One wrong night✔️

•5•

O týden později

Christine

,,Ty někam jdeš?" zeptal se Paul když jsem přišla oblečená. ,,A takhle?" Zvedl obočí a celou si mě prohlédl. Měla jsem staré tepláky a tričko. ,,Paule jedu přece k Justinovi malovat ty zdi pro děti" řekla jsem. ,,Jo tohle" zamumlal a upil si kafe.

,,Vlastně jsme to ještě neprobírali ty oddělené pokoje" ,,Probírali jsme to v sobotu, když to Justin řekl" ,,Jo ale pak už ne. Já s tím totiž nesouhlasím" ,, Tvůj názor je v tomhle ale k ničemu Paule" vydechla jsem. ,,Aha takže k ničemu" uchechtl se. ,,Paule bože... Lexie a Benny už začínají být jiní, každý začíná mít svoje zájmy. Lexi tancuje a Benny bude hrát hokej..." ,,Ten hokej to taky... zbytečně do toho naházíte peníze a pak se chlapeček rozhodne, že chce zase dělat něco jiného" protočil očima.

,,Nedělej z něho rozmazlený dítě" ,,Ale tím jak se k nim Bieber chová tak z nich rozmazlený děti dělá! A pak to musím snášet i já to jejich chování!" ,,Jaký sakra chování? Řekni mi jednu situaci kdy se k tobě chovali rozmazleně!?" Vykřikla jsem. ,,Teď zrovna nevím" ,,Protože se nikdy nic takového nestalo!" zaječela jsem. Nenávidím když někdo takhle mluví o mých dětech.

,,Do naší výchovy našich dětí si nehodlám mluvit" zamumlala jsem. ,,Samozřejmě, je to tady zase! Ale hlavně, že všichni bydlíte v mým bytě a já k nim nemůžu říct ani jedno zkurvený slovo!" Zařval a já se na něj překvapeně podívala.

,,Tím chceš říct co? Že ti tady vadíme?" ,,Ne ty ne, teda ani děti samozřejmě ne. Já jsem tohle ani říct nechtěl, prostě to ze mě vypadlo, ale... Christine hrajeme si tady na nějakou rodinku, ale to vlastně nejsme, protože nejste schopní mě do té vaši rodiny přijmout. Děti mě mají za strejdu, znám tolik chlapů, kteří mají nevlastní děti a mají to jinak než my. A já nechci, aby mi říkali tati, ale nikdy jste jim neřekli, že jsem jejich nevlastní táta, že jsem jejich takový druhý táta kdyby vlastní táta zrovna nebyl na příjmu a tak že můžou i kdykoliv za mnou. A kdykoliv bych chtěl něco o nich říct, tak mě neposloucháš a Bieber na mě vždy naběhne, že se mu nemám srát do dětí. Ale já jsem tvůj přítel přes dva roky a už do tý rodiny prostě nějak patřím" řekl a já si povzdechla.

,,Chtěl bych, aby až ve škole se jich budou ptát na rodinu tak aby řekli, že mají nevlastního tátu, který žije s maminkou a má ji moc rád. Nejsem nějaký strejda. Strejda je přece přítel od tvé sestry a bratr Biebera" řekl a já kývla.

,,Tak já si o tom promluvím s Justinem. Neříkala jsem to dětem, protože jsem se bála, že nám to třeba nevydrží a..." ,,Nejsi si mnou jistá?" Zasmál se falešně. ,,Ne to ne, já... ježiš Paule já už musím jít" ,,Jasně jdi si za Bieberem. Udělejte krásné pokojíčky pro svoje děti a za pár let si od nich nechte kydat na hlavu" ,,Co to s tím pořád máš?" Rozhodila jsem rukama.

,,Christine proboha. Pořídili jste jim dokonce i mobil, v 6. letech!" Vyhrkl. Ano, to je pravda. ,,Paule, žijeme už v moderní době. A budou chodit do školy a to jsem chtěla, aby už měli mobil" ,,Za mě je to moc brzo",,Ale za mě ne" ,,Samozřejmě, nesouhlas se mnou zase" uchechtl se.

Děti od Justina k šestým narozeninám dostali mobil. Ano, samozřejmě to se mnou probral a tak jsem i něco přidala. Naštěstí jim nechtěl kupovat nejnovější model, ale koupil docela starší mobil jinak bych ho zabila. Ale je pravda, že žijeme v moderní době a za chvíli děti půjdou do školy a to chci, aby už měli mobil kdyby se cokoliv dělo tak, aby hned mohli zavolat.

Teď jsme se všichni dohodli, že mobil mají zatím dovolený jen na dvě hodiny denně. Takže já to často rozděluji, že třeba po obědě si tam hodinu hrají nějakou hru a pak třeba i po večeři. Víc hodin jim zatím povolit nechci. A to stejné až budou ve škole, tam ho budou mít, ale doma už jen na hodinku jim to povolím a konec. Nechci mít závislé děti. Ve školce byli i nějaké děti, které jako jedinou zábavu měli jen maminčin mobil a ani hrát si neuměli. A to rozhodně nechci.