Láska je pro děti (Romanrogers)

2. Nový světový pořádek

Asi po půl roce už to Steve nevydržel a chtěl se během pravidelného telefonátu Buckyho zeptat, jestli o Nataše něco neví, ale nedostal k tomu příležitost. Sotva zvedl telefon, naštvaný Buckyho hlas mu poručil: "Pusť si bednu, hlavní zprávy CNN!"

"Víš přece, že televizi nemám!"

"Tak sakra nahoď ten zatracenej kompl! Víš co Wilson udělal? Ten zatracenej kokot ve svý naivitě věnoval tvůj štít státnímu muzeu." prskal Bucky jako by to snad byla vlastizrada.

"No tak se ještě necítí připravený, tak trochu jsem s tím počítal. Pokud by ho muzeum snad nechtělo vrátit, až se mu to rozleží v hlavě, tak zkusím ještě jednou poprosit Wakanďany, no," odpověděl Steve stále nechápající, v čem je problém.
"Sakra, Vořechu, puť si ty zatracený zprávy. Co erár schlamstne, to už nevrátí! Právě teď tvůj plechovej talíř a s ním i titul kapitána Ameriky věnovali nějakýmu armádnímu čurákovi jménem Walker! A Sam jim to naservíroval na stříbrným, vlastně na vibrániovým podnose!"

Bucky ještě chvíli do sluchátka sprostě nadával a pak zavěsil s tím, že jde za Samem.

Ani Stevovi se chování státu nezamlouvalo. Dokonce vylezl ze své bezpečné ulity, aby s tím něco udělal, ale jeho snahy vyšly na prázdno.
Prezidentská kancelář ho odbyla, že te už je jen soukromou osobou a štít mu steně nikdy nepatřil. Rozhodli se to vnímat tak, že Howard Stark ho tenkrát nedaroval Stevovi, ale Kapitánovi Amerika. Tím pádem je to majetek státu a Steve má být rád, že byl pan Wilson tak rozumný a štít vrátil.
Pokusil se promluvit si Walkerem, ale to taky nešlo moc dobře. V první řadě nebylo snadné se k němu přes hradbu PR agentů dostat, ale Steve byl vynalézavý a nakonec se vetřel jako uklízeč do fotbalové šatny před zápasem, který měl novopečený kapitán zahajovat.
Walker ho nejdřív vůbec nepoznal a považoval ho za pouhého fanouška, možná dokonce bláznivého fanouška. Když mu konečně došlo, že Steve není žádný šílený dřevorubec, proměnil se ve fanouška pro změnu Walker. Zahrnul Steva slovy obdivu, ale jako by nedokázal pochopt nic z toho, co se mu Steve snažil říct.

Ten byl ke konci jejich desetimunutové rozmluvi v pokušení Walkera profackovat, ale nakonec to neudělal. Rvačka dvou Kapitánů by nepřinesla nic dobrého a nechtěl nějak nadrobit Samovi a Buckymu.
Rozmluva se Samem byla ze všech jeho snah dát věci do pořádku nakonec nejhorší. Steve to myslel dobře, když nabídl štít právě jemu, ale zjevně je jen naivní bílý idiot, co nedomyslel spoustu věcí a nedokázal si představit, co znamená Kapitán Amerika pro člověka Samova původu.
Poslední, co udělal, než se zase stáhl do své boudy v lesích, byl pokus o návštěvu Isaiaha Bradleye. Toužil se omluvit, že jen pouhou svou existencí zapříčinil něčí utrpení, ale vůbec se nedivil, když ani nebyl vpuštěn dovnitř.
Celou zpáteční cestu k základně přemítal nad tím, proč mu Bucku nikdy o Bradleyovi neřekl, proč první komu se s tím svěřil, byl Sam. Měl strach, že by to Steva mrzelo? Že by to nepochopil?
Jen jedno pozitivum na celé věci Steve nacházel. Když Bucky věřil s tak citlivou informací Samovi, snad si ti dva k sobě najdou cestu, budou si vzájemě krýt záda a Steve se o ně nemusí tolik bát.

Při návratu našel dveře od svého bungalovu nezamčené. No, skvělé, to má za to, že vůbec odjel. Některý drzoun mu vlezl až do baráku! Ale jak to, že ho bezpečnostní systém nevaroval?
Steve automaticky sahal po vypínači, ale zastavil se uprostřed pohybu. Už naděla trochu hluku svým příjezdem, ale vetřelec na to nezareagoval. Možná už je dávno pryč, ale proč riskovat?

