, aniž by mi je řekli.

...............................................

Tak druhá kapitolka je na světě.

Snad se líbila XD