Nepenthe

21.kapitola

Hermiona od Ginny vděčně přijala kapesník. Ginny je přemístila k nim domů, takže nyní seděla na gauči v neznámém obývacím pokoji. I tak měla pocit, že už tu někdy byla. Všechno zde bylo tak osobité a bylo to zcela v souladu s jejich charaktery.

„Ani nevíš, jak šťastná jsem, že tě tu mám," řekla Ginny, když Hermiona stále nepromluvila. Když je sem přemístila, byla velmi rozrušená, a tak ji posadila na gauč a nalila jí sklenku vodu. Sama se posadila do křesla, aby jí dala trochu prostoru, i když netoužila po ničém jiném, než ji pevně sevřít v objetí, aby se ujistila, že jí zase nezmizí neznámo kam.

Hnědovláska se snažila po jejích slovech znovu nerozbrečet. „Ale proč?" vydechla s roztřeseným hlasem.

„Jak to myslíš?" nechápala Ginny. „Zmizela jsi beze stopy. S Harrym tě celou tu dobu hledáme. Byli jsme i v Austrálii, protože jsme si mysleli, že jsi se vydala za rodičemi."

Hermiona byla jejím sdělením poněkud zaskočena. „Našli jste je?" zašeptala a ztěžka polkla.

„Ano, a nemusíš se bát. Mají se dobře," ujistila ji Ginny.

Náhle se v obývacím pokoji objevil velmi rozzlobený Harry, když však uviděl Ginny a Hermionu, jeho zloba se pomalu začínala vytrácet. Vzal si příklad ze své snoubenky a posadil se do druhého křesla.

„Zrovna jsem Hermioně říkala, jak jsme rádi, že ji máme zpátky, a že jsme v Austrálii našli její rodiče, kteří tam vedou poklidný život," zasvětila Ginny Harryho, na kterém poznala, že není úplně ve své kůži. Netušila, co se po jejich přemístění odehrálo, ale vypadalo to, že to nebylo nic dobrého.

Harry přikývl a přesunul svou pozornost na svou kamarádku. „Poslouchej mě, prosím. Nevím, co přesně ti Ron před lety řekl, ale jestli je jen z poloviny pravda to, co mi řekl dnes, musíš vědět, že my to tak necítíme. U Merlina, nikdy jsme tě nepřestali hledat. S Theodorem jsme se snažili vystopovat tvou magii, ale nikdy jsme nic nezachytili," oznámil jí s určitou naléhavostí v hlase.

„Nemohli jste nic zachytit, neb už nekouzlím," popotáhla hnědovláska.

„Takže mluvil Ron pravdu?" zeptal se opatrně Harry.

Hermiona se zhluboka nadechla. „Nevím, co ti Ron řekl, ale skutečnost je taková, že jsem během dodatkového ročníku začala ztrácet magii, až jsem ji ztratila úplně," vysvětlila jim tiše, přičemž zavřela oči, aby nemohla vidět jejich výrazy. Sice jí Harry řekl, že to necítí stejně jako Ron, ale nikdy si nemohla být jistá tím, jak budou reagovat.

„Ach, Miono," vydechla soucitně Ginny a přesedla si k ní na gauč, aby ji mohla znovu obejmout. „Jak je vůbec něco takového možné? Přece když už jednou magii máš, jen tak ti nezmizí," nechápala.

Hnědovláska si položila hlavu na její rameno. „To jsem si taky myslela. Ani McGonagallová netušila, co se děje. Nikdy jsem nezjistila, proč se to stalo. Jen jsem se snažila s tím naučit žít."

„Ale proč jsi odešla? Nemusela jsi na to být celé ty roky sama," povzdechla si Ginny, která neměla daleko k slzám. „A co s tím má vlastně společného můj bratr?" zeptala se, když jí došlo, že už byl Ron několikrát zmíněn.

Harry si vyměnil s Hermionou pohled, aby zjistil, jestli to řekne sama, nebo to nechá na něm. Osobně preferoval první možnost, neboť sám toho zas tolik nevěděl. Rozhodně ale byl na Rona naštvaný a pár dní ho nechtěl vidět. A to si ještě bude muset rozmyslet, jestli mu to vůbec někdy odpustí.

„Ron byl první komu jsem to řekla," svěřila se váhavě. „Byl to jeden z mých nejlepších přátel, ani zdaleka mě nenapadlo, že by to mohlo dopadnout tak špatně. Neměla jsem v plánu opustit kouzelnický svět, ba naopak. Chystala jsem se zjistit, co se mi to vlastně stalo. Jenže Ron dal jasně najevo, že už u vás nejsem vítaná. Řekl mi, že bych se měla vrátit tam, odkud pocházím. V očích se mu odrážela jen nenávist. A pokud takhle reagoval člověk, který měl být můj nejlepší kamarád, a který tvrdil, že mě miluje, jak by asi reagoval zbytek kouzelnického světa, až by se to dozvěděl?"