Svou boudu znal nazpaměť, tak dál pokračoval po tmě. Našlapoval tiše a pohyboval se podél zdi. Nezdálo se, že by sem zavítal zloděj. Moc majetku k ukradení Steve beztak neměl, ale nepanoval tu nepořádek, nekonal se žádný zběsilý průzkum. Akorát na kuchyňské lince stál hrneček a ve dřezu byl položený talíř.
Steve na hrneček sáhl, keramická stěna byla stále ještě trochu vlažná a vzduchem se neslo slabé bylinkové aroma směsi pro klidný spánek.

Co za vetřelce si proboha uvaří čaj na spaní?
Přes opěrku gauče trčely drobné nohy v příliš velkých (Stevových) vlněných ponožkách. Bezděčně se usmál.
Stále se pohyboval tiše a nepokusil se rozsvítit, ale veškerá ostražitost byla ta tam. Obešel gauč a pomalu se posadil do téměř nepoužívaného křesílka naproti.
Teprve když pod ním vrzlo pérování sedačky, Nataša se konečně vzbudila a automaticky sáhla po zbrani pod polštářem, ale obratem jí zase položila.
"Doufám, že neztrácíš reflexy a může za to ten čaj." popíchl jí Steve namísto pozdravu.
"Ty ses taky nezachoval zrovna opatrně." opáčila a pomalu se posadila. Vypadala, že za sebou má pár náročných týdnů, byla pohublá, na tváři měla blednoucí pozůstatek modřiny a místo své rezavé hřívy měla sestřih na ježka alá trestanec.

"Vážně tě moc rád vidím, Nat. Úplně jsi zmizela z radaru. Doufám, že nejsi na útěku z vězení?"
"Co, udal bys mě úřadům?"
"Momentálně bych oficiálním institucím téhle země neudal ani Teda Bundyho, kdyby se tu objevil."

Na Natašin překvapený pohled doplnil: "Neříkám, že bych ho nechal jít. Děr, ve kterých by mohl skončit a nikdo by ho v nich nehledal, je tady víc než dost. Jen Strýčka Sama mám teď nějak plný zuby."
"Mám hádat?"
"Radši mi řekni, co se posledního půl roku dělo s tebou?"
"Dělala jsem jednu věc pro Furyho. Mám pro něj dost důležitou informaci, jenže se někam vypařil. On i Hillová totálně zmizli z povrchu zemskýho. Samozřejmě, že jsem mu přes předem domluvený kanál poslala šifrovaný vzkaz, jenže nemám ponětí, jestli je ten starej parchant vůbec na příjmu a četl to."

"A jak ti můžu pomoc já? Už jsem úplně ze hry, nemám užitečné kontakty, nikdo nahoře už mě nebere vážně, hergot já ani nesleduju zprávy!"
"Ale máš pohodlnej kutloch, kde se můžu na chvíli zašít a máš číslo na Wilsona a Barnese."
"A ty ho snad nemáš?"

"Když jim zavoláš ty, nebude to vypadat nijak nápadně. A jak jsi sám řekl, pro ty nahoře už jsi odepsaná veličina, co ani nesleduje dění. Vsadím se, že se tě ani nenamáhjí odposlouchávat."
"Co se děje Natašo?"
"Nejspíš ti to ve tvý malý lesní bublině ušlo, ale řada lidí má pocit, že ten scvrklej svět po Thanosovi byl lepší."
"Já vím, že to není perfektní, než jsem zmizel sem, pomáhal jsem v jednom brooklynském centru."
"I když se všichni vrátili, svět se prostě změnil, ale většina vlád se snaží všechno nastrkat zpátky do předthanosovskýho stavu. Hlavně to se lidem nelíbí, vznikají různý protestní skupiny, potenciál pro terorismus. Fury chtěl vědět, jestli některé z těhle hnutí nemůže být dooprvdy nebezpečné, jestli tam třeba nekolují zbraně po Chitairi nebo něco podobnýho."
"A ty jsi na něco kápla?"
"Jo. Čtrnáct dnů zpátky jsem byla v Litvě a dostala jsem příšernou nakládačku od partičky děcek. No, to jsem možná přehnala, ale byli hrozně mladý, tak kolem dvaceti. Ale kdybych s sebou nevzala Jelenu, aby mi kryla záda, asi bych se odtamtud nedostala."
Steve se zamračil, dostat Natašu nebyla žádná hračka ani když byla druhá strana v přesile. To už chtělo něco speciálního.
"Myslíš, že si je někdo cvičí jako osobní armádu?"
"Kdepak. Byli sice slušně sehraní a dost odhodlaní, ale podle pohybů a stylu jsou to pořád amatéři, co se učí za pochodu."

"Tak co ..."
"Dokázali vyvinout neskutečnou sílu i rychlost. Asi jako kdybych se prala s tebou – jsou vylepšení!"

"A do prdele."