Více než jen postavy

1.kapitola

Vešla jsem do třídy a okamžitě jsem si všimla dvou dívek, které se k sobě tulily na poslední lavici. Přemýšlela jsem, jestli bych se k nim měla připojit, ale náhle jsem se rozhlédla po zbytku třídy a uviděla ho. Byl to Mondo Owada, jedna z nejznámějších osobností na škole. Jeho chování bylo však na rozdíl od ostatních studentů v místnosti trochu odlišné – byl tichý a držel se stranou. Rozhodla jsem se, že ho chci lépe poznat, a tak jsem se rozhodla, že ho oslovím. "Promiň, nesnažila jsem se být drzá nebo tak něco. Ale všimla jsem si, že se ti moc nedaří dneska, a chtěla jsem ti nabídnout nějakou pomoc." "Díky, ale já si poradím sám. Nejsem nějaká malá holka, co potřebuje, aby se o ni někdo staral." Ráda bych řekla že jsem byla překvapená, ale co jsem asi čekala, že? "Dobře." Řekla jsem a odkráčela na nějaké volné místo co nejrychleji to šlo. Všimla jsem si volného místa u dvou holek, snad to dopadne líp než předtím. "Ahoj, mohla bych si k vám přisednout?" Ihned se ozval hlas dívky s hnědými vlasy, "Samozřejmě, jmenuji se Aoi Asahina, zkráceně Hina." a hned po ní se představila holka vedle ní. "Ahoj, jmenuji se Sakura Ogami, moc mě těší." To naštěstí dopadlo líp, než jsem očekávala. "Taky mě moc těší, já se jmenuji Aiko Kobayashi." Chvíli jsme si povídali o věcech, který nás baví, než začalo zvonit na hodinu. Dnes jsme měli jenom pár hodin, který byli převážně organizační. Mezi přestávkami jsme se s holkami domluvily, že po všech hodinách zajdeme do tělocvičny, a jak prohlásila Hina. "Musíme zkontrolovat, jestli mají vše potřebné!" Tělocvična byla velká a prostorná, takže se do ní vešlo dost věcí, podle názoru holek prý ale ne dostatečně dost. Blízko školy je ale posilovna, takže se holky rozhodly že budou chodit tam, já jsem nechtěla abych byla ta "lína" nebo tak něco, proto jsem si řekla že budu chodit s nimi. Dnešek jsem ale vynechala, protože jsem neměla věci. Takže jsem musela jít rovnou domů. Nebylo mi příjemný chodit domů. Nemám totiž moc podporující rodiče, jediný, co dokážou řešit je moje herectví nebo škola, vyčerpává mě to, ale rodinu si nevybíráš, co? Po otevření dveří jsem slyšela kroky ke dveřím, byli matky. "Tak co? Jaký to bylo ve škole?" "Dobrý, asi?" Nemám zapotřebí jí dávat moc svoji pozornosti, když ona nevěnuje žádnou mému osobnímu životu. Čekám až mi vyloží vše, co dělám špatně a pustí mě už do pokoje. "Co to máš na ruce?" Kurva, smajlík, co mi nakreslila Hina o přestávce. "Nic, jenom věc..." "Běž si to smýt a zalez." " Ano matko." Konečně konec, dneska naštěstí nemluvila tak dlouho. Ruku jsem si neumyla, neměla jsem to ani v plánu, co se jsem ale v plánu měla, bylo se převlíknout a ležet v posteli. Většinou poslouchám písničky a snažím se nevnímat můj život, ale s novou školou by to mohlo být lepší. Nevím, jestli se mi podaří se skamarádit s Mondou a ostatními, ale když tak mám furt se Sakuru a Hinu, jsou to úžasný holky, a já je mám hrozně moc ráda. Možná bych se mohla skamarádit s Naegim, vypadal přátelsky. Uvidíme, jak to půjde, ale budu doufat že dobře.