Láska přes sport

~9. První trénink~

,,Proč tady stojíte?" Zeptala jsem se, šla ke skříni a vytáhla jsem si kraťasy, tričko boty na běhání a florbalku.

,,Čekáme na tebe." Řekl Noah.

,,Mám všechno. Můžeme jít." Vyhnala jsem je z pokoje, zamkla a klíče jsem si dala do menší kapsy tašky, ve které mám oblečení na trénink. Ano, klíče mám já, protože se kluci shodli, že jsem nejzodpovědnější člověk z našeho pokoje. Po cestě jsem se zeptala Noaha na drobný detail. ,,Noahu?"

,,Jo?"

,,Jak jsem se dostala ze Sebastiánova pokoje do našeho? To jsem náměsíčná?"

,,Já jsem tě tam odnesl." Ozval se Nick, který nás očividně slyšel.

,,To jako fakt?"

,,Ano Izzy, to jako fakt. Proč se tak divíš? Prostě jsem tě vzal do náruče a odnesl do postele. Tam jsem tě přikryl a šel si lehnout." Odpověděl mi na mou otázku.

,,Já se nedivím. Jen mě překvapilo, že se o mě někdo tak hezky stará."

,,Obyčejné děkuju by mi stačilo." Řekl Nick.

,,Já ti převelice děkuji." Zasmála jsem se a pokračovala v cestě.

Nemohli jsme si dále povídat, protože za Nickem přišla ta jeho fůrie, zahákla se do něj a odtáhla si ho co nejdál ode mě. Nejspíš nebyla moc ráda, že se ochomýtám kolem jejího Nickinka.

***

Za 30 minut jsme došli k hale. Nick zatáhl za kliku a otevřel postranní dveře vedoucí do šatny.

,,Dámy první."

,,Děkuju." Řekla jsem a vešla dovnitř.

Dala jsem si věci do skříňky na kraji.

,,Můžete se prosím otočit?" Kluci se otočili. Začala jsem si sundávat tričko. Byla jsem tam jen ve sportovní podprsence. Otočila jsem se k nim zády a cítila jsem na sobě něčí pohled. Otočila jsem se zpátky, vzala si tričko, zakryla si hrudník a okřikla jsem toho čumila, který na mě koukal.

,,Nicku!!! Soukromí ti nic neříká?"

,,Pardoon." Řekl otráveně, otočil se zpátky a já si oblékla tričko a kraťasy. Obula jsem si boty a vyšla z šatny. Musím přemluvit trenéra, aby mi zařídil nějakou šatnu na samotce. Tři dny v týdnu, šest měsíců v kuse snášet úchylné pohledy od kluků? Ne díky. To fakt nepotřebuju. Vzala jsem si florbalku s pitím a šla ke dveřím.

Zatáhla jsem za kliku a vešla dovnitř. Když jsem to viděla, jen jsem tam stála s otevřenou pusou. Byla to OBROVSKÁ hala. Na každé kratší straně byly sítě. Na jedné podlouhlé straně, ze které jsem vyšla byly tribuny. Byla jsem tak překvapená, že jsem nemohla ani mluvit. Hala ve které normálně trénujeme je o dost menší. Najednou přede mnou zamává něčí ruka.

,,Haloo." Hned jsem poznala, že to je Noahova ruka, ale ani jsem se nepohnula a dál tam stála v úžasu.

Najednou Nick řekl.

,,Něco zkusím." V tu chvíli mě někdo začal lechtat. Prohnula jsem se, abych se dostala dál od jeho lechtajících rukou. Nepomohlo to. Proto jsem se snažila dát jeho ruce dál od mého pasu. To ale taky nepomohlo. Právě naopak. Jednou rukou mi uvěznil obě mé ruce nad hlavou, přitlačil mě ke zdi a druhou ruku položil na zeď poblíž mého pasu.

,,Jak vidím pomohlo to. Už nestojíš jako přibitá na jednom místě."

,,Hádej kvůli komu nestojím uprostřed haly, ale jsem přilepená ke zdi. Můžeš třikrát."

,,A jo. Promiň." Se skloněnou hlavou pustil mé ruce a odešel.

,,Pojďte sem všichni!" Zavolal trenér a najednou se to tady začalo hemžit mými spoluhráči. Mými spoluhráči. Je divné když to takhle řeknu. Stejně si jenom zahraju pár zápasů tady v New Yorku a pojedu domů, protože nejsem tak dobrá, aby si mě tu nechali.

,,Na začátek si udělejte pět koleček kolem haly na rozehřátí a potom vám řeknu co budeme dělat dál." Kolečko kolem haly je něco přes půl kilometru.

Už mi do konce pátého kola zbývalo jen několik metrů, ale dva metry před koncem mě někdo předběhl. Až jsem doběhla do konce, zapřela jsem se rukama o kolena a snažila se vydýchat. Trochu se mi to dařilo. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem, že tam stojí jen Nick.

Po chvilce doběhli i ostatní. ,,Až se vydýcháte, vyzkoušíme Izabell jak je dobrá. Jelikož neví kdo má jakou florbalku, rozdělí vás do týmů." Všichni hodili svoji florbalku na hromadu a já jsem je rozházela na dvě hromádky. Mám v týmu Noaha a pár dalších kluků, které ještě neznám.

My na tréninku normálně děláme nějaké cvičení, které jsou podobné florbalovým situacím, ale dneska budeme očividně jenom hrát. Poněvadž se nikomu nechtělo na buly, tak jsem tam šla já. Naproti přišel Nick, trenér zapískal a začali jsme. Dostal balónek na jejich polovinu a já jsem běžela za ním, abych ho získala já. Než jsem ho dohnala přihrál ho Tylerovi, který vystřelil na bránu, ale trefil tyčku. Tobias vzal míček, hodil ho Noahovi a ten běžel k brance protihráče. Já jsem stála u branky, Noah mi přihrál balonek, já jsem vystřelila a dala gól. Běžela jsem na naši půlku a pár kluků si se mnou pláclo. Postavila jsem se k naši brance a čekala na přihrávku.

Sebastian získal balonek a mířil k naší brance, u které stál Marcus. Naštěstí mu ho Marcus vypíchl. Noah už běžel k bráně protihráče. Marcus mu chtěl přihrát, ale vystřelil moc vysoko a balonek se odrazil od Noahovy florbalky a trefil protihráčova brankáře.

Po 30 minutách to bylo 6:4 pro Nicka a jeho tým. Já jsem nechtěla prohrát, proto jsem se rozhodla že do hry tentokrát půjdu na 200%. Trenér pískl a začalo se hrát. Aaron, jak jsem zjistila v průběhu, mi přihrál balonek dozadu k brance. Podívala jsem se komu můžu přihrát, ale v tu chvíli do mě někdo tvrdě narazil a já jsem přepadla přes mantinel na zem. Při pádu jsem se ještě bouchla do hlavy a dost mě to zabolelo. Sáhla jsem si na zadní část hlavy a podívala jsem se na ruku. Byla od krve. Jsem odolná vůči bodyčkům a jen tak ledajaký mě neskolí, ale tohle bylo tvrdší než jsem čekala. Tak silně do mě nenaráží ani Noah a tu už je co říct. Slyšela jsem matně ještě pár hlasů a potom jsem jen upadla do černočerné tmy.