Zítra bude líp...

-15-

Pohled Marinette

Právě jsem dostavěla malý příbytek, sice se tam všichni nevejdeme, ale myslím, že půlka asi jo. Adrien mezitím vykopal v písku obří, jakože fakt obří jámu, ve které by měli být prostory na přebytek jídla. Chloe pracovala taky. Jsem se docela divila. Ona nám nasbírala dřevo na celou noc. Do teď tomu nemůžu uvěřit. Už byl večer a všichni se pomalu vraceli ze svých misí.

M: tak copak bude Alyo k večeři?

Al: ani mi o tom nemluv, půl dne jsme hledali něco k jídlu...

Na: máme docela dost vody, kam jí můžeme dát?

A: do mojí spižírny

Adrien se na mě usmál a já jsem si vzpomněla na okamžik, kdy jsem mu řekla, že ta spíž je zbytečná. Protočila jsem oči a konečně se kouknout co budeme večeřet.

J: umírám hlady

N: tak jo, máme tady 3 ryby a bobule a červy

Ch: to tady jako mam umřít hlady, nemůže mi někdo udělat sushi?

M: klidně si buď o hladu, aspoň bude víc pro ostatní

Ch: buď ticho pekařko, dejte mi ty bobule

L: jí tu někdo červy?

Na: já jsem je měl jednou a byli docela dobří

Luka podal obří list s červy Nathovi a on je dal k ohni aby se trochu opekli. 

Al: zbytek se bude muset spokojit s rybami

Alya si sedla k ohni a začala je všechny opékat. Všichni jsem si sedli do kolečka a povídali si, bylo to příjemné, cítila jsem se tak volně, dokud nepromluvila Chloe. Já se z ní fakt už zblázním.

Ch: Marinette, proč jsi se nebyla s námi vykoupat?

M: moje věc

Ch: jen mě to tak zajímalo, copak skrýváš?

M: n-nic

Na: takže se s námi půjdeš příště koupat? S Lukou jste trhali partu

M: já...emm....no.....Adriene, na slovíčko

Dotáhla jsem Adriena za můj krásný příbytek.

M: Adriene, co mám dělat?

A: asi je na čase, aby jsi jim řekla pravdu

M: ale to přeci nejde

A: já vím že to bude velice těžké, ale nebude tě to už omezovat

M: mám jim říct všechno?!

A: za boha ne, o nás dvou jim říkat nemusíme, co?

Adrien na mě mrkl a já jsem cítila jak se červenám. Nadechla jsem se a přemýšlela. Je to opravdu jediné řešení? Udělá mě to konečně 100% volnou?

M: dobrá, udělám to, řeknu jim o tom jak mě rodiče bili a řezali a všechno možný

Adrien kývl a já chtěla odejít, jenže mě chytl za ruku a já byla nucená se zase otočit.

A: pamatuj si jedno, ať se stane cokoli a kdykoli, tak jsem s tebou

M: děkuju ti, Adriene

Došli jsme k ohni a moje odvaha jim to říct se zase vytratila. Polkla jsem a sedla si. Přišli jsme právě v čas, Alya rozdala rozpůlené ryby a všichni se dali do jídla. Chloe ale zase promluvila. Já přísahám bohu, že jí něčím přetáhnu.

Ch: Nechceš se pochlubit ostatním, jak tě vychovávali vaši?

M: c-co prosím

Nervózně jsem se koukla na Adriena o 2 místa vedle, byl stejně bledý jako já.

Ch: ptala jsem se jestli ostatním nechceš říct proč máš všude po těle ty jizvy

Celá jsem se začala třást a rychle dýchat, všichni se na mě otočili a sledovali každý můj pohyb. Adrien vstal a okamžitě mě přemístil do příbytku co jsem postavila. 

M: jak...

Vypustila jsem z pusy šeptem a začala brečet. 

A: musela nás slyšet, když jsme si povídali 

Stočila jsem se do klubíčka a nevěděla co se svým životem. Adrien absolutně nevěděl co má dělat a tak si lehnul ke mně a obmotal mě rukama. V jeho objetí jsem si připadala o něco klidnější. Poslouchala jsem jeho dech a zkoušela se podle něho uklidnit. Nakonec se mi to povedlo až tak, že jsem usla.

Oka, další kapitolka za námi. 584 slov.