Nauč mě milovat ✔ | ʰᵖ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

14. Nejhezčí trápení - 2. část

„Proboha, co se stalo?" vyhrkl Percy, který se teprve teď rozloučil s panem Pytlounem, jemuž dosud vyprávěl, co se všechno na jejich odboru za nepřítomnosti pana Skrka událo. Doprovodil ho až na školní pozemky, za kterými se Pytloun rozhodl přemístit, a když se teď vrátil do hradu, našel Hermionu, jak ve svých překrásných plesových šatech, modrých jako barvínek, sedí truchlivě na schodech a pláče.

Zvedla k němu uplakané oči, jen na okamžik, než svou tvář opět skryla v dlaních. Percy měl o ni opravdu obavy. Posadil se vedle ní a položil jí ruce na kolena. „Hermiono, mluv se mnou. Někdo ti ublížil? Ublížil ti Krum?" zeptal se a vzápětí ucítil, jak se jej zmocňuje vztek. Když zjistil, že zastoupí svého nadřízeného na bradavickém Vánočním plese, měl radost, protože to znamenalo, že po dlouhé době zase uvidí Hermionu. Po zbytek léta už zůstali usmíření a bavili se spolu jako obvykle - Percy doufal, že se budou moci po dobu jejího školního roku vídat v Abbottovic cukrárně, podobně jako tomu bylo i v minulém roce, ale byl tak zatížen prací, že byl rád, když si na ni dokázal vyhradit čas aspoň jeden den v měsíci. Pravidelně si ale dopisovali, avšak Percy jí to, že se přijde podívat na Vánoční ples, neřekl. Doufal, že ji to příjemně překvapí, že bude mít radost, pak si spolu zatančí - a místo toho byl překvapený on. Hermiona byla totiž partnerkou Viktora Kruma, toho slavného bulharského chytače. Když je Percy spatřil, úsměv, který se mu objevil na tváři, jakmile spatřil Hermionu, mu mírně povadl. Bylo to, jako by dostal ledovou sprchu. S něčím takovým opravdu nepočítal.

Po zbytek večera byl mrzutý a neustále k nim zalétával pohledem. Hermiona se s Viktorem neustále o něčem bavila, smála se, tančila s ním. A Percy si uvědomil, že žárlí. Když už tedy konečně sebral odvahu a vyrazil k ní, aby ji požádal o tanec, místo toho musel řešit eskapády svých mladších bratrů, kteří otravovali pana Pytlouna. Než to u něj stihl vyžehlit, byla Hermiona ta tam. Až nyní jej k ní dovedl osud.

„N-Ne," ujistila ho rychle a trochu zbytečně si otřela vlhké tváře. „Viktor mi nic neudělal, je skvělý. To - to Ron. Pohádali jsme se, všechno mu vadí, byl opravdu nepříjemný..." Upřela na něj uplakaný pohled. Sevřelo se mu srdce. „Promiň. Ani jsme si dnes nestihli pořádně popovídat, zrovna dnes, když jsme na to mohli mít spoustu času. Moc ráda tě zase vidím, Percy. Jak se máš?"

Zavrtěl hlavou. „O mně se vůbec nebavme. Co ti Ron řekl? Mám jít za ním a domluvit mu?"

Mezi vzlyky se zasmála. „Ne, to nic..."

Zvedl ruku a setřel jí slzy. Pak jí za ucho zastrčil kudrlinku, která se jí uvolnila z drdolu. „Mrzí mě, že nám to dnes nevyšlo. Možná jsem se ti měl dopředu ozvat... chtěl jsem tě ale překvapit," vysvětlil. „Z Rona si nic nedělej. Jak ho znám, bude teď zase pár dní trucovat a nepromluví s tebou ani slovo. Já být na jeho místě..." zarazil se a zavrtěl hlavou.

„Co?" vydechla.

Znovu na ni pohlédl. Tvářil se nejistě. „Kdybych byl ještě v Bradavicích, trávil bych s tebou každý den, každou volnou chvíli," vyhrkl, jako by to už nemohl vydržet. „Mrzí mě, že ti zkazil pěkný večer."

„Myslím, že... že by to ještě šlo zachránit," špitla opatrně a překryla jeho ruku na svém koleni. Překvapeně zamrkal a potom jí ruku stiskl.

„Hermiono..."

„Percy..."

„Dnes vypadáš nádherně," zašeptal a očima sklouzl na její rty. Pomalu se k sobě přibližovali. Hermiona zavřela oči - a pak se s ní roztočil svět, když konečně ucítila Percyho měkké rty na těch svých. Volnou rukou ji uchopil kolem pasu a ona tu svou přesunula na jeho zátylek - líbal ji, jako kdyby na tom záviselo všechno.

Večer byl zachráněn.

🧁 ༉‧₊˚

Od Vánočního plesu tvořili pár. Bohužel, valná většina věcí ale zůstala při starém - k nespokojenosti jich obou se nemohli vídat tak často, jak by si přáli, Percy měl práce nad hlavu, svou nepřítomnost se jí ale snažil vynahrazovat dopisy, jak jen to šlo. Po zmizení pana Skrka to bylo ještě horší - a pak došlo k návratu lorda Voldemorta, který ministerstvo všemožně popíralo. Percy se rozkmotřil se svou rodinou, jakožto poctivý zaměstnanec ministerstva kouzel stál na straně svých nadřízených a Hermiona, která ještě neztrácela naději, nezlomila nad ním hůl, nechtěla se ho vzdát, se snažila zuby nehty, a možná i marně, udržet celý jejich křehký vztah.

A pak se Percy zachoval jako korunovaný pitomec.

Hermiona supěla. Kdyby nebylo třeba vyřídit to osobně, ani by na jejich schůzku nepřišla, takový na něj měla vztek. Rozrazila dveře jako rozběsněná saň a hledala Percyho. Okamžitě vyskočil, na tváři měl sebejistý úsměv, jenž Hermionu rozhněval ještě víc. Vůbec ho nenapadlo, že by něco mohlo být v nepořádku.

„Hermiono, ahoj -"

PLESK!

Percy překvapeně zamrkal a chytil se za tvář, na které jej štípal a pálil otisk Hermioniny dlaně. Upírala na něj pohled plný vzteku a on na ni zíral naprosto nechápavě a ukřivděně. Byla by se zasmála.

„Za co to bylo?" zeptal se dotčeně.

V očích se jí hněvivě zablýsklo. „Celou dobu tě bráním," začala ledově klidným hlasem. „Neustále tvoje chování omlouvám. Až do včerejšího večera jsem věřila, že ještě pořád jsi ten Percy, do kterého jsem se zamilovala - ale já už tě nepoznávám. Jsi někdo úplně jiný. A já už tě nedokážu mít ráda, ne když se chováš takhle. Jak jen můžeš?" V očích se jí zaleskly slzy. „Jak můžeš věřit tomu, co žvaní ministerstvo? Dolores Umbridgeová že je skvělá žena? Máš vůbec tušení, co za odporná zvěrstva provádí? A Harry že je duševně nevyrovnaný?! Myslím, že s hlavou je na tom špatně někdo jiný," zasyčela a probodla ho intenzivním pohledem. Percy nebyl schopen slova. „Asi jsem se v tobě spletla. Dokud bude ministerstvo neustále hlásat tyhle nesmysly a nezačne konečně něco dělat, já jim loajální nikdy nebudu. A to znamená, že nemůžu být ani s tebou, Percy, protože ty s nimi otevřeně souhlasíš, a těmi, kteří mají opačný názor, pohrdáš. Možná, až otevřeš oči, budu schopná s tebou zase mluvit, ale do té doby... už tě nechci vidět. Zklamal jsi mě," zašeptala roztřeseně a dřív, než se před ním stihla rozplakat, se otočila na patě a rychle z cukrárny vyběhla pryč. Nechala tam stát ohromeného Percyho samotného a cestou do hradu plakala.

Percy se malátně posadil a zíral na dveře, za kterými mu Hermiona zmizela. Něco takového nečekal ani ve snu. Rozešla se s ním. Nejdříve vůbec nedokázal pochopit proč. Došlo mu to až za několik měsíců. Ale ani pak nedokázal sebrat odvahu k tomu, aby ji vyhledal, omluvil se jí a prosil ji, aby mu dala ještě šanci - znovu se s ní setkal až při bitvě o Bradavice.

Hermiona jej vzala na milost. Nebyla to ale poslední překážka, kterou spolu museli překonat. Dala mu druhou šanci. A pak to Percy zase pokazil.

A měl vážný důvod se obávat, že třetí šanci už od Hermiony nedostane.

Na jejich setkání v Abbottovic cukrárně záviselo všechno.