Lekce života

5.

Vzpomínky...

Postupně jak roky utíkali, vyrůstala jsem s Járou..z malý 7letý holky a 8letýho kluka se pomalu stávali teenageři a tím pádem se i mnoho měnilo...co se ovšem nezměnilo bylo naše přátelství. Nasbírali jsme mnoho vzpomínek a tady jich pár je...

Před 4 lety...

Já a Jára jsme běželi do vody, a zase jsme blbli pod vodou. Járu napadla dobrá Hra, že budeme mluvit pod vodou a ten druhý bude hádat co říká..

Tuhle hru jsme vydrželi hrát přibližně tak 10 minut. "tak jo,. příprav se poslední.." Jára se potopil pod vodu, já taky a začal něco mluvit. Tomuhle jsem opravdu nerozuměla.

Oba dva jsme se vynořili z vody. "Nemám absolutní tušení. Co to bylo?" Byla jsme celá napjatá co to říkal...

Ale on jen pokrčil ramena. "To je tajemství..." To si dělá srandu?!

"prosím řekni!!" Prosila jsmemho jak jsem jen mohla. Ale Jára nepovolil... A to z toho důvodu, že říkal "Miluji tě" pod vodou..(vím to protože mi to říkal někdy letos)

Před 3 lety..

Bylo pozdě večer, Já a Jára jsme seděli v Blue baru, pod diskotékou s mojí mamkou a taťkou, a Járovýma prarodičema. Zrovna v Blue baru probíhala taková soutěž od Aperolu, že když někdo vypije určitý počet skleniček Aperolu, tak že vyhraje Aperol batoh a kdo vypije ještě nějaký větší počet, tak že vyhraje brýle (sluneční)... protože jsme byli ještě malí děti, mě bylo 9 a půl a jemu 11.. Takže moje rodiče se dohodli že se o to pokusí a jeho prarodiče taky.

Takže my jsme v pozadí fandili, mezitím co oni pili. Po zhruba půl hodině, moje rodiče dostali za odměnu Aperol batoh. Byla jsem neskutečně šťastná a vděčná že tohle pro mě rodiče udělali, a že jsem něco dostala. Po pár dalších minutách, Járova babička a (myslím nejsem si jistá) děda dostali brýle, protože vypili ten větší počet skleniček. Samozřejmě, brýle byli hustý, nožičky od brýlí měli dřevěnou strukturu a ve sklíčkách se odrážela modro-zeleno-žlutá barva (asi :D). Byli sice hustý, ale já byla vděčná za to že se rodiče alespoň pokusili to vyhrát.

Ale najednou Járova babička mi poklepala na rameno a podala mi druhý brýle, protože vyhráli dvoje. Já jen naznačila rukama že ne že to nepotřebuji, ale ona mi je stejně dala se slovy že to oni nepotřebují a že já to víc využiju. Tak jsem si je tedy vzala, poděkovala a mandala jsem si je. Celý večer jsme je nesundali, následně další dny dokud neodjel domů.

---------

Asi spíš budu psát vzpomínky v mezičasech a nebo když jsem si na to občas vzpomněla. Nepíšu je rovnou sem všechny protože jich je trošku víc takže by to byla trochu delší kapitola.