Pohled Tae
Nahl se na de mě nějaký chlápek s papírem v ruce a začal číst nějaké latinské názvy. Pak ke mě přišel druhej a ten mi odebral krev. To se dalo ještě vydržet ale potom co jsem viděl tu odpornou injekce s podivnou černou tekutinou sem se vyděsil. Začal jsem sebou cukat ale marně. Pak už jsem cítil jak mi vpichují tu látku. Bolelo to strašně. Nejhorší bylo že mi ta bolest šla postupně tělem a já nemohl nic dělat.
Řval jsem tam bolestí a ten týpek si to zřejmě vychutnával. Prosím ať to skončí, ať to skončí prosím. Marně si můžu přát ať to skončí. Bolest byla stále větší, až jsem si myslel že už to není možný. Pak už jsem jen konečně začal upadat do bezvědomí.
Pomalu jsem se začal probouzet a zjistil jsem že jsem opět v ,, mém,, pokoji. Pomalu jsem se posadil protože mě třeštila hlava a byla mi zle. Bože co mi to dali. Chtěl jsem se podívat na svoji ruku do které mi včera vpíchli injekci, ale musel jsem se hned zaskočeně nadechnout. Co to doprdele ?! Místo normální kůže ať už světle tělové nebo tmavší jsem měl až skoro průhlednou. A to nebylo jediný. Místo normálních žil jsem měl černé. Začal jsem si o sebe ruce třít jako bych snad chtěl dokázat že je to jen namalované ale bohužel. Začal jsem zhluboka dýchat abych se uklidnil ale nešlo to . Takhle mě nemůže nikdo vidět! Co si řeknou asi. No že jsem zrůda co nemá ani normální tělo. Bože, co jsem komu udělala že jde můj život pomalu ale jistě do kytek.......
Do místnosti vešel opět ten týpek se svalama a začal mě kam si táhnou. Už jsem se ani nebránil protože to nemělo cenu. Dotáhl mě do koupelny a řekl mi že se mohu sprchovat. Hodil po mě nějaký ručník a opět bílou košili. Zašel jsem za roh a svlékl ze sebe staré věci. Opatrně jsem se na sebe podíval do zrcadla co bylo naproti mě. Ale sám sebe jsem ani nemohl poznat............
