Lisa prožívá vnitřní chaos, který v ní vyvolal Thomas. Nešťastná láska, která ji vnitřně zlomila. Ona se neplánovaně zamilovala, On to spíše bral jako zábavu a flirt. Thomas už na ní zapomněl, Lisa nedokáže zapomenout. Nikdo jí nerozumí, proč se tak...
Na začátek bych Vám všem chtěla ze srdce poděkovat, že věnujete mému příběhu Váš čas, a doufám že se Vám aspoň trochu líbí. No a na závěr bych doporučila si ke čtení pustit písničku. 😉
Před 4 lety...
Dopis Rozloučení
My dva jsme přece uzavřená záležitost ne? Už se není o čem bavit, vždyť je to jasné. Skončilo to, už si nepíšeme... nejsme přátelé... Už jsme jen cizí lidé. Když to ale píšu, nechce se mi tomu uvěřit. Vždyť já měla ten pocit, který mi říkal že si celkem rozumíme... nebo mě možná šálil vnitřní zrak.
Nebyl to ani oficiální začátek, a už byl konec. Konec, který jsem ani nechtěla aby nastal...
Měli jsme před sebou svá tajemství, upřímnost nám chyběla ... Chápu, nebylo to vážné tak otevřenost byla asi zbytečná... Ale já tě jen chtěla poznat, líbil ses mi... zajímalo mě, jaký jsi. Ty jsi ale nechtěl... a já to pochopila.
Vytvořil jsi si okolo sebe obranný štít, aby se k Tobě pro jistotu nikdo nemohl dostat. Chápu, každý v sobě nosíme určitou zranitelnost... ale nejsi sám kdo okolo sebe staví hradby, taky se bojím. Ale já už se nechci bát, vím že přes bolest se učíme a rosteme.
A já si představovala jaké by to asi bylo... kdyby to vyšlo. Jestli by stačila ta jedna pusa, abych se do Tebe ještě víc bláznivě zamilovala... A uvědomila... že nikoho jiného vedle sebe nechci, než jenom Tebe. Že to prostě bez Tebe je jiný, nemá to tvoje kouzlo...
Třeba žiju rok v iluzi, jenže kde jsem přišla k těmhle pocitům, které tomu dávají plné grády. Jsou jinak intenzivní, dávají tomu úplně jinou úroveň.
Jsou dny kdy mi tolik nechybíš a dokážu žít dál s úsměvem na tváři. A potom jsou dny kdy mi strašně moc chybíš, že bych tě vší silou objala, a zůstala celou noc u Tebe přitisknutá ve tvé náruči.
Přikryla bych nás dekou, nad námi nebe s hvězdami, já bych cítila tvé teplo... zní to vážně slibně, bylo by nám spolu dobře... Ale to už vážně fantazíruji.
Vím není to možné, a chci něco co pro mě není. Jenže některé dny jsou dosti neúnosné, kdy potřebuju jenom tvojí přítomnost. Jenom aby jsi u mě byl, věnoval mi na chvíli čas a kus tvé lásky. A Ty tu nejsi.
A teď ještě vážněji, bojím se dne... kdy na mě doopravdy zapomeneš a už si ani nevzpomeneš. Bojím se dne... kdy ti už nebudu ležet na srdci, a budu pro Tebe jen cizí člověk.
Proč vlastně tenhle dopis píšu? sama nevím.... Přes tu vysokou zeď co mezi námi byla, tě pořád mám ráda.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Rok zpátky... (dodatek do dopisu)
Ten Osud měl pravdu, přesně takhle to mělo být, každý máme mít svůj život. Vím, že si zasloužíš lepšího člověka, než jsem já. A já k sobě taky. Člověka, který bude mít laskavou a klidnou duši.
Potřeboval jsi člověka, který se k Tobě bude lépe hodit, doplňovat Tě. Člověka, se kterým ti bude dobře.
Já byla jen holka, co se tenkrát zamilovala, ale nedokázala na Tebe zapomenout. Ale to byla má chyba, držet si tě blízko u srdce. Nechápala jsem, co mi tím život chtěl naznačit. Teď už ale prozřívám.
Život plyne dál a každému ten příběh pokračuje jinak dál. Nikdy jsem ti nechtěla stát v cestě, ani ti bránit ve štěstí. Chtěla jsem aby jsi byl šťastný, a věřím tomu že jsi. Nepotřebuješ mě, asi bych ti stejně nedokázala dát to co potřebuješ Ty. ... Já nepotřebuji Tebe, protože Ty by jsi mi zase nedokázal dát, to co potřebuju v životě Já.
A to jsem měla tu celou dobu pochopit.
Půjdu dál, jako jsi šel Ty sám.
Už je dávno konec, nikdy to nemělo zajít dál. Vždycky jsem se k Tobě vracela, asi jsem dost neponaučitelná. Vždyť by se opakovala stejná chyba. A to já nechci. Osud měl jiné plány. A měl to správně naplánované. A tím pro mě platonická láska dávno zemřela. Už nechci aby se tato lekce opakovala, svojí duši chci ochránit. Tímto to uzavírám mezi námi. Konec lekce. Konec téhle srdeční zátěže. Třpytivé nitě zpřetrhám.
