was it just a coincidence?

twenty one/ so this is the end?

POHLED GAVIHO :

Uběhlo pár dní, kdy mi snad každou hodinu Charl volala. Nemohl jsem s ní mluvit po tom, co mi udělala.
Je to všechno těžké kvůli mediím. Všude, kde jen jdu zní pouze jedna otázka. A to o Charlott. Nevím, jak to máme.
Xavi mě pochopil a sám mi řekl, že nechce do práce tahat osobní život, protože on s tím nemá nic společného.
Je to těžké, ale teď to odpustit nejde. Namlouvala mi, že s ním nic nemá, že je to jen její nejlepší kamarád. Už na to nechci myslet, chci se pouze soustředit na fotbal.

POHLED CHARLOTT :

Poslední týden jsem si přišla nepoužitelná. Každou minutu, hodinu vlastně pořád jsem na něho myslela. Neudělala jsem nic špatně a potřebuju mu to celé vysvětlit. Píšu mu, volám mu ale on to nezvedá. Nevím, co mám dělat. Cítím se prázdná. Jako kdyby jedna část mě odešla a já ji nemohla najít a vrátit zpět.
Celý týden jsem nevylezla z postele. Nic jiného než zprávy jsem neměla zaplé. Nevěděla jsem, co se děje ve světe, zkrátka vůbec nic. Pár lidí se prý ptalo táty na mě a Gaviho, ale odpověděl jim, že to není vůbec jeho věc. Je Gaviho trenér a já se na něho nezlobím, že to neřeší.

Dnes jsem se rozhodla si vyjít procházku. První musím jít na kontrolu s nohou, sundávají mi sádru. Konečně.
Hned po tom co jsem vyšla z nemocnici mě zastavili novináři. Z každé strany na mě pořvávali "Gavi!". Měla jsem slzy na krajíčku, ale musela jsem to projít a vydržet. Šli zamnou až skoro úplně domů. Celá jsem se třepala, z těchto situací mám strach.

M: co se děje? Celá se třepeš!
Nevěděla jsem, co jí odpovědět a pouze jsem odběhla do pokoje a tam se zhroutila. Opřela se o dveře a jen brečela.
Po půl hodině někdo zaklepal na dveře
Ch : Ano? - utřela jsem si slzy a podívala se, kdo tam je. Byla to máma
M : Charlot? Všechno bude v pohodě. Vím, že to teď bolí, ale za chvilku už ani nebudeš vědět, kdo to byl
Ch : Jenže já to chci vědět! Chápeš, že jsme se rozešli kvůli ničemu? Nico to udělal schválně
M : On si to asi nechce nechat vysvělit. Mám pro tebe nápad. Co kdyby si odjela na jak dlouho chceš do Londýna? Žila by sis svůj život a pomohlo by ti to. Nevěděla jsem, co jí na to odpovědět
M : nechám tě si to promyslet. Dneska večer mi to přijď říct
Celý den jsem přemýšlela o nabídce. Rozhodla jsem se. Odjedu, ale musím se s ním rozloučit.
Vzala jsem mobil a napsala mu zprávu

Z POHLEDU GAVIHO :
Skoro jsem usínal a v tom mi přišla zpráva od Charlott. Čtu si každou, jenom ji dám zobrazeno.
Ch : Mohli bychom si promluvit? Naposledy prosím?
Nechápu, proč napsala naposledy, ale myslím, že bychom si měli vážně promluvit.
Domluvili jsem si, že zítra před obědem budeme v našem parku.
Vůbec nevím, co chce řešit. To, co se stalo už vážně řešit nechci.

DALŠÍ DEN :
Přišel jsem do parku, kde jsem spatřil Charl. Zapomněl jsem, jak moc je krásná. Její oči jí zářily na míle daleko. Nemohu jí odpustit, ne teď. Stála tam, ruce v nervózně v kapsách a koukala se na mě
G : Ahoj - Charl jenom kývla
G : Co si chtěla vyřešit? - nadechla se a začala
Ch : Vím, že nemá cenu řešit to, co se stalo. Jenom bych ti chtěla říct
G : Charl já to nechci slyšet
Ch: neskákej mi do řeči a nech mě domluvit - já kývl
Ch : Chtěla bych ti říct, že to není tak, jak to vypadalo. Nicho to udělal schválně před novináři
G : Proč by to dělal? Je to tvůj nejlepší kamarád
Ch : Byl. Kvůli penězům to udělal. Jen ty to neumíš pochopit
G : Nevěřím, že by něco takového udělal Charl - už jsem byl na odchodu, když mě Charl vzala za rameno a otočila
Ch : odjíždím. - tato informace mě zarazila a jen jsem tam zůstal stát a díval jsem se na ní
Ch : zpátky do Londýna. Nevím, kdy se vrátím.Možná na letní prázdniny. Budu bydlet v našem starém domě, znovu tam chodit do školy a vše bude tak jak bylo. Oba na sebe zapomeneme jako kdyby se nic z toho nestalo - zaskočilo mě to, nechci, aby to skončilo. Nemohl jsem nic říct, slzy se mi dostávaly ven a tak jsem se rozhodl odejít
Ch : takže toto je konec? kývnul jsi a odcházíš?
G : asi jo. Přeju ti, ať se ti v životě daří. A třeba.. ( podíval jsem se konečně na ni) třeba se někdy ještě potkáme

Z POHLEDU CHARLOTT :
G : třeba se ještě někdy potkáme - v tu chvíli jsem se celá rozplakala. Nevím, co jsem čekala. Možná, že si to uvědomí. Ale ne. Ztratila jsem ho.
Zítra odlétám zpět, takže si musím vše zabalit. Chci začít nový život, od zítřka žádný Gavi neexistuje ani neexistoval.