Makronky s chutí skořice

Kapitola sedmá aneb Flashback číslo tři

Asi před měsícem jsem si uvědomil, že možná nejsem tak úplně kluk. Nebo rozhodně ne ten typický kluk.

Poznal jsem to už jen podle tancování v tanečních. Strašně mě vytáčelo tančit kluka. Vždy jsem chtěl být na místě Betty a tančit jako dívka. Nebo jak mi vadilo, že mi rostou vousy a místo toho jsem si přál dostat menstruaci.

A tak jsem se svěřil svému bratrovi Honzovi. Říkal jsem mu, že si připadám jiný. Povídal jsem mu o svých tendencích chovat se jako dívka, jak mě láká být dívkou. Honza mi na to tehdy nic neřekl.

Zkusil jsem se svěřit ještě mamce. Taky mi na to nic neřekla.

Nakonec to skončilo tak, že jsem to řekl i taťkovi. Ten jediný mi věřil. Vypadalo to, že je z toho dokonce i nadšený. A tak on byl prvním člověkem, který mě začal oslovovat v ženském rodě. Když jsme byli v soukromí, snažil se ve mně vytvořit myšlenku, že jsem dívka. K narozeninám mi koupil mé první šaty, tajně. S nadšením jsem si je oblékl. Říkal mi, že mi to v nich moc sluší. I já se v nich cítil dobře.

Jednou se ale všechno zvrtlo.

Jednoho dne jsem přišel ze školy a nikdo kromě mého táty nebyl doma. Byli jsme tam jen mi dva.

,,Jak jsi se dnes měla?" zeptal se mě. Seděl na gauči v obýváku a pil kávu.

,,Však to znáš, nic zajímavého." Jen na mě chápavě kývl a dál si lžičkou míchal svoje kafe.

,,Na co se dnes podíváme?" zeptal se a vzápětí zapnul televizi.

,,Radši pusť do pozadí jen nějaké písničky."

A tak jsme poslouchali písničky.

,,Nechceš si vzít ty své šaty, co jsem ti koupil?" zeptal se mě."

S úsměvem jsem odpověděl: ,,Proč ne," a zmizel jsem do svého pokoje. Ve skříni jsem našel své červené šaty se třpytkami oblékl si je. Pak jsem sešel schody a ocitl se znovu v obýváku. Měl jsem svého tátu moc rád. On byl jediným člověkem, se kterým jsem mohl být sám sebou.

,,Nechceš si zatancovat?" navrhl jsem.

S taťkou jsme tančili do rytmu hudby. Z televize zněla pomalá písnička. Táta mě objal kolem pasu a rukama mě vedl, aby mi ukázal, jak mám tančit. Kýval jsem boky ze strany na stranu a červená látka mých šatů za mnou hezky vlála.

Pak mě táta popadl za temeno hlavy a políbil mě na tvář.

Zmateně jsem se na něj podíval. ,,Co to děláš?"

,,Vždycky jsem si přál mít dceru," zašeptal mi do ucha a políbil mě, tentokrát na rty.

Zaraženě jsem se odtáhl, ale táta si nedal říct.

,,Přestaň," řekl jsem mu. Nepřestal. Začal mi sundavat šaty, on si rozepnul zip u svých kalhot. Křičel jsem a křičel, aby mě někdo zachránil. Na záchranu ale bohužel bylo pozdě.

Ten večer to neskončilo jen u rozepnutých šatů. Proti své vůli jsem, když bylo po všem, s ním ležel nahý v posteli a klepal jsem strachy, protože jsem nevěděl, co přijde dál.