It's time to believe [wixie]

10. Komplikace

Ležel v pokoji pro hosty v domě Grangerové. S rukou za hlavou upíral svůj pohled skrze střešní okno, za nímž se pomalu rozednívalo, a přemýšlel o událostech minulého večera.

Přišel na večeři tak, jak se domluvili. Chlapec nad jeho příchodem projevil nesmírnou radost, až to i Severuse donutilo uvolnit ztuhlé svaly v obličeji a na delší dobu nasadit uvolněný úsměv.

Celý večer by se dal vlastně považovat za ideální, kdyby nebylo několika malých krvavých příhod, které ho kazily pravděpodobně nejvíce Hermioně. Chlapec si z toho nic nedělal, Severus vždy asistoval a Hermiona si pak musela pokaždé udělat pauzu v kuchyni, aby syn neviděl její pláč. Severusovi došlo, že chlapcovo zdraví se od jeho poslední návštěvy rapidně zhoršilo. Obdivoval toho malého človíčka, s jakou vervou s tím bojuje a místo aby sám plakal, byl to právě on, kdo Hermionu hladil po tváři a šeptal: „Maminko, neplač."

Po večeři chlapec s jeho pomocí pověsil na krbovou římsu tři punčochy. Severuse překvapilo, že i pro něj byla připravena klasická červená ponožka s bílým chlupatým lemem a bílou výšivkou jeho jména. Hermiona je s úsměvem sledovala z pohovky a pak chlapci dovolila zůstat výjimečně déle vzhůru.

Když nastal čas jít spát, Severus se nabídl, že uklidí v jídelně, ale zarazil ho David, který jej s upřímným pohledem poprosil, jestli by ho nemohl uložit s maminkou. Nemohl říct ne a nakonec to byl právě on, kdo přečetl krátkou pohádku a přikrývku přitáhl klidně oddychujícímu chlapci výš k bradě. Otočil se na Hermionu, která stála v kuželu světla mezi dveřmi. Kývnutím mu dala najevo, že je vše v pořádku. Zvedl se a společně vyšli na chodbu.

„Připravila jsem vám pokoj pro hosty," řekla mu tiše a pokynula ke dveřím na konci chodby.

Přikývl. Už během večeře ho chlapec přemluvil, aby zůstal přes noc a byl přítomen ranní nadílce, takže to pro něj nebylo překvapením.

„Můžu vám nabídnout víno? Nečekám, že už chcete jít spát," pousmála se. Bylo sotva deset hodin.

Znovu přikývl. Zkoumavě si ji prohlížel. Pohled mu nečekaně odhodlaně vracela. Udělal krok k ní.

„Nebo byste si dal něco jiného?" zeptala se bezelstně a dodala tomu korunu, když pohledem sklouzla na jeho rty. To byla výzva.

Přitiskl ji na dveře její ložnice. Sklonil hlavu, rty přejel po těch jejích a sklouzl ještě níž na její krk. Vzrušeně vydechla a naklonila hlavu na stranu. Prsty jedné ruky mu automaticky vpletla do vlasů a přitáhla si ho blíž. Tou druhou zašátrala za sebou. Nahmatala kliku a oba málem upadli, jak se za ní dveře rychle otevřely. Tlumeně se zasmála a pozpátku couvala ke své posteli. Kdyby nebyla okouzlená jeho přítomností, dotyky a polibky, pravděpodobně by se podivila nad tím, jak jednoduché bylo hodit všechno za hlavu a ocitnout se v jeho náruči.

Dostrkal ji až v posteli. Hermiona narazila lýtkem na hranu postele a zavrávorala. S vyjeknutím dosedla na postel a stáhla Severuse s sebou. Chtivě se na něj usmála a za límeček košile si ho přitáhla k dravému polibku. Donutil ji položit se a vklínil se mezi její stehna. Jazykem prozkoumával zákoutí jejích úst a rukama bloudil pod její halenkou.

Přidušeně vydechl, když zaznamenal, jak mu rukama vklouzla pod košili, nehty dráždivě přejela po hrudi. Systematicky jí začal rozepínat jednotlivé knoflíčky a s potěšením shledal, že dělá to samé s těmi jeho. Rychle shodil košili z ramen a roztáhl cípy její halenky, aby mohl prozkoumat nově odhalená místa. Rty zmapoval linii kopečků ňader, které byly doposud uvězněny v hladké bílé podprsence. Její tiché vzdechy ho povzbuzovaly, aby nepřestával.