STUDIO SONOMELODIA

NECHŤ HRA ZAPOČNE...JEŠTĚ SE HRAJE!

,, Kolik jste toho slyšeli?" Zeptala jsem se v panice.

,, Všechno." Odvětila Micci. ,, Říďa ti dal pěknou čočku. Snad ti tