Nepenthe

24.kapitola

Když Hermiona souhlasila, že půjde s Blaisem na ples, netušila, jak moc si ten večer užije. Krom toho, že zažila úžasný večer se svým přítelem, po většinu času s nimi byli i Harry s Ginny a v průběhu večera se u nich zastavilo několik z jejích dalších přátel. Všem se omluvila za své zmizení a vysvětlila jim, že jen potřebovala na chvíli pryč od toho všeho. Naštěstí to všichni přijali bez nějakých větších otázek a ona si tak mohla ples užít naplno. Jediný, kdo nebyl její přítomností nadšený, byl Ron, který jí celý večer věnoval ne zrovna přátelské pohledy, ale ani jednou se k ní neodvážil přiblížit, takže jej Hermiona ignorovala.

„Mohl bych ho proklít. Stačí jen jedno slovo a udělám to," zamumlal Blaise, když se po dlouhé sérii tanců posadili ke stolu.

Hermiona zprvu netušila, o čem mluvil, ale když se na něj podívala s otázkou v očích, všimla si kam jeho pozornost směřuje. Jemně jej chytla za bradu a donutila jej, aby k ní otočil hlavu. „Nevšímej si ho. Přece si nebudeme kazit večer," řekla s úsměvem, aby mu dokázala, že ji Ronovo chování netrápí.

„Máš pravdu," souhlasil, načež jí věnoval dlouhý polibek. „Co bys sis dala k pití?" zeptal se, když se od ní neochotně odtáhl.

„Překvap mě," řekla jen a než mohl zmizet k baru, políbila jej, aby měl na paměti s kým tu dnes večer byl.

Už se nebála, že by o ni Blaise neměl zájem. Velmi rychle pochopila, že ji doopravdy miluje a chce s ní být. Jenže taky jí neuniklo kolik čarodějek tu dnes po něm pokukovalo a byla si jistá, že alespoň jedna z nich bude chtít zkusit své štěstí, až uvidí, že je Blaise na baru sám.

A měla pravdu. Trvalo to sotva půl minuty, než se k němu na baru připojily dvě čarodějky, které neznala. Blaise k ní stál zády, takže nemohla vidět, jak se tváří, ale z jeho postoje usoudila, že se na chvíli proměnil zpátky v toho nedosažitelného zmijozela se kterým chodila do školy. Čarodějky se tím zřejmě nenechaly odradit a i tak se na něj usmívaly s oslňujícími úsměvy, avšak Blaise na ně pouze pokynul hlavou, než se rozešel zpět za Hermionou.

Hnědovláska jej bez ostychu sledovala. Jelikož letošní Vánoce měli důvod slavit, rozhodli se obléknout poněkud svátečně. Zatímco ona na sobě měla krásné šaty rudé barvy, Blaise byl oblečen ve smaragdově zeleném obleku. Harry s Ginny si neodpustili poznámku o tom, jak oba reprezentují barvy svých starých kolejí, na což Hermiona do té doby ani nepomyslela, protože to jediné na co se dokázala soustředit bylo to, jak to Blaisovi v zelené slušelo.

„Jedno šampaňské pro mou dámu," prohlásil Blaise teatrálně, když došel ke stolu a podal jí skleničku bublinek.

„Děkuji," zachichotala se Hermiona.

Blaise jí věnoval zářivý úsměv a posadil se zpět na svou židli, načež si položil ruku na opěradlo od Hermioniny židle. „Bavíš se?"

„Velmi," ujistila jej s úsměvem.

„Přemýšlela jsi o tom, co budeš dělat, až se odstěhuješ z Cambridge?" optal se tiše, aby jejich rozhovor nezaslechl někdo, kdo neměl. Nechtěl kazit dnešní večer, ale Štědrý den už byl za čtyři dny a pak už jim nezbyde příliš mnoho času na vymýšlení plánu.

Hermiona poslední dny nedělala nic jiného. S Blaisem už probírali, co by mohla dělat, a jak se ukázalo, měla na výběr hned z několika věcí. Jedna ze starostí, která z ní opadla, bylo bydlení. Jak se ukázalo, Zabiniové měli menší byt i v mudlovském Londýně a Blaise i jeho matka ji ujistili, že budou více než rádi, když tam bude bydlet. Hermiona samozřejmě trvala na tom, že bude platit nájem, ale nedokázali se dohodnout, a tak to zatím nechala být. K tomu všemu ještě měla podezření, že byt nevlastnili nějak dlouho, neboť tam všechno působilo velmi nově, ale na to se radši neptala.