was it just a coincidence?

three / the day when

Dneska jsem neměla vůbec nic v plánu. Ležela jsem jenom v posteli a koukala se na netflix, když v tom mi přišla zpráva na instagram. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Gavi.
@pablogavi : "Ahoj, přijdeš dneska na trénink?"
"Ahoj, dneska jsem to v plánu neměla, mám?"
@pablogavi : "Chtěl jsem po tréninku někam zajít nebo tak něco.
"Dobře, tak já přijdu".
Trénink začínal až za dvě hodiny a bydleli jsme kousek od tréninkového hřiště, takže jsem měla čas se nachystat.
Šla jsem na trénink společně s tátou, takže jsme potkali pár novinářů, kterým taťka musel odpovídat.
Došli jsme na hřiště, ale ještě tam nikdo nebyl, tak jsme si jen tak s taťkou povídali, jak se mi tu líbí a jaké to tu je, když v tom už došel tým na hřiště. Já se musela přesunout na lavičky, abych je nerušila. Gavi přišel jako poslední. Pozdravili jsme se a Gavi musel jít, protože nemel čas se semnou nějak vybavovat.
Trénink skončil a všichni odešli.

"Tati já dneska nepůjdu s tebou domů jo?" říkám
"Jakto?" zeptá se taťka
"No.." nechtěla jsem mu to moc říkat, aby se nevyptával, ale nemohla jsem mu to tajit. "Jdu s Gavim někde ven" viděla jsem jak se na mě šibalsky usmál. "Tati nech toho! Je to jenom kamarád! To už nemůžu mít ani kamarády?". Taťka jenom kývl a odešel.

Šla jsem před stadion, kde už na mě čekal Gavi.
"Promiň, že jdu pozdě. Taťka mě zdržel, protože se mě vyptával kam jdu" říkám. "A co si mu řekla?" ptá se Gavi. "No že jdu s tebou. Vadí to? Neměla jsem to říkat?" vyděšeně jsem se zeptala. "Ne vůbec. Spíš jestli to nevadí jemu". odpověděl. "Nemá důvod k tomu, aby mu to vadilo" oba jsme se zasmáli.

G; no a jak se ti tady líbí? Je to tu moc jiné než v Londýně?
Ch : Popravdě se mi tu líbí více. Pořád si zvykám, ale líbí se mi, že je tady teplo. V Londýn většinou prší. Ale musím říct, že mi chybí kamarádi. - Gavi se na mě tak nějak divně podíval, jako by se chtěl na něco zeptat.
Ch :"Děje se něco?"
G : "Ne jenom, máš nějakého kluka nebo tak?" zeptal se a já se zasmála "Čemu se směješ, to není vtipné!" teď už se smál i on. S úsměvem na tváři jsem mu odpověděla ne a vypadalo to, jako by si ulevil.  A teď přišla řada na mě.
Ch : No a ty máš holku nebi tak? Rychle odpověděl ne a začal se smát. " Náhodou ani bych se nedivila! Vždyť jak slavný musíš být! Neměla bych ti poklonit pokaždé, co přijdu na trénink?" Dělám si srandu
G : Jo myslím, že by si měla - řekl se smíchem

Oba dva jsme ztratili pojem o čase, a tak jsme se rozhodli jít domů. Celý den jsme byli na pláži a na cestě zpátky mi začala být zima, protože jsem měla pouze top. Gavi si všiml, že mám překřížené ruce zimou, a tak mi půjčil jeho mikinu, která krásně voněla. Schválně jsem se poklonila "Velmi děkuji pane. Moc si toho vážím a mohla bych váš podpis?" oba jsme se zasmáli. "Mohla byste podpis. Kam byste si ho přála dívko?" odpověděl. "Na ruku prosím!". podepsal se mi na ruku a šli jsme dál.

Ch: Jaké je to být slavným?
G : Občas dobré, protože mám různé kontakty. Ale na druhou stranu jsem ztratil soukromý život. Všude jsou novináři, ale to asi znáš. Divím se, že jsme dneska nikoho nepotkali a že zatím nevyšel žádný článek.
Ch: Já se vyhýbám všemu společnému s novinami. Moc o mně lidi ani neví a jsem za to ráda.
G : Je to vážně na nic. Já chci hrát prostě jenom fotbal. Je to můj život a naplňuje mě to. Teď když přišel Xavi cítím, že toho dosáhneme hodně- pousmála jsem se.
Je to vážně složité. Bojím se i vztahů, protože nevím, co by ta holka vydržela, protože přece jen nechci to říkat takto, ale mám dost fanynek a až budu mít vztah budou všude jen novináři. Nechci, aby trpěla. - chápala jsem to a trošku i věděla, jak se cítí, a tak jsem ho objala. Objetí jsem si i celkem užívala. "Láska je silnější než nějací novináři". V obou dvou nějak hrklo a tak jsme změnili téma. Nevím, ale asi se mi celkem začíná líbit.

Rozloučili jsme se ve městě, protože Gavi musel úplně na druhou stranu a já šla pěšky domů.
Byl to opravdu skvělý den a začíná se mi tady opravdu líbit. Teda co!