I found peace in the ocean

12. Následky

     Quackity by neřekl, že se kdy bál Bada. Neměl k tomu důvod. Znal ho už od dětství jako svého ochranářského staršího brášku/otce. Ale teď? Teď, když měl konečně možnost v plné kráse spatřit, kam až Badova láska k jeho přátelům a nenávist k lidem sahala, se bál víc než kdykoliv předtím.

     Nebál se ani tak o sebe, jako spíš o lidi z posádky které si za tu dobu stihl oblíbit.

     Celá Quackityho rodinka právě stála v místnosti spolu s hlavní radou Wilbura. Quackity si byl jistý, že nebýt Skeppyho, který Bada uklidňoval, byli by již všichni lidi zde přítomní mrtví. Ani Skeppy či Ranboo ale nevypadali nijak nadšeně z toho, že tu jsou. Dokonce i Karl se tvářil více nepřátelsky než kdykoliv předtím. Quackity se ale nedivil. Přeci jen, všechna tahle nenávist praměnila z křivd, které jim byly lidmi učiněny, ani Quackity nebyl žádná vyjímka. Přesto doufál že se tohle nějak vyřeší.

     "Dobře, jak již bylo řečeno, Quackity je u nás v naprostém bezpečí. I přes to chápu vaše obavy. Věřím, že lidé k vám nebyli moc milí, ale pevně věřím, že si navzájem porozumíme." Prolomil Phil nepříjemné ticho, které v místnosti až do téhle chvíle panovalo. Quackity rychle obrátil svůj pohled k Badovi, na jehož tváři narůstal hněv.

     "A proč by sme vám měli věřit? Vy lidé jste nikdy neudělali nic jiného, než že jste zničili a zabili všechno, co vám přišlo pod ruku!" Ou, Bad byl hodně rozzuřený. Phil ale vypadal, že si zachovává chladnou hlavu, ale když otevřel ústa aby opět promluvil, byl přerušen hnědovláskem, u kterýho nikdo ani neměl tušení co tu dělá.

     "My? Byli ste to vy a váš druh co nám zničili bezpočet lodí. Beztak to, že jsme tady ztroskotali, byla vaše vina!" Všechny pohledy se tentokrát obrátili na Tubba a mezitím co Techno měl na tváři náznak hrdosti, Phil se na něj podíval pohledem zklamaného otce. Quackity nevěděl, co ho děsilo víc.

    "Ha! My že můžem za to, že jste tu ztroskotali? Upřímně se nevidím, že si člověk jako ty něco takového myslí, ale věř mi, že kdyby naše magie takhle fungovala a my mohli ovládat vodu, dopadlo by to pro vás mnohem hůř!"

     "Vy neumíte ovládat vodu?" zeptala se zničehonic Nikky. Bad se na ní nechápavě podíval jako by si až teď všiml že tu je taky.

     "Samozřejmě že ne. Naše magie je omezená na přeměnu forem. Proudí z oceánu. To by jste potřebovali magii Mary aby jste něco takového dokázali. Všechny ty vaše bláboly o sirénách, které dokážou ovládat myšlenky zpěvem, nebo přivolat povodeň, jsou čisté nesmysly!" Všichni přítomní lidé se tvářili překvapeně a Quackity jen doual, že se v tů chvíli nikdo nepodíval jeho směrem aby viděl jak naprázdno polkl.

     "Ano jistě, omlouvám se za Tubba, je trochu... drzý a má vlastní názory," omluvil se za Tubba Wilbur se svím nejzdvořilejším úsměvem který jen dokázal.

     "Proč tu teda jsme?" ozval se hlas pro spoustu lidí nový, patřící mladé kosatce, jenž stáli v rohu místnosti.

     "To- počkat, nejsi ty náhodou kosatka?" zeptal se Tommy a ukázal na Ranboo. Ti se zatvářili velmi nespokojeně s pozorností kterou teď obdrželi.

     "Ocenili bych, kdyby jste mě oslovovali jako oni, ale ano, moje mořská forma je kosatka."

     "Takže to v té roklině, jsi byli ty?" zeptal se mírně znepokojeně Wilbur. Pozornost byla opět přesunut na Ranboo, jež se zatvářili tentokrát už opravdu nespokojeně a odvrátili tvář. Quackity si byl vědom, jak moc Ranboo nasnáší oční kontakt, ale v této situaci nevěděl jak pomoct.

     "Jaký roklině-?!" chtěla se zeptat Nikki ale byla přerušena.

     "Mám takový pocit že Ranboo se zeptali na dobrou otázku, proč tu vlastně jsme?" Díky bohu za Karla, mistra odvádění tématu, když se mu fakt chtělo. (To byla lež, Karl je v tom prakticky neschopný, ale v tuhle chvíli mu to projednou vyšlo.)

     "Zpět k tématu. Tedy, jak jsem už několikrát řekl, Quackity i vy všichni jste zde mezi námi v bezpečí. Quackityho tu nedržíme a pokud si přejete nás už nikdy nevidět, nebudeme vám v tom bránit, ikdyž jsme si jisti, že spoustu lidí by ztráta Quackityho zarmoutila. My a naše posádka nejsme právě v pozici, kdy jsme schopni ostrov opustit, a ještě pár týdnů to tak i zůstane. Bouře nám zničila velkou část toho, co jsme zatím opravili, jakmile to ale bude pro nás bezpečné, opustíme tento ostrov a nebudeme vás už dále trápit naší přítomností." Wow, jestli si Quackity někdy myslel že Wilbur mohl být dobrý diplomat, nevěděl jak by mohl popsat Philzu. Královský rádce možná. Myšlenka, že tenhle ostrov Wilbur jednou nadobro opustí ho ale zabolela u srdce a když se ohlédl Wilbur, ani Karl také nevypadali nějak šťastně.

     "Fajn, ale jestli se někdy cokoliv stane jen jedinému z mých lidí, odnesete si to vy," pohrozil Bad. To se očividně Philzovi i Wilburovi zdálo fér - i přes to že Tubbo nevypadal dvakrát moc nadšeně - a tím tato... porada? skončila.

     Jen co se mu ale povedlo dostat ven na čerstvý duch, někdo ho silně chytil za ruku.

     "Hej-!" Quackity se prudce otočil, jen aby se schledal s neústupný a solidně nasupeným Badem.

     "Jdeme." řekl přísně a začal Quackityho táhnout na pláž, ze které je oba ihned stáhl do vody.

Quackity věděl, že je v háji, a bolest hlavy, která se k němu plížila, mu v tom nijak moc nepomohla.

     Ehhh....dobře, tohle by se dalo považovat za hodně krátkou kapitolu, (můj nejoblibenější typ kapitol, cor když to opravuju ve škole o přestávce -m) ale na moji obranu, život je prostě život a s tím já nic neudělám. Jsem upřímně ráda že jsem napsala alespoň tohle. I přes to doufám že se líbila a uvidíme se zase u další!

     Doubrou noc/den/večer

     -Any