Láska je pro děti (Romanrogers)

1. Sotva se usadil prach

"Děkuju, že jste ho dostali domů!" zopakovala už po několikáté Laura Bartonová a ani tentokrát se jí Steve s Natašou nedokázali podívat do očí. Naštěstí si toho Laura pro vlastní rozrušení nevšimla.

Uplynul měsíc od chvíle, kdy Bruce s pomocí Kamenů přivedl nazpět zmizelou polovinu vesmírného života, měsíc ode dne, kdy Thanos proměnil základnu Avengers v trosky a Tony se obětoval, aby všechny zachránil. Už to také byl týden od momentu, kdy se Steve s Natašou vypravili opraveným kvantovým tunelem vrátit Kameny Nekonečna na jejich původní místa.

Steve plánoval jít sám. Zdvořile ale důrazně odmítl jak Buckyho tak Sama, ale Nataša se ani neobtěžovala ptát. Prostě nákráčela vedle Steva na plošinu a poručila: "Pošli nás oba, Bruci!"

Ani o další týden později se Steve nedokázal rozhodnout, zda mu Natašina společnost přišla vhod nebo ne. Jasně, že jim šlo ve dvou všechno snáze a hlídali si záda, ale ... Cítil, že to měli s Nat stejně. Ani jeden se netoužil doopravdy vrátit zpátky,  kvůli tomu druhému to ale udělali.
Poslední zastávkou na jejich misi byl Vormir. Steve si opravdu vzal veškerou blbost s sebou, jak mu popřál na rozloučenou Bucky. Přišel sem s pošetilou myšlenkou, že by třeba mohl nějak vyměnit svou duši za Tonyho.

Protože k čemu byl Stevovi ten zatracený život, sérum a všechno, když Tony ...
Dokonce ani Nataša nebyla úplně imunní vůči tomuhle druhu blbosti, protože tajně doufala, že by se mohla podobně vyměnit za Clinta. Jenže strážce Kamene jejich naděje zmařil a vysvětlil jim, že by jejich oběť nefungovala. Některé věci jsou zkrátka nezvratné.
Steve mu pochopitelně nechtěl věřit, vždyť měl ten přízrak tvář jeho starého nepřítele, ale nakonec pochopil, že ať už je hlídačova podoba jakákoli, uvnitř už je jen strážcem Kamene.

Přesto s Nat došli až k samé hraně skály a dlouho se dívali dolů. Steve si byl jistý, že kdyby tu byli jeden nebo druhý sám, riskli by ten skok do propasti v pošetilé naději, že to třeba zafunguje. A pokud ne, co na tom ještě záleží?
Nakonec se z transu první probral Steve a řekl: "Tak alespoň vezmeme Clinta domů."

"Ano, vezmeme ho domů." přitakala Nat.

Steve pořádně netušil, kam se vrtnout. Jediné, co věděl jistě bylo, že už nechce být superhrdinou. Nepřipadal si jako někdo, kdo se podílel na záchraně světa, spíš jako člověk, co ho svou nezodpovědností a nedostatkem úsudku přivedl na pokraj zkázy, takže bylo jeho morální povinností s tím něco udělat.
Svět se změnil, najednou byl plný lidí s mimořádkými schopnostli, které strčí supersérum ze čtyřicátých let do kapsy. A navíc, hrdinství nikdy nebylo o úžasné síle nebo neuvěřitelné rychlosti, ale o odvaze a srdci na pravém místě.
Odchod do superhrdinského důchodu mu rozmlouval kde kdo, dokonce i Sam s Buckym, kteří mu sice přáli soukromí a odpočinek, ale báli se, že to dělá ze špatného důvodu.
Na nejčastější námitku, že svět pořád potřebuje Kapitána Ameriku, odpovídal: "To možná ano, ale už nepotřebuje Steva Rogerse!"

Jakmile to bylo možné, zaletěl si do Wakandy a požádal krále T'Challu a princeznu Shuri ještě o jednu velkou laskavost. Zpátky se vracel s velkým koženým pouzdrem a zamířil k Samovi domů.
"Dal jsem ho spravit," oznámil, když rozepnul obal a Sam na chvíli podlehl dojmu, že si to Steve s tou penzí rozmyslel.
"Vyzkoušej si ho! Jaký je to pocit?"

"Jako by patřil někomu jinýmu!"

"Až na to, že nepatří!" odpověděl Steve, pevně přesvědčený, že právě Sam je ten dobrý člověk, jakého měl na mysli doktor Erskine.

Chvíli bydlel v jednom bytě s Buckym, jako za starých časů a snažil se svého nejlepšího kamaráda podporovat při návratu do života. Ale po pár týdnech měl pocit, že Buckyho terapii spíš brzdí, než aby pomáhal.

Bucky nutně potřeboval udělat další krok, plně se postavit na vlastní nohy a nemít permanentně za zadkem žádného hlídače, jenže taky nechtěl Steva jen tak vyhodit.
Trn z paty nakonec oběma vytrhla Pepper. Během jedné vzpomínkové akce na Tonyho počest se zmínila, že na zničený Avengers komplex pořádají nájezdy sběrači suvenýrů. Kvůli tomu už došlo v terénu plném kráterů a trosek k několika, naštěstí zatím jen menším úrazům. Sice nasadila na hlídání místa nejrůznější techniku, ale uvítala by navrch i člověka, který by v případě další podobné příhody pomohl.

A tak se Steve nastěhoval do kontejnerové buňky uprostřed lesů ve státě New York. Bucky se mu smál, že je nejvíc překvalifikovaný noční hlídač na celém Východním pobřeží, ale Stevovi tu bylo dobře.
Nemusel dělat nic, sledovací systémy by ho na vetřelce upozornily, ale stejně několikrát za den a minimálně jednou v noci, celý areál obešel.
Nepořídil si televizi, nesledoval sociální média, výjimečně si zajel pro nějaké potřeby do nejbližšího města, ale většinou využíval k nákupům internet. Jeho hlavní kontakt se světem představovaly občasné telefonáty od ostatních Avengers, přičemž jen Bucky volal opravdu pravidelně.
Krom toho, že chtěl vědět, jak se Steve má, Buckyho pořád občas budily noční můry a pak potřeboval, aby mu někdo připomněl, že už je rok 2023 a oon už dávno není Zimním Vojákem.
Sem tam se Steve také setkával s místním šerifem, když byli zvědavci na pozemku příliš drzí a neochotní poslechnout dobře míněnou radu.
Ale většina lidí, co si přišli prohlédnout trosky a odnést nějakou památku na své hrdiny, byla jen zvědavá a dala si vysvětlit, že to není dobrý nápad.
Mnoho z nich Steva ani nepoznalo. Nechal si zas narůst plnovous a vlasy měl brzy ještě delší než za svých nomádských časů. Krom toho zmizel ze světel reflektorů tak náhle, až se začalo proslýcha, že je nejspíš taky mrtvý, ztratil se v čase nebo je možná na Měsíci, kdy prý má SHIELD tajnou základnu.

Jen Nataša se neozvala. Od Clintova pohřbu o ní nic nevěděl, ale aby byl fér, on se taky o kontakt nepokusil.