Literární Hanahaki soutěž ▬ ᵏᵖᵒᵖ, ʰᵖ, ⁿᵃʳᵘᵗᵒ ✅

Neopětovaná láska | Just One Dance🌺Muffiness95

Jméno: Muffiness95
Wattpad: @Muffiness95
Zvolený fandom: K-pop (Ateez)
Zvolené téma: Neopětovaná láska
Název: Just One Dance
Pár: Není
Hlavní postavy: Jung Wooyoung, Choi San
Počet slov: 2315

Anotace: Říká se, že člověk by si měl cenit každé chvíle se svou oblíbenou osobou jako kdyby to měla být ta poslední. Když u Wooyounga propukne nemoc Hanahaki, jeho nejlepší kamarád San chce vší silou věřit tomu, že má ještě dost času na to, aby se z toho dostal. Bohužel, nemoc je velmi neúprosná...

Text povídky:

„Tohle by měl být poslední," ozval se Wooyoung z žebříku, když uvázal poslední bílý balonek. Zbytek byl rozvěšený po obvodu místnosti.

„Super," odpověděl s širokým úsměvem San. Protáhl se a rozhlédl se po vyzdobeném sálu hotelu, ve kterém měli zítra večer absolventský ples. Popocházející studenti dolaďovali poslední estetické detaily. Všechno muselo být na zítřejší akci perfektní. „Nemůžu uvěřit tomu, že už to máme skoro za sebou..."

„Já jo," zasmál se menší z dvojice, zatímco lezl ze žebříku. „Doufám, že ty roky trápení se s trojčlenkou nám alespoň k něčemu budou."

„Trojčlenka? Vážně?" zazubil se San.

„Nesuď mě, vždyť víš, že mi čísla nikdy moc nešly," hraně trucoval Wooyoung, když konečně slezl z žebříku a otočil se ke svému kamarádovi čelem.

Vyšší zvedl ruce v sebeobraně, přičemž mu koutky úst cukaly ještě víc. „Já vím, já vím. Vždyť jsem tě několikrát doučoval."

„A já si toho moc vážím. Kdybych tě neměl, tak bych možná neprolezl ani prvák," usmál se široce menší a udělal pár kroků ke svému nejlepšímu kamarádovi, aby ho objal. San toto gesto vřele přijal a objetí opětoval. Cítil, jak si Wooyoung položil hlavu na jeho rameno.

„Ještě aby ne," popíchl ho se smíchem.

Jeho mladší kamarád ho nato se smíchem praštil pěstí do ramene. „Debile."

„Taky tě miluju," zasmál se San.

„Já vím. Poslouchej, už máš někoho, s kým bys šel na ten ples?"

Vyšší z dvojice zavrtěl hlavou a poškrábal se ve vlasech. „Ještě ne... Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys tam nešel se mnou? Že bychom šli jako kamarádi?"

I když se Wooyoung chvíli tvářil zaraženě, nakonec nadšeně přikývl. „Moc rád."

„Dík," usmál se San a pomalu si začal balit věci, když zaslechl jejich třídního učitele, že můžou jít domů, protože už je v podstatě všechno hotové. „Sejdeme se u vás nebo u nás?"

Menší z dvojice zamyšleně zamručel, zatímco si přes rameno hodil svoji tašku. „Možná, že by to bylo lepší u vás. Máš to sem blíž."

„To je fakt," souhlasil druhý a vydal se směrem k domu svého kamaráda. Dotyčný se coural vedle něj. „Na kolikátou to vidíš?"

„Tak vzhledem k tomu, že tam máme být o půl sedmé, myslím si, že kolem šesté to bude ideální."

Vyšší z dvojice opět souhlasně pokýval hlavou. „Domluveno, v pátek v šest u nás," zazubil se.

„Však kdyby byly nějaký změny, můžeme si kdykoliv napsat nebo zavolat."

„To je pravda."

*

Zanedlouho došli k Wooyoungovu domu. San ho chtěl na rozloučenou obejmout, ale jeho kamarád se nepříjemně rozkašlal.

„Dobrý?" pohladil ho starostlivě po zádech.