Zítra bude líp...

-20-

Pohled Marinette

Byla jsem jako bez duše. Nevěděla jsem co dělat. On mě chce znásilnit. Já nevím co dělat, prosím ať se tu někdo ukáže. Alya, Adrien, Nino.....kdokoliv.

L: tak co s tebou provedeme Marinette

M: prosím, ne-nedělej to

L: víš, od té doby, co jsem tě spatřil, jsem se zamiloval

M: ale.....proč

Zašeptala jsem. On se divně usmál, což se mi nelíbilo.

L: Adrien je debil, je to přepudtovaná nádhera. Jestliže tě nemůžu mít já, tak ani on ne

M: n-ne, pl-pleteš se, to já emm....ne

Luka mi silně chytil zápěstí a přitiskl ke stromu. Začal mě líbat. Brečela jsem. Křičela jsem, ale nikdo nepřišel. Luka už dávno zajel pod tričko a teď mířil dolů. Opravdu jsem nečekala, že moje poprvé bude znásilnění.

L: a kdepak je teď tvůj Adrienek?

M: nedělej to, prosím

Luka mě ale neposlechl. Zajel mi do mého soukromého místa a já se ještě víc rozbrečela. Proč zrovna já?

L: Chloé měla pravdu, jsi absolutně neschopná se ubránit

M: Ch-Chloe?

L: no ano, zatím co my 2 si tu užíváme, tak Chloé balí Adriena

Takže to byl celý nápad Chloé, jak se z toho dostanu? Co mám dělat? Luka si rozepl kalhoty a já se rozklepala. Ne, on to nesmí udělat...

Pohled Adriena

Vrátili jsme se s Chloé do našeho domku a Mari nikde nebyla. Naposledy jí prý viděli s Lukou. Jestli jí něco udělá tak ho asi zabiju, protiže je to moje princezna.

A: Chloé, nevíš kde je Marinette?

Ch: Adrienku, já nemám tušení, ale neboj se, všechno bude v pořádku

A: jo a jak to víš, okamžitě jí potřebuju najít

Ch: ale...

A: okamžitě!

Byl jsem úplně na dně. Nevěděl jsem kde je Mari a měl jsem divný pocit. Jakoby se mělo něco stát. Chloé kolem mě furt obskakovala, ale to dělá celý život, takže jsem na to zvyklý.

Ch: Adrienku, v čem je lepší ta pekařka, než já?

A: není tak dotěrná, je krásná, upřímná, zábavná, mám pokračovat?

Ch: to je dobrý

A: a teď mi pomoc najít Marinette, nebo s tebou v životě nepromluvím

Otočil jsem se na ní a zjistil, že je hned za mými zády. Ona se ujala situace a políbila mě. To si snad dělá srandu. Okamžitě jsem jí odstrčil a pak mi všechno došlo.

A: kde je Marinette, Chloé?

Ch: proč bych to měla vědět, jsme tady měli tak krásnou chvilku

A: nebyla to krásná chvilka a navíc nejsem tak blbej

Ch: samozřejmě že ne

A: tak mi řekni, proč jsi mě oddělila od Marinette a nechala jsi jí s Lukou, který na ní celou dobu koukal divným pohledem!

Ch: c-co, já ale vůbec nevím o čem to mluvíš

A: Chloé!

To už jsem se neovládl a začal na ní křičet. Ona si zjevně uvědomila, že mi to musí říct. Povzdechla si a začala.

Ch: promiň Adriene, Lukovi jsem řekla, že ta pekařka bude slabá, že když jí unese, tak se neubrání a může si s ní dělat co chce

A: kde jsou!

Ch: t-to nevím

A: já přísahám, že jestli Marinette skřiví jen vlásek tak ho vlastnoručně zabiju

Okamžitě jsem vběhl do lesa a začal volat její jméno, pořád nic. Už jsem to chtěl vzát, když v tu jsem něco uslyšel, byl to brek a smích. Rozběhl jsem se tím směrem a spatřil jak Luka drží mou Marinette za zápěstí a má jí přitisklou ke stromu. Líbal jí a ona brečela, on se smál a já ho chtěl zabít. Sundal si kalhoty a to už jsem to nevydržel a vlítl tam na něj, sice byl o hlavu vyšší než já ale pro Mari vše.

A: co si to dovoluješ ty idiote

M: Adriene

Mari se ve tváři objevila naděje a já se na ní usmál. Svalil jsem Luku na zem a začali jsme se prát.

Oka, další kapča za námi. 645 slov.