Láska přes sport

~1. Návrh~

Ležím v posteli a přemýšlím co budu celé ty dva měsíce prázdnin dělat. Najednou mě v přemýšlení přeruší zaklepání.

,,Izzy, máš tady návštěvu." Řekne máma a zavře dveře. Kdo to tak může být? Pomyslím si.

Seběhnu po schodech dolů, plná očekávání, až spatřím toho, kdo se za mnou přišel podívat. Emma to asi nebude, protože dneska celý den pomáhá tátovi, Kathrin to nejspíš taky nebude, protože mi řekla, že půjde pomoct Emmě, Matteo se určitě někde vyvaluje na pláži, Lucas je u babičky a Nicolas nejspíš ještě spí po včerejší párty.

Jsem překvapená když tam vidím mého staršího bráchu Noaha. Ani nepřemýšlím a ihned ho běžím obejmout. Vrhnu se mu kolem krku a pevně ho obejmu. Když jsem na něj skočila, málem spadl.

,,Hele, prcku, nemusíš mě tak mačkat." Řekne a vím jistě, že se usmál.

Přezdívku "prcek" nesnáším, ale dneska se hádat nechci. Povolím stisk, ale pořád ho objímám. Po chvíli se odtáhnu.

,,Co tady děláš tak brzo? Neměl jsi přijet až za několik dní?" Zeptám se ho a seskočím na zem.

,,Jo měl, ale za dva týdny pojedeme do New Yorku, odehrát šest zápasů, aby se rozhodlo, který tým poletí potom do Finska, ale Tom si zlomil nohu, takže tam nemůže letět a trenér říkal, že potřebujeme náhradu, jinak se s Finskem můžeme rozloučit. Takže se zeptal, jestli někdo nezná někoho, kdo hraje florbal a kdo by mohl Toma nahradit.
A mě hned napadlo, že bys s námi mohla jet ty. Když jsem trenérovi řekl, že jsi florbalku držela už ve svých čtyřech letech a že ti je sedmnáct, tak souhlasil. Takže jsem dostal za úkol se tě zeptat, jestli bys nejela s námi." Odpoví.

,,To je dobrý nápad." Přitaká máma.

,,No dobře." Řeknu a vyběhnu se nahoru balit.

,,Kam tak spěcháš?" Ozve se Noah.

,,Sbalit si věci." Odpovím mu, vběhnu do pokoje a začnu se balit. Noah vyběhl schody za mnou a opřel se zády o futro dveří mého pokoje.

,,Ještě máme dva týdny. Proč se balíš už teď?" Zeptá se mě s překvapeným výrazem v obličeji. Přestanu balit a vybuchnu smíchy. Noah se taky rozesměje.

,,To jsi mi neřekl. A na jak dlouho vlastně jedeme?"

Zeptám se a když mi odpověděl, že na půl roku, tak jsem se přestala smát a koukala jsem na něj s otevřenou pusou a vykulenýma očima.

,,Prosím, jsi naše jediná šance." Zaškemral a podíval se na mě těma svýma psíma očkama.

,,Jasně, že pojedu. Přece bych vás v tom nenechala. Jenom mě to zaskočilo." Řeknu a podrbu se na zátylku.

Hned jak jsem to dořekla, mě obejmul a zašeptal mi do ucha. ,,Moc ti děkuju. Jsi naše záchrana." A odešel z pokoje. Po jeho odchodu jsem to musela oznámit naší partě.

Izzy: Lidi musím vám něco říct.

Em: No tak povídej.

Matt: Šup šup.

Kat: Nemůžu se dočkat, co z tebe vyleze.

Nik: Co, jsi těhotná?

Izzy: Ne nejsem těhotná, ale dostala jsem nabídku, že bych mohla jet s bráchou a celým jeho týmem do New Yorku. Tam bychom odehráli několik zápasů a jestli bychom vyhráli, tak poletíme do Finska.

Kat: Jak chcete hrát v obchodě? Vždyť tam je plno regálů.

Em: Ona myslí to město ty trdlo.