Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Ahojky, mé malé ošklivé kačátko,
Píšu ti tyto řádky, abych tě uklidnila. Abych ti dodala sílu a abych sama v sobě své vzpomínky znovu zamkla velmi hluboko tam, kam patří, a tam, kde na mě nemohou. Tam, kam jsem je uložila s pocitem, že už nikdy nevylezou, že jsou schované a že se nikdy nestaly.
Ovšem příchod vlastních dětí otvírá i ty nejstarší dveře. Ty, které jsi zavřela na velkou petlici a zahodila od nich klíč. Tvé vlastní nitro tě dohání, tedy mé, nyní už více jak třicetileté já, dohání a začíná děsit. Proto ti chci tímto říct, že je to vše za tebou, jednou to skončí. Chci to říct tobě a zároveň to připomenout sobě. Ujistit tím znovu sama sebe!
Vím, nad čím každičkou noc přemýšlíš, čeho se každou další noc bojíš a věř, že to nejhorší se nestane. Nemá dostatek odvahy, možná on sám není taková odporná bytost a možná se jen bojí, že bys to řekla. Že bys konečně řekla, komukoliv řekla, že k tobě večer chodí, že se tě dotýká, že tě hladí, že se ti to nelíbí.
Vím, že tápeš a že tomu sama nechceš věřit. Po každé další jeho návštěvě si říkáš, že se to nestalo. Že tam nebyl. Že třeba přišel jen zkontrolovat, zda spíš, tak, jak by to měli přeci otcové dělat! Tak, jak je to normální, ale obě víme, že on nekontroluje tvůj spánek, on kontroluje tebe. Tvé dětské tělíčko, které se třepe pod dotyky toho odporného monstra a ty ve vlastním žalu a strachu, už jen z celé té situace, doufáš, že je to jen odporný sen, který se neustále vrací.
Děsí tě představa kam až zajde. Na to, že jsi ještě malé dítě, o těchto věcech víš už hodně. A bojíš se, že mu jednou nebude stačit tě jen osahávat. Bojíš se, že jednou zajde dál a ty ani v té chvíli nebudeš schopna promluvit. Ani v té nejhorší možné chvíli nepípneš. Nezakřičíš: „Mami, už je tu zas. Sahá na mě! Mami, pomoz mi!" Nezakřičíš, protože ve svém dětském malém mozečku si představuješ, že ona o tom ví.
Nenávidíš je oba. Vždyť jak může nevědět? Jak může matka nevědět, že její nový manžel se jí vytrácí z postele, odchází z ložnice, aby vešel do tvého pokoje. Jak o tomhle může sakra nevědět?! Pravdou je, že nevím. Ale zřejmě nevěděla. Nikdo to nebude vědět, nikomu to neřekneš. Nikdy. Ani manželovi, dokonce ani terapeutce, kterou si v dospělosti najdeš. Neřekneš to nikomu. Neřekneš, protože to uzavřeš hluboko v sobě a necháš to tam hnít.
Neřekneš to ani na policii okolo které chodíš každý den do školy. A říkáš si, co kdybych tam vešla, co kdybych se svěřila. Ale sama se toho lekneš, co bych jim vlastně řekla? Můj nevlastní otec mě osahává? Hladí mě? Líbá mě, je mi z něj zle? Bojím se ho. Pouští si porno přestože ví, že jsem vedle v pokojíčku? Ukazuje mi odporné fotky z časopisů a ptá se mě na názor? Chce po mně, abych za ním chodila do koupelny. Abych mu tam nosila pití a viděla, co tam se sebou dělá. Předvádí se přede mnou, ukazuje se mi a já už nevím jak se toho hajzla zbavit? Nedokážeš to. Nikomu to neřekneš. Uzamkneš to v sobě.
Chci ti říct, že tohle skončí. Jakmile přestaneš vypadat jako dítě, tak to skončí. Přestaneš ho zajímat a pak se ti dva konečně rozvedou. Přestože neudělá nic, co by na tobě skutečně zanechalo fyzické stopy, tak po sobě nechá jeden hnusný hluboký šrám ve tvém srdci, ve tvé duši. I přesto, že byl, jaký byl, to byl jediný otec, kterého jsi znala. Ten tvůj skutečný se nikdy neobjevil a dalšího už ti naštěstí matka do života nepřivede.
Děvče moje maličké, chci ti tímto dát do života sílu a ujistit tě, že takto rodina nevypadá. To nebyla rodina. On nebyl rodina, byl to jen odporný sliz, který tě provázel dětstvím. To, jak má rodina vypadat, poznáš až s tou svou vlastní. Nebudeš mít nikdy na růžích ustláno a budeš muset hodně máknout. Ale věř, že se ho zbavíš.
Jednou to skončí. Píšu to abych tím znovu ujistila sama sebe. Abych si znovu uvědomila, že je to pryč. Nevím, proč se mi vzpomínky vracejí zrovna nyní, proč to vyplouvá zrovna teď, proč mě minulost dohání a odkrývá hnisavá místa, ale doufám, že mé vlastní
uvědomění si, že jsem v jiné době, v jiném městě, v jiném světě na kterém jsem si zatraceně hodně mákla, abych ho měla, tak díky tomu to přestane a já budu mít znovu klidnou hlavu.
Tvoje o mnoho let starší já, které už snad konečně bude mít zas klid.
