Maybe With Damon w/TVD, TO

•9•

Damon: ale je tu ještě něco, můžu umřít, ale to jenom tak že mě bodneš něčím dřevěným do srdce
Van: takže kdyby to bylo jen nožem tak neumřeš, nevykrvácíš nebo tak něco?
Damon: jakoby ano ale jen dočasně
Van: počkej, počkej,.. kolik je ti let?
Damon: fakt to chceš vědět? Budu si pak připadat jak pedofil musela jsem se zasmát, naštěstí se zasmál taky
Van: to nemusíš,.. tak kolik?
Damon: noo.. 178
Van: tyy-brďo  to je hodně
Damon: ale stále jsou i mnohem starší
Van: kolik mají třeba?
Damon: no tak taková rodina původních má něco přes 1 000
Van: tyvole, mimochodem co je to za rodinu to je příjmení to "původní" ?
Damon: no ani ne tak příjmení jak důvod příjmení mají Mikaelsons, no a oni jsou první upíři, jsou to sourozenci měli nějaké rodinné spory a tak je jejich matka která byla čarodějnice proměnila v tohle a od nich se linou linie těch co jsou od nich přeměnění
Van: dobřee hodně informací na mě musela jsem si protřít oči abych si byla jistá že se mi to jen nezdá je tu ještě něco co bys mi chtěl říct o vás 
Damon: noo ještě je tu jedna asi poslední věc, říkame tomu takový jakoby spínač, můžeme vypnout svoji lidskost, ale né každému je bez ní líp
Van; nechápu..
Damon: dobře tak jinak, prostě upír se může chovat jako člověk normálně při smyslech, ale když to jakoby vypneš tu svou lidskost tak je ti vše jedno, jestli někoho někde zabiješ při krmení jestli to někoho bolí jestli ho necháš trpět, taková jakoby bez emocí..
Van: byla jsem trochu mimo tohle zní víc děsivěji než to že pijou lidskou krev hele a když už máš tu lidskost nebo jak se to jmenuje vyplou a je ti vše jedno, jak ji dostaneš zpět?
Damon: to je někdy těžsí než si myslíš, na mě měla vliv Elena, na Stefana rodina prostě vždy něco co tě tak dojme nebo zasáhne emocionálně že se tu vrátí, ale jak sem říkal ne vždy je to příjemné a pohodlné
Leželi jsme spolu vedle sebe a koukali si do očí a asi ještě další hodinu si povídali
Damon: asi by jsme už měli jít
Van: dobře
Damon si stoupl a mě vytáhl na nohy, byla jsem mu najednou tak blízko, nevím, možná se mi to jen zdálo ale chvilkama mě sledoval jako by mě chtěl sežrat,... a nebo políbit, po chvilce začlo pršet tak jsme rychle sbalili deky a nasedli do auta...
Dojeli jsme k penzionu, zrovna když se rozpršelo ještě víc
Damon: nechceš napsat Barbie a přespat tu? Ať v tomhle nechodíš domů? Hodil bych tě autem ale to by taky nebylo mic moc
Van: zkusím jí napsat, a teda tobě ani Stefanovi  by to nevadilo?
Damon: určitě ne, v klidu
Šla jsem teda volat Car
Van: ahoj Car?
Car: ahoj co potřebuješ, je všechno v pohodě?
Van: jo v nejlepším, ale píšu ti jestli..