můj anděl

Prolog

Šla jsem po obláčkovém povrchu, který mě tak jako vždy šimral do chodidel, slunce mě šimralo na tvářích a vždy svěží vítr si hrál s mýmy vlasy, ale má mysl, se ale ubírala furt tím samým a jiným směrem, k včerejší hádce s papá. A mráčky jsem kvůli tomu tentokrát ani nevnímala. Nikdy na něj nezapomenu a názor už nezměním, já se totiž rozhodla a tak to taky zůstane. Ach, jak mě se bude stýskat, papá. Vím že to není povinné a že málo kdo si vybere život strážného anděla. Vím, že je to riskantní, ale nechci ho stratit, Já se prostě rozhodla a tak to taky bude.

Stála jsem již v obláčkové kapli. Stála jsem před zraky svých přátel a příbuzných, prostě před zraky všech andělů, ať už známých, nebo neznámích, všichni jsou to přátelé. Nyní to začalo, nastal čas. V kapli jsem zaslechla hlas svého papá ,, Nemusíš to dělat, není to poviné, prosím" Já si toho ale nevšímala, mám tě ráda tati, ale rozhodla jsem se, mrzí mě to.

Nyní to začalo

,,Přísaháš se, ve jménu našeho otce svatého a všech andělských duší, že se vydáváš na cestu smrtelníků, jenž jsi dobrovolně zvolila?"

,,Ano, přísahám"

,,Přísaháš, že vyvoleného budeš strážit a dohlížet, jak je v tvých silách a jak je jen možno, až do konce jeho cesty?"

,,Ano Přísahám"

,,Nyní slib, přísahej, že i kdyby se cokoli stát ti mělo, schopnosti své nepoužiješ na očích žádného smrtelníka, tak aby to vidět ti nebylo,,

,,Slibuji a přísahám"

,,Nyní budiž, jest vůle tvá, tak straž, jest práce tvá a přijmi život smrtelný"

,,Přijímám, jest vůle má, pod zraky všech svědků zdejších" prolomila jsem to tak nepříjemné ticho. Uvědomila jsem si, že jsem nyní, těmito slovy podepsala smlouvu nezlomnou. ,,Už jdu" špitla jsem dolu, cítila jsem, jak se okolo mne shromažďuje vzduch a mlha, dokavaď jsem nezačala mizet.

,,vydrž, už jdu..."