Makronky s chutí skořice

Kapitola devátá aneb Příprava

Příprava na soutěž byla již v plném proudu. Se Šimonem jsme se rozhodli, že upečeme na zkoušku nepečený dort.

,,Přidáme jeden tvaroh," předčítal můj kamarád recept z mé kuchařky, ,,dále mouku, vajíčka, špetku soli." Šimon se rozhlížel po kuchyňské lince a najednou se zarazil. Najednou nám ale docvaklo: ,,Mouku nemáme!"

,,Počkej, hned pro ni dojdu," řekla jsem.

,,Já ti pomůžu. Nejde přece, aby holka nesla všechno sama. Od toho my, kluci, vám, slečinkám, musíme pomáhat," dořekl a mrkl na mě. Zasmála jsem se a šla do komory.

Otevřela jsem dveře komory, rozsvítila jsem světlo a chystala se hledat mouku. Byla v druhém horním regálu vlevo.

Chtěla jsem ji vzít, Šimon ale v tu chvíli udělal to samé. Naše ruce se setkaly. Jeho jemné dlaně mě pohladily po mém zápěstí. Uvnitř mě se rozlilo příjemné teplo. Podívala jsem se na Šimona. On mi pohled opětoval. Chvíli ani jeden z nás nic neřekl. Pak se Šimon odvrátil, popadl mouku a odešel zpátky ke kuchyňské lince. Já jsem vzala z komory ještě vanilkový cukr, zavřela dveře, zhasla světlo a rovněž odešla.

,,Přidáme dva hrníčky polohrubé mouky a vanilkový cukr," povídal. ,,Vše pečlivě zamícháme a nalijeme do formy. Přidáme ovoce. Máš tady nějaké ovoce, Vanes?" zeptal se Šimon.

,,Mám, vydrž chvíli, hned něco přinesu," řekla jsem a odešla hledat ovoce. Z lednice jsem vzala mražené borůvky a jahody, dále kompotované broskve a ještě trochu kakaa na posypání.

Když jsem se vrátila zpátky ke svému kamarádovi, přidávali jsme na náš budoucí dort ovoce. Přitom jsme si povídali o našem dni. Naše ruce se pár krát nevědomky setkaly. Pokaždé, co se naše ruce setkaly, se uvnitř mě rozlilo příjemné teplo.

Dort už byl hotový, nyní jen stačilo posypat jej kakaem a dát do lednice. Ani jeden z nás nevěděl, co z toho vznikne. Ale oba jsme se těšili, až dort ochutnáme.