Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Věnováno:
(Nebe je temný a mnohem níž
Jen vlků dávnej chorál z hor
A já tu marně hledám skrýš
Když cesta rovná se nám ztrácí
Lidi jsou andělé anebo draci
A každej dobrej skutek sílu vrací
No tak jen otoč se a podívej na lodě za tebou)
Kabát – Burlaci
Drahá Leni,
možná, ne, určitě, si teď říkáš, proč bys měla dál bojovat a že jsi toho zvládla už dost a chceš svůj klid... a taky trošku toho štěstí...
Vím, že šikana na základce byla peklo. Dávali ti odpadky do kapuce, jako bys byla jejich odpadkový koš, vysmívali se ti... zachránily tě knížky a anime... od toho byl jen krůček k povídkám a prvním pokusům o vlastní tvorbu. To ti pomohlo, stejně jako setkání s povídkářkami, se kterými se přátelíš dodnes.
Říká se, že když se jedny dveře zavřou, další se otevřou. Základní školu jsi odchodila s rozhodnutím už nikdy víc svoje šikanátory nespatřit... nešla jsi ani na vaši rozlučku, vědělas, že by to pro tebe nedopadlo dobře.
S příchodem na střední přišel nový strašák. Učitelka angličtiny. Před tou ženskou jsi nedokázala ani pípnout. Tvé už tak nízké sebevědomí se ještě víc smrsklo. Zkoušela tě donutit i k maturitě z matiky s tím, že tě nechá prolézt s odřenýma ušima. Všechno pro tebe, ve výsledku, i přes reparát, dopadlo, jak nejlíp mohlo. Tvá vyučující dostala při druhém pokusu reparátu zákaz zkoušet. Reparátem jsi prošla a při nástupu do třeťáku tě čekal šok, první z mnoha. Přeřadili tě do druhé skupiny na angličtinu, k profesorce, kterou sis oblíbila. K tomu jsi začala docházet na vyučování k jiné učitelce.
Druhý šok přišel jen o měsíc později. Viděla jsi spolužáka ze základky, se kterým jsi proseděla tři roky v jedné lavici. To ráno jste jeli stejným autobusem, ale nemluvili spolu. O dva dny později ses dozvěděla, že spáchal sebevraždu.
Zlomí tě to. Neuplyne den, kdy si na něj nevzpomeneš. Budeš si vyčítat, že jsi nic neudělala, nepromluvila na něj... žes byla poslední, kdo ho viděl naživu. Nedokážeš to vymazat z hlavy, nakonec se rozhodneš žít i pro něj.
Život tě hodněkrát semele, přijdou zrady, hádky, ale ať se ti zdá situace sebehorší a máš myšlenky na sebevraždu, nikdy je neuskutečníš. Celé roky, někde hluboko uvnitř, totiž víš, že nežiješ jen pro sebe.
Časem si dokážeš jít za svým. I s introvertní povahou budeš mít hodně pravých přátel, dokonce napříč republikou. Naučíš se, že nejsi k ničemu, jak ti je doma vyčítáno. Po každém otřesu vstaneš silnější a urputně půjdeš dál.
Myslím, že je čas končit. Řeknu ti dvě poslední věci, které potřebuješ vědět.
Moje drahá, předrahá Leni, nikdy se nevzdávej. Zůstaň svá, originální, neměň se. A nakonec... jsem na tebe hrdá.
