Drugs in first place //Outer Banks//

4

☆ ☆ ☆ ☆ ☆

"Tak si je aspoň nezakrývej" položil mi ruku na moje ruce na kolenou. Hned jak se dotkl jsem sundala ruce z kolen. Jediného může kterého jsem nechala na sebe šáhnout byl JJ a to jsem ještě hodně bojovala aby na mě mohl sáhnout a ten chlap z lodě.

Rafe dal hbitě ruku pryč a koukl se na mě. Bylo na něm vidět že něco tuší. "Izi... stalo se ti něco?" lítostivě na mě pohlédl. Je to tu.. kouká na mě lítostivě a to já nechci! "Promiň.. nic se nestalo, to je v pohodě jen jsem se lekla" otočila jsem hlavu na něj a jemně jsem se na něj usmála.

Rafe už jen mlčky seděl vedle mě z rukama za sebou. Začala mi být zima tak jsem si zase chytla kolena a lehla jsem se na moje nohy takže jsem byla jako klubíčko.

Rafe se ke mě blíž přisunul "je ti zima?" něžným hláskem mě oslovil a podal mi svoji zeleně tmavou mikinu. Nikdy neodmítej hezké gesto od kluka. Přijmula jsem mikinu a oblékla jsem si jí. Byla tak pohodlná.. určitě drahá.. bože.. doufám že jí neušpiním "děkuju ti.." slušně jsem poděkovala a furt jsem měla na nohách ruce.

Chvilku jsme tam seděli a začlo extrémně pršet. Rychle jsem se zvedla stejně jako Rafe. Když už jsem chtěla běžet tak Rafe mě chytl za zápěstí "půjdeme do mého auta!" zakřičel protože přes kapky které začali bubnovat na vodu nebilo vůbec slyšet. Pustil mě a chytl kapuci od mikiny a přehodil mi jí přes hlavu.

Bylo to tak hezké.. vypadalo to jakoby se o mě staral.. jako by mě chtěl ochránit, vůbec mi nepřijde že by byl schopní být agresivní psychopat...bylo to tak hezké od něj.

☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆

Už jsme seděli úplně mokrý v jeho autě. Rafe se usmíval ale mě do úsměvu nebylo.
"promiň.." omluvila jsem se. Omluvila jsem se za to že měl teď celou mikinu mokrou a že má o demě mokrou sedačku. "Za co se omlouváš? Nic si neudělala.." nechápavým pohledem se na mě koukl. "Máš zničenou mikinu... teď máš o demě mokrou celou sedačku.. prostě asi půjdu ven.. nechci aby jsi měl mě... v autě. Hlavně jsem se nekoupala asi tři dny protože Barry nezaplatil vodu takže... no radši jdu" byla jsem nervózní až za ušima, bylo mi nepříjemně, cítila jsem se jako špindíra.Už jsem sahala na kliku.

"Ne... Izi přestaň se zhazovat! Vypadáš skvěle i v mí asi nejlevnější mikině co mám a promoklá.. i když jsi se nekoupala tak nejdeš vůbec cítit, jsi dokonalá tak jaká jsi" koukal se na mě tak vyklepaně, nervózně, jsem si jistá že určitě si to promýšlel protože koktal.. bylo to roztomilé.

"Ehm... děkuju Rafe.. je to od tebe milé, ale asi bych fakt měla jít.." koukala jsem na něj a čekala až mi odpoví "chtěl bych abys šla se mnou domů... pohádali jste se a myslím že bys asi nešla domů... takže můžeš jít ke mně... domů.... jestli teda chceš." tak laskavě se na mě koukal. Tohle gesto od zrovna takového kluka jsem nečekala.. a zrovna mě. "a fakt nebudu překážet?" radši jsem se zeptala aby to nebylo trapný že to hned příjmu. "Jasně že nebudeš překážet.. hlavně tě uvidí ráda Wheezii... od toho odpoledne strávení s tebou... o tobě furt mluví.." usmál se a protáhl si ruce. To je roztomilí.. mám ráda Wheezi. "A co mluvila?" zeptala jsem se a usmála bylo to od Wheezi hezký. Rafe se najednou zarazil a udělal.. ani nevím jaký to výraz to měl být, jestli zaražení nebo nervózní nebo snad smutní? Vůbec se v jeho obličeji nevyznám.

"Ptala se na nějaký otázky na tebe" přijde to jenom mě nebo mi to nechce říct? "No a na jaký?" Nechci ho naštvat ale chci to vědět... jsem strašně zvědaví člověk. "No... kolik ti je... jestli jsi kooks.. jestli spolu chodíme.. a tak.." poslední dost zašeptal.. ale já moc dobře slyším "Wheezi je dost zvědavá že?" zasmála jsem se.. nechtěla jsem to hrotit když byl tak nervózní. "Ano.. je.." chytl se za volant a udělal zase ten výraz.

"Hele... nic si s toho nedělej, mě to nevadí... pamatuj že mě můžeš říct všechno" trochu jsem se usmála ale koukala do svého klína.

Už jsem byla skoro suchá, když jsme vlezli do auta tak Rafe zapnul topení. Má tak vybavené auta a hezké.. no jo no šlechta..

"Děkuju Izi.." koukl se na mě láskyplným pohledem a já na něj a pak na volant "tak pojedeme ne?" usmála jsem se mile a znovu koukla na něj "jasně... promiň.."

☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆ ☆

Byli jsme před Cameronovým domem. Je tak veliký jak jsem už říkala, nádherný jako zámek.. ach jo šlechta si tak dobře žije a... pleps jen utírá po nich bordel. Což dělám vlastně taky.

Přišli jsme do domu. Je hezčí než z venku. Když jsem si ho prohlížela tak mi ulítl vzdych a hned jsem si chytla ústa a podívala jsem se na něho. Rafe se celou tu dobu koukal na mě a usmíval se. "Já vím je to tu překrásné" uchechtl se a stál tým svým arogantním postojem.

Najednou jsem slyšela hlasití dupot po schodech. "Izabellko!" zakřičela Wheezi a skočila na mě, chytla jsem jí za stehna u nohou protože na mě vysela jako kdybych právě vstala z mrtvých. Fakt mi právě Wheezi Rafeho sestra řekla Izabellko?...

༄ؘ ۪۪۫۫ ▹▫◃ ۪۪۫۫ ༄

Vzpomínky.

"Izabellko! Pojď na snídani!" Zavolala mě mamka na snídani "už jdu mami!!" Seběhla jsem dolu. Mamka má vždycky dobré snídaně. Nadšeně jsem se posadila a začal s chutí jíst.

"Izabellko, budeme muset jet s tatínkem za prací do Brazílie, postará se o tebe Barry.. za dva týdny budeme zpátky!" pohladila mi vlasy a dala mi na ně pusu "dobře maminko!" usmála jsem se a nadšeně jsem jedla lívance. Jsou tak dobré.

Mamka začala brečet ale vůbec nevím proč. Barry jí začal uklidňovat a vedl jí někam ven. Nechápala jsem to ale byla jsem malá holka, nechápala jsem nic ani to že mi táta čuchal ponožky, myslela jsem že čuchá k nim aby věděl jestli jsou čistí, ale asi víme proč...

༄ؘ ۪۪۫۫ ▹▫◃ ۪۪۫۫ ༄ؘ༄ؘ ۪۪۫۫ ▹▫◃ ۪۪۫۫ ༄ؘ

Tak tu máte další díl! Tady byla i vzpomínka. Všechno co píšu je z nějakého důvodu. Můžete přemýšlet😊