,,Bratři?" řekla jsem překvapeně a byla zmatená ,,to není možný, pamatovala bych si kdybych měla ještě nějaký bratry, kromě nevlastního bratra" ,,možná si nás nepamatuješ kvůli tomu že jsi utrpěla ztratou paměti" řekl ten druhý ,,cože?" ,,jsme tvý biologický bratři, můžeme jít k nám kde jsou naše fotky z dětství, aby jsi nám věřila že to co ti říkáme je pravda" řekl ten vysoký ,,dobře a jak se jmenujete?" ,,já jsem Ran a tohle je Rindou" řekl Ran, jen jsem na to kývla a následovala je (Rindou? Ran? přijde mi že ty jména jsem už slyšela...). Po delší době jsme dorazili k nim domů, vešli jsme dovnitř a šli do obýváku, Ran někam odešel a já s Rindouem jsme šli do obýváku, po chvíli se vrátil a nesl fotky, sedl si vedle mě a dal mi fotky. Podívala jsem se na první fotku a najednou jsme mi vybavili vzpomínky z dětství.
Flashback
Před 10 leti
,,Onii-chan počkej!" zakřičela jsem na Rana ,,jo počkej na nás!" zakřičel na něj Rindou, doběhli jsme Rana a šli společně na naše tajné místo, byly jsme tam až do večera a pak jsme šli domů. Vešli jsme domů a slyšeli jak se rodiče hádají, rychle jsme běželi do pokoje a ignorovali hádku. Další den jsme přišli později a opět se rodiče hádali, tentokrát jsme dokázali nenápadně dojít do pokoje, šli jsme za nimi a dostáli seřváno, Ran se postavil před nás a bránil nás, Rindou mě vzal za ruku a chtěl odejít, dostala jsem něčím do hlavy a jen slyšela jak někdo křičí mé jméno.
Konec Flashbacku
Cítila jsem po tváři jak mi stéká jedna slza za druhou ,,y/n?" řekl Rindou a já se na něj otočila ,,j...jak jsem m...mohla na v..vás zapomenout?" začala jsem brečet ,,není to tvoje chyba, byla jsi půl roku v kómatu a rodiče se rozhodli tě opustit, protože doktoři řekli že si nebudeš nic pamatovat, pokud ti nepomůžeme si vzpomenout. Potom co jsme rodiče opustili, tak jsme tě hledali" řekl Ran a objal mě společně s Rindouem, nedokázala jsem zastavit své slzy a tak jsem stále brečela. Už bylo dost pozdě a měla v plánu jít domů ,,nechceš tu přespat?" zeptal se Rindou a já na to kývla ,,pustíme si film" řekl Ran, sedli jsme si na gauč a sledovali nějaký film u kterýho jsme usli. Druhý den jsem se vzbudila a kluci ještě spali, napsala jsem jim na papír že jsem šla do školy a nechala jim tam své telefonní číslo. Došla jsem domů, rychle se vysprchovala, převlíkla se a běžela do školy, doběhla jsem do školy a došla jsem ke své skříňce ,,kde jsi byla?" zeptal se Kazutora a tím mi málem způsobil infarkt ,,fuj jsem se lekla" ,,odpověz" ,,u kamarádky" ,,u jaký?" ,,ze třídy" ,,co jsem ti říkal minule? Aby jsi mi napsala, abych se o tebe nebál že se ti něco stalo" ,,promiň onii-chan, příště ti napíšu" ,,dobře, musím jít tak ahoj" ,,ahoj" rozloučila jsem se a běžela do třídy ,,ahoj y/n" ,,ahoj Takemichi" pozdravila jsem Takemichiho a sedla jsem si na své místo ,,Takemichi?" ,,hm?" ,,nevíš něco o Mikeym a Drakenovi?" ,,ne ale když budu něco vědět, tak ti dám vědět" ,,dobře, děkuju" řekla jsem a vešel do třídy učitelka.
Den uběhl jako voda a já šla ze školy ,,kam pak?" ozval se zamnou hlas, otočila jsem se a byl tam učitel, naběhla mi husina po celým těle ,,c...co potřebujete?" ,,ty moc dobře víš" řekl a přišel ke mně blíž, dal mi na tvář ruku a díval se mi do očí, v ten moment dostal pěsti ,,nehrab na naší sestru ty úchyle" řekl Ran ,,co to... ty svině, ty jsi jim to řekla?!" zařval na mě ,,teď mě hezky poslouchej, ještě jednou na ní sáhneš, tak ti zlamu všechny kosti v těle, teď odsud vypadni už se sem nikdy nevracej jasný?!" ,,j...jasný" řekl a utekl, podívala jsem se na ně a nechápala jak na to přišli, když jsem jim nic neřekla ,,jak jste to věděli?" ,,mluvila jsi ze spaní" odpověděl mi Rindou ,,proč jsi nám to neřekla?" zeptal se Ran ,,nevím, neřekla jsem o tom nikomu, ani bratrovi ani přátelům, nikomu ale nevím proč..." ,,příště nám všechno řekni ano?" zeptal se Ran ,,ano" řekla jsem a šli jsme do města.
O dva týdny později
Pohled Mikeyho
,,Mikey! Drakene!" s Keníkem jsme se otočili a viděla Takemitchyho jak běží za náma ,,nazdárek Takemitchy" pozdravili jsme ho oba, když k nám doběhl ,,kde jste byli?" ,,měli jsme teď hodně práce skrz Toman a další jiný věci" ,,a to bylo tak těžký se ozvat y/n? celou dobu čekala že se jí ozvete a vy nic..." ,,právě jsme chtěli jít za ní a omluvit se jí, že jsme se neozvali" řekl Keník ,,právě chceme jít do města a něco jí koupit, nechceš jít s náma?" zeptal jsem se, Takemitchy se nachvíli zamyslel a potom souhlasil, došli jsme do města a koupili y/n kytku a nějaký drobnosti. Šli jsme směrem kde bydlí y/n a Kazutora, procházeli jsme kolem parku a uslyšeli známý hlas, nakoukli jsme a viděli y/n ,,co to má znamenat Keníku?" zeptal jsem se a myslel si že se asi rozbrečím.
