Černý květ || D.M.

Papírová holubice

S otráveným výrazem jsem sledovala našeho profesora lektvarů, opřená hlavou o mou ruku.

Snape zaujal své obvyklé místo ve třídě a svými temnými oči sledoval studenty, zatímco s vášní vysvětloval opakovanou látku z třetího ročníku. Jeho hlas byl pronikavý a plný autority, která naplňovala celou místnost.

Nedokázala jsem se zaměřit na jeho slova. Místo toho jsem se zabývala myšlenkami na školní trest, který jsem si zasloužila i společně s Potterem.

Jak moc jsem teď chápala Draca.

Škrábala jsem po svém pergamenovém papíře, který jsem používala na zápisky z hodin. Teď na něm místo pečlivého písma vidím jen chaotické čáry. Z mého hrdla se vydral tichý, frustrující povzdech. Budu muset znovu strávit svůj cenný čas posloucháním Nebelvírových nesmyslů.

Mé tmavé očí překvapeně zamrkaly na kus pergamenu, kde se teď objevil tvar až příliš připomínající malé srdce, jakmile jsem si na nebelvíra vzpomněla.

Svraštila jsem obočí a zvedla hlavu směrem k chlapci, který se rozhodl usadit v mé hlavě. V klidu si zapisoval slova profesora lektvarů, stejně jako většina studentů. Jakoby vůbec netušil co se děje.

Potřásla jsem nad mými myšlenkami hlavou. Samozřejmě, že nic netušil, ale něco ve mně, mělo pořád chuť ho ze všeho obviňovat.

Nebelvír na sobě ucítil cizí upřený pohled. Pohledem hledal možný zdroj onoho pocitu. Jeho oči se tedy střetli s mými, ale má pozornost byla náhle přitahována něčím jiným.

Papírová holubice proletěla kolem mé hlavy a pak udělala několik oblouků, než přistála na lavici přede mnou, zatímco jsem ji zvědavě pozorovala.

Traicy už zaregistrovala pohyb vedle sebe. Stočila svou pozornost na papír v mých rukou. Poznala známý rukopis na pergamentu, což jí vytvořilo spokojený a hlavně vítězný úsměv, který se později změnil v mírný úšklebek. Ihned stočila svůj pohled na blonďaté pako v zadní lavici, kde teď i směřoval i můj zrak.

Blonďák si pořád držel červený kapesník od krve u nosu, výsměšně se usmíval a jeho obočí se zvedlo výš, což mu dodávalo typický výraz nadřazenosti. Jeho zrak se zdál být zaměřen někam za nás, jako by nás vůbec nevnímal.

,,Půjdeš tam!" drkla do mě Traicy, ,,je ti to jasné?" šeptala, takže jsem měla co dělat abych ji dobře slyšela.

Převrátila jsem oči, ,,jsem po škole. Jestli ti to nedochází," podotkla jsem. Něco mi říkalo, že se Draco do knihovny nepůjde jen učit. Můžu vsadit svou hůlku, že bude naštvaný kvůli Potterovi.

,,Trest máte až od pěti," nenechala se odbýt, ,,pak mi řekneš jaké to s Potterem bylo."

"Ty seš pitomá," podívala jsem se na Traicy a setkala se s jejím pohledem. Jen lehce pokrčila rameny a odvrátila se.

Jakmile jsem napodobila její čin. Pochopila jsem kam blonďákův pohled před tím směřoval. Harry Potter držel ve svých rukou stejný kus pergamenu jako ten, který se válel na mé části lavice.

Nedokázala jsem si představit co přesně tam Draco napsal, ale pozvánka do knihovny to nejspíš nebyla. Nejspíš určitě.

Zvědavost ve se ve mně rychle šířila. Zrak jsem víc zasostřila na list v jeho rukou, který se snažil zkrýt dokonce i před zvědavavýma očima Weasleyeho.

Nebelvír pohledem probodávál Malfoye skrz na skrz. Očima přes skakoval z blonďáka na mě. Všimla jsem si, že se na mě zastavil déle.

Viděla jsem zuřivé blesky v jeho zelených očích, které se podobaly jeho jizvě na čele. Rukou si frustrovaně přejel přes vlasy, takže dosáhl toho, že byli již doopravdy rozházené do všech světových stran.

Zkrčil kus pergamenu do něčeho co mělo připomínat kouli a bez přemýšlení ji hodil někam do dále. K jeho smůle se papír střetl se s Snapeovou hlavou.