Hot Space

6 0 0
                                    

Londýn, 8.1.1982
Dneska mě ve škole pochválila paní učitelka. Jako jediná jsem dostala jedničku. Mně přitom ten test z matematiky nepřipadal těžký, ale to asi bude tím, že mě matiku doučuje před testem buď Brian nebo Deacy. Jsem opravdu strašně ráda, že jsou kluci tak obětaví. Měla bych jim to nějak vrátit.

Jdu domů ze školy a potkávám mého nejvíc nenáviděného spolužáka. Tento typický gentleman mě ani nepozdraví, ale zato mi flusne na boty. Jen se na něj vražedně podívám, protože nechci vyvolat drama. Dojdu domů a otevře mi Roger.

To mě potěšilo, že je u nás, protože ho už mám ráda a je vtipný. Blonďatý Roger se vyjímá v našem tmavém bytě a roztomile se na mě usmívá. Tak ho hned mile pozdravím a pak houknu i na tátu, aby mi připravil něco k svačině, protože mám hlad. K obědu bylo dnes nějaké hnusné UHO.

,,No nazdar malá školačko, moc rád tě zase vidím." pozdraví mě Roger.

,,Lindo, udělal jsem ti chleba s máslem. Pojď to sníst, nebo ti to sní nějaká kočka, drahoušku." usměje se na mě táta a sedne si vedle Rogera do obýváku.

MŇAM!

Mňamka. ,,Tak fajn. Líbí se mi ta Brianova písnička, Freddie. A Deacy nás všechny zase překvapil discem. Poslyš, chceš hrát disco?" říká Roger.

,,Brian s tím souhlasí" řekne táta. ,,Myslím, že by lidé na našich koncertech měli tancovat. Tu Brianovu písničku probereme všichni, ale tu Deacyho určitě ano!"

,,Podle mě bychom měli hrát rock. Deacyho píseň je dobrá, ale disco."

,,Já bych nahrál obě dvě ty písničky." řekne táta. ,,Zítra nazpívá David Bowie svoje vokály k té písničce. Co říkáš?"

,,No, nevím." pokrčí rameny Roger. ,,Není to úplně styl Queen.

Londýn, 9.1.1982
,,Ránko, tati." pozravím tátu v kuchyni, poté co celkem pozdě vstanu.

,,Nazdar! Právě ti dělám čaj, zlato! Jak ses vyspala?" Táta má hodně energie, asi si ráno něco šňupnul.

No, to bude veselé, jestli se fakt zdrogoval. Joseph někam odjel, takže tátu musím hlídat já.

,,Super. Jsi OK? Nejsi zdrogovanej?" zeptám se jak idiot.

Tátu to divoce rozesměje. ,,To fakt ne, zlato. Ale jsi fakt pozorná."

Uleví se mi. ,,Aha, dobře.''

,,Jenom mám prostě obrovskou radost. Že se naše úžasná kapela spojí se samotným úžasným... Davidem Bowiem."

Usměju se. ,,Aha.... Tak to jo!"

,,Nechápu to!" zaječí táta.

,,Eh? Tati? Klídek, prosimtě. Myslím, že Brian, Roger ani Deacy z toho takhle moc jako ty nevyšilují. Ale chápu, že máš velkou radost."

Táta se uklidnil a byl OK. Nechtěl se s ním ale setkat. Prý je to strategie.

21.5.1982
Dnes bylo vydáno album. Myslím si, že je to jedno z nejlepších alb, co kdy tato skupina vytvořila, tak snad bude mít úspěch. Táta je na sebe pyšný a hlavně na svou kapelu. A já taky.

Good Company Kde žijí příběhy. Začni objevovat