Good Company

Tak tohle se jim trošičku vymklo z rukou

Londýn, 20.10.1983
Kluci dneska přišli do studia a byli.... zřejmě lehce opilí. Předtím si totiž zašli do nedaleké hospůdky, kde si dali pár drinků a pak se nějakým záhadným způsobem dostali sem a začínají vytahovat své milované nástroje. Jak to tady tak vidím tak si nejsem vůbec jistá, jestli je dobrý nápad aby v tomhle stavu hráli (no, budou mít fantasii). Hlavně aby si ty nástroje nezničili, to by byla dost velká škoda.

Táta si lehne na klavír. ,,Jsem unavený, dobrou noc!"

Táta svými mastnými prsty klavír dost omatlává a mně je ho líto. Určitě ho budu muset mýt, protože se to nikomu tady z téhle kapely nikdy vůbec nechce dělat, takže to pak nakonec táta přikáže mně, abych se zabavila, a nelelkovala tam. Taky je to dobrý trest pro nás děti a je tady dost oblíbený, když něco provedeme nebo zlobíme všechny okolo. To za námi přijdou rozzuření rodiče, v ruce mají hadr, kýbl s vodou a mýdlo a musíme mýt. Je to strašné. Je to strašná nuda. Hlavně aby to nenateklo dovnitř do klavíru to by byl opravdu konec přátelství. Nikomu se to naštěstí ještě nikdy nepodařilo ani u jiných nástrojů. A když hodně zlobíme, tak musíme Rogerovi naprosto dokonale umýt auto.

Radši se podívám na kudrnatého kytaristu, který se taky zřídil. Má v ruce svou kytaru, což asi není úplně dobré, ale zatím si jenom hraje, že je to pistole a umí střílet. Briane, to dejte do nějakého vašeho videoklipu!

Střílející kytara je dost dobrý nápad, to nevymyslel ještě nikdo, kromě našeho inženýra Briana. No jo, Brian vymyslel dost dobrou věc. Fakt by to měli dát do nějakého videoklipu.

,,Lásko, prosím." chytne si Deacy svou basu a začne jí vyznávat svou nekonečnou lásku, což asi nedělá ani své manželce. Sedne si s ní na židli, postaví si ji na klín, opře o ramena a obejme ji.

Deacy ji políbí. ,,Miluji.... Tě." zašeptá jí sladkým hlasem.

Musím se tam tomu chudákovi nahlas zasmát. Deacy je ale moc zaneprázdněn svou basovkou. Takže mě nejspíš ani neslyší, což je jedině dobře. Deacy má manželku, to kdyby věděla, tak se s ním rozvede. To by jí zničilo iluze. Ta určité netuší, že ji její manžel podvádí s kytarou, kterou nemá ani rok.

Táta ležící na tom klavíru mezitím tvrdě usnul a začal chrápat. Brian do něj začne střílet a já se už se neudržím, začnu se na to uculovat a pak už zase vyprsknu smíchy. Brian se zarazí a zřejmě mu dojde, že kytara nestřílí. Někam ji zahodí a já ji naštěstí pohotově chytnu, ale bohužel už to nevyberu a bez rovnováhy nacouvám do Decyho a fláknu ho, ale nechtěla jsem Deacyho fláknout. Ten omdlí zatímco kytarista se rozbrečí. Fajn.... podívám se co dělá bubeník, safra, polil si svoje bicí benzínem a teď to všechno dokonce zapálil. Vážně teď bude hrát? Neměla bych zavolat na tísňovou linku? To je dobrý nápad udělám to.

,,Co se kde děje?" ozve se ve sluchátku vystresovaný hlas dispečerky. Myslela jsem, že dispečeři by měli být milí a měli by v každé sutiaci zachovat chladnou hlavu.

Ten stres je nakažlivý. Ve škole jsme se učili, co v takových situacích říkat, ale mně to najednou všechno vypadlo. ,,No, tady.... potřebovala bych hasiče a záchranku."

,,A kam je mám poslat?" zeptala se.

,,No, já nevím." zapomenu jméno studia.
,,Skupina Queen tu teď nahrává nové album."

,,Tak to jo, je mi to jasný." řekne mileji. ,,Tvůj hlas znám, nejsi...."

,,Ano, jsem." přiznám se. ,,Bubeník si tady zapálil svoje bicí." Ale já opravdu netuším, co to ze mě teď leze za kraviny. ,,A baskytarista tu leží v bezvědomí. Oni se předtím.... asi trošku opili."