Černý květ || D.M.

Turnaj tří kouzelnických škol

Na můj vkus až moc brzy ráno mě budila Traicy, která s mým tělem třásla ze strany na stranu.

,,No tak holka! Musíme se připravit na první den školy. Budeme vypadat neodolatelně," zasnila se.

Na to ji bylo odpovědí jen mé protestní bručení a následné zívnutí hned poté, co jsem se zpátky zahrabala pod deku.

Už jsem si myslela, že jsem ji zahnala, když se deka pod mým tělem napnula a byla velkou rychlostí ztrhnuta, což zapříčinilo můj pád, následovaný výkřikem a hlasitou ránou.

,,Zbláznila ses? Mohla si mě zabít!"

Třela jsem si postižené místo a nezapomněla házet vražedné pohledy na mou spolubydlící, pošklebujíc se na mě z odrazu zrcadla, když si pročesávala své světlé vlasy.

Zvedla jsem se a dokulhala si to k toaletnímu stolku, odkud jsem měla dobrý výhled na budící se Daphné a pořád chrápajíc Pansy. Koutkem oka jsem si všimla jejího zasněného úsměvu. Nejspíš snila o svém milovaném Dráčkovi, jak ho ráda nazývala, když nebyl poblíž.

...

,,Slyšeli jste to už?" Vydechla nově přicházející Pansy.

,,Jak to máme vědět, když ani nevíme očem to mluvíš" zamumlala jsem a ukousla si další kousek své snídaně.

,,Ne, že by nás někdy zajímalo co říkáš," doplnila mě Daphné.

,,Tak mě nepřerušujte," okřikla nás Pansy, ignorujíc poznámku od své blonďaté spolubydlící. ,,Každopádně jsem se včera večer zdržela ve Velké Síni a slyšela profesory mluvit o něčem zajímavém," napínala nás dál.

,,Prostě to vyklop," zamručela Daphné, kterou očividně nebavilo jak přichází o svůj drahocenný čas.

,,Dnes mají přijít studenti z Krásnohůlek a Kruvalu," pokračovala během nandávání sendvičů na její talíř.

,,Úžasné, o další tupce navíc," protočila oči Daphné ve stejnou dobu, kdy se Traicy ptala co tady chtějí.

,,To se nejspíš brzy dozvíme," Odpověděla jsem ji, když můj pohled padl na ředitele školy, který si stoupl ze svého místa uprostřed profesorského stolu, aby začal jeho každoroční proslov.

,,Než ukončíme snídani a všichni určitě budete pospíchat na své první hodiny v tomto roce. Rád bych vám ještě něco oznámil. Letos se neuskuteční školní pohár ve famfrpálu."

Celou Velkou síní to nespokojeně zamručelo. Zvláště u posledního ročníku, který si určitě chtěl zahrát poslední rok v Bradavicích o pohár.

,,K čemu nám je pak ten konkurz, když si letos nemůžeme ani zahrát?" Odfrkla si vedle mě naštvaná Traicy.

,,Pořád bude, ale tréning ne?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase.

,,To doufám jinak za toho starého páprdu neručím!" zaskřípala mezi zuby, než si Brumbál znovu nastolil klid v celé síni, aby mohl pokračovat ve svém proslovu.

„Důvodem k tomu je soutěž, která bude trvat od dnešního večera a potrvá celý školní rok, takže si vyžádá mnoho času a úsilí profesorů.

Budeme mít tu čest hostit soutěž, která se v kouzelnickém světě nekonala víc jak sto let. Je mi opravdovým potěšením vám oznámit, že letos se v Bradavicích uskuteční Turnaj tří kouzelnických škol."

Lidé jako by ožili, síň zaplnilo nadšené štěbetání.

Překvapeně jsem zamrkala. O turnaji jsem už něco četla, takže vím proč se tak dlouho nekonal.