was it just a coincidence?

two/ hola barcelona

Přivítání klubu aneb hlavní téma víkendu. Už od rána máma lítala po baráku, protože jsme zase nestíhaly. Já pomáhala nachystat ségru a ještě jsem se musela nachystat já samotná.
Já i Oli jsme si vzaly Barcelonský dres.  Musely jsme jet o několik hodin dříve, abychom přešly všechny paparazzi, které opravdu nemám ráda. Jsem ráda, že mě moc lidí nezná.
Zahájení začalo ve 3 hodiny. První šel celý A-tým na hřiště. To bylo poprvé, co jsem je všechny viděla, ale nějak jsem je nestudovala. Potom přišel taťka a měl tam nějaký připravený proslov, kterým nás zavolal na hřiště. Ruku v ruce se ségrou a s mamkou jsme šly naproti tátovi.
Vyfotili jsme se všichni společně jako rodina a teď nás zavolali, ať se vyfotíme i s týmem. My šli doprostřed a já stála vedle nějakého mladého kluka. Mohla mu být maximálně 19.  Všimla jsem si, že se na mě furt kouká. "Ahoj" začal mluvit. Odpověděla jsem mu stejně.  Přitom jsme se na sebe koukali. Oběma nám po chvilce došlo, že se musíme fotit, takže jsme se začali soustředit na focení.
Potom už jsme musely jít pryč, takže jsme si nestihli více popovídat, ale vím, že to určitě nebylo naposled, co se vidíme.
Když jsme přišli všichni domů, udělali jsme si všichni společnou večeři a povídali jsme si. V jednu chvíli se na sebe máma i táta podívali a pak se podívali i na mě. "Co se děje?" řekla jsem rychle. "No to nám řekni ty".  Myslím, že jsem více zmatenější v životě nebyla. "Gavi?" promluvil táta. Vůbec jsem nevěděla, kdo je Gavi. "Kdo to je?". řeknu hodně zmateně. "Ten, co jste se na sebe alespoň minutu koukali. My jsme to s tátou viděli". Řekne mamka. "Jo ten. Co by s ním mělo být? Jsem tu jeden den a vy už mi hledáte kluka!". Tak Gavi jo? Do teď jsem nevěděla, jak se jmenuje, takže pokrok.  Šla jsem si lehnout do pokoje a vzala jsem si mobil, podívala jsem se na instagram a vidím, že mě někdo nový začal sledovat. Celkem dost lidí. Myslím, že to bude i kvůli dnešku. Jedno jméno mě však zaujalo.
@pablogavi started following you
Chvilku jsem uvažovala jestli mu dát hned follow zpět, ale pak jsem klikla na sledování. Nevím proč, ale ten kluk mě nějak zajímá. Zítra se jdu s tátou podívat na trénink, tak doufám, že tam bude.
další den:
Dneska jdu na první trénink. Sbalila jsem si věci, oblékla jsem si nějaký outfit a vyšla jsem.
Na tréninkovém hřišti jsem musela projít pár uliček a byla jsem tam. Když jsem přišla, šla jsem pozdravit taťku na hřiště. Za ním v dáli jsem viděla Gaviho, který se na mě koukal. Přemýšlela jsem jestli mu zamávat nebo tak něco. Nakonec jsem na něho jen kývla a šla se posadit na lavičku, kde jsem počkala do konce tréninku.
Na konci už všichni odcházeli, Gavi šel jako poslední a všimla jsem si, že jde jiným směrem. Zamnou. "Ahoj" řekl z dálky a já ho pozdravila nazpátek. Nikdo jsme moc nevěděli co říct, protože jsme se neznali. "Jak se ti líbí tady v Barceloně?".  řekl. "Zatím v pohodě, sice tu nikoho neznám, ani se s nikým nebavím, ale to nevadí". odpověděla jsem. "Mě znáš a to ti musí pro zatím stačit" usmál se a koukl se na mě. "Až tak si věříš jo?" řekla jsem ze srandy. V tu chvíli slyším ostatní trenéry volat jeho jméno, aby už šel do šatny. "Už musím. Tak Ahoj". Rozloučil se a odběhnul do šaten. Já musela čekat na tátu před šatnami, takže jsem doufala, že se ještě uvidím s Gavim. Je to můj jediný kamarád tady, takže celkem nemám na vybranou. Vidím tátu a za ním Gaviho, který se na mě hezky usmál a šel jiným směrem.
"Ahoj Charl, jak se ti líbil trénink?" říká taťka. "Hodně dobrý!". "Myslím, že se ti líbil spíše Gavi než trénink."
"Tati, je to můj jediný kamarád tady a ne každý s kým si povídám musí být můj kluk".
"I tak se mi líbí, takže ti ho schvaluju. Ale ať ho to neovlivní ve fotbale."
"Říkám, že se mi nelibí!" Naštvaně jsem se na něho podívala a po chvilce, kdy už se nekoukal jsem se pousmála