9. Poslední konzultace

366 20 0
                                    

Profesore,

až pozdě jsem si uvědomila, že jsme se nestačili dohodnout na poslední konzultaci. Nevím, zda by se mi podařilo uvolnit některý večer během týdne, chci si napracovat hodiny, abych mohla vánoční svátky trávit se synem. Pokud by Vám to vyhovovalo, mohli bychom se na konkrétní čas domluvit v pátek po semináři.

S pozdravem,

G.

Ten dopis, který ho vyburcoval v jedenáct večer, respektive sova ho vyburcovala, jej potěšil. Lhal by, kdyby tvrdil opak. Co ho nepotěšilo, bylo to formální oslovení. Myslel si, že dal před pár hodinami jasně najevo, že... Zavrtěl hlavou a natáhl se pro čistý kus pergamenu.

Hermiono,

přizpůsobím se Vám, domluvíme se v pátek.

PS: Vaším profesorem nejsem už dávno.

Severus

*****

„Jaká byla písemka?" zeptala se Hermiona nenuceně, když poslední kouzelník opustil posluchárnu a zůstali jen ona a Snape. Severus na ni trpělivě čekal, zatímco ona si uklízela poznámky.

„Řekl bych, že jste na nás před Vánoci méně přísná," utrousil. Nebo alespoň jemu se dnešní testík nezdál tolik složitý. Samozřejmě to mohlo být způsobeno také tím, že se na tyto prověrky znalostí začal konečně náležitě připravovat.

Hermiona přikývla. Nebyl daleko od pravdy. Byla to oficiálně poslední konzultace před vánočními svátky, a ona se rozhodla už dříve ulehčit práci nejen sobě, ale i svým dospělým studentům.

Pečlivě zamkla dveře. Nevěděla, co říct, co dělat. Domnívala se, že bude jednoduché chovat se po tom, co se v neděli stalo, normálně, ale opak byl pravdou. Jeho blízkost ji nutila přemýšlet o polibku, jeho slovech, o poznámce v odpovědi na její dopis. A to přece nemohla připustit! Nemohla si dovolit zabývat se svými city, když její syn potřebuje veškerou její podporu.

Zhluboka se nadechla a zase vydechla. Jak kráčela po jeho boku ztemnělými chodbami, připadalo jí, že je v budově zbytečné horko. Vyšli ven. Ostrý vítr ji okamžitě šlehl do tváří. Jestli si všiml jejího předchozího povzdechu, nekomentoval ho.

„Mám připravené podklady na tu poslední konzultaci," začala opatrně.

Zkoumavě si ji prohlédl. Bylo patrné, že se vyhýbá jeho pohledu a mluví tak, aby ho nemusela oslovit. Bylo to dobré znamení nebo špatné?

Mlčel. Čekal, až bude pokračovat.

„Pokud by se vám to hodilo, ráda bych to stihla ještě do Štědrého dne - tedy do úterý. A protože příští pátek před Novým rokem seminář klasicky pokračuje, vy byste měl do té doby látku konečně doplněnou a mohl byste se plně soustředit na učivo dále probírané," vysvětlovala.

Uvědomil si, že to znamení bylo špatné. Z jejích dalších slov bylo patrné, že se ho touží co nejdříve zbavit.

„Přizpůsobím se," odvětil věcně. Pochopil, kde je jeho místo.

Konečně k němu zvedla zrak. V jejích očích spatřil úlevu. Jeho chování v neděli jí muselo být nepříjemné mnohem víc, než si myslel.

„Takže zítra v devět?" zeptala se s nadějí v hlase.

Kývl. Další slova by byla stejně zbytečná. Otočil se a pomalým krokem odcházel, nechávaje za sebou překvapenou Hermionu. Hleděla na jeho vzdalující se siluetu a cítila se zmatenější než kdy předtím. Udělala něco špatně? Proč v jeho pohledu zahlédla zklamání? Byla ona tou příčinou?

It's time to believe [wixie]Kde žijí příběhy. Začni objevovat