Černý květ || D.M.

Pronásledování minulosti

,,Něco v tom lese je."
 
...

,,Měli bychom se vrátit!"

,,Snad se nebojíš."
    
...

,,Támhle! podívej."
     
...

,,Nedotýkej se toho!"

...

Blonďatý chlapec, drobnými dlaněmi střásl s černovlasou dívkou ze strany na stranu ,,Laro! Probuď se!"

Dívka byla v bezvědomí. Ruce měla černé jako její havraní vlasy a kolem poletovaly jiskry, totožné jako měl květ v jejich rukou.
     
...

,,Mami co se to děje?"
           
...

,,Černá magie," byla první slova, která dívka zaslechla, když otevřela své drobné očka.

...

Otevřela jsem oči dokořán a vyzvedla své ruce, tak abych na ně viděla. Těžce se mi dýchalo. Konce prstů jsem měla černé. Kolem nich mi poletovaly drobné, tmavé jiskřičky, které se odráželi v měsíčním světle.

Cítila jsem v prstech podivný a silný tlak. Mým tělem projela vlna magie s každým novým nádechem.

Snažila jsem se uklidnit svůj dech a dostat tak vše pod kontrolu, než někomu znovu ublížím.

Opřená o čelo postele se zavřenýma očima, jsem zhluboka dýchala. Ruce jsem měla založené v klíně. Vnímala jsem jen svůj dech a uklidňující ticho, které panovalo v místnosti.

Pokojem se ozvalo tiché šeptání zaklínadla. Tak tiché až jsem si myslela, že jsem se jen přeslechla.

Modré světlo mi však mou domněnku vyvrátilo. Trochu jsem leknutím nadskočila přičemž jsem mávla rukou aniž by mi došlo co se může stát.

Pro blonďákávo štěstí, jsem mu nehodila žádnou kletbu mezi oči, ale jen s magií zhodila pár knih z poličky, které se teď líně váleli na zemi.

Pohled mi spadl do modrých diamantů, které mě nějakým způsobem úklidňovali. Úplně jsem zapomněla, že tu pořád je. Čekala jsem, že odejde hned co usnu.

Zůstal, jakoby věděl co se má stát.

Jemně se mi zkrabatilo čelo, když jsem se zamračila nad mou myšlenkou. Nemohl to vědět. Neměl jak. Přesto tu pořád byl.

Blonďak už sedící vedle mě, zatím upřeně hleděl na malé jiskřičky, bezstarostně poletujíc kolem rukou černovlásky.

Věděl to. Moc dobře věděl, co se děje a stejně tak si i vzpomínal na den, kdy jako děti našli černý květ. Plný černé magie. Ta se nějakým způsobem spojila s magií, kterou má v magickém jádru Lariss.

Vyčítal si to. Teď a nejspíš vždy si bude vyčítat, že ji tehdy neupozornil na nebezpečí. U Salazara! Vždyť mohla zemřít....a jeho vinou. Cítil jak si nevědomě zaril své upravené nehty do dlaní.

Tehdy poznal černou magii vycházejic z květu. Malfoy Manor je prokletých věcí plný. A aby toho nebylo málo, jeho otec je velký milovník černé magie.

Vzhlédl do očí černovlásky. Viděl tu bolest a strach v nich. V tu chvíli se v něm probudil pocit soucitu a rozhodl se jí pomoci.

Bez zbytečných slov ji objal. Hlavu jí položil na krk. V tu chvíli mu padl zrak na knihy, které ležely na zemi. V hlavě se mu vytvořil nápad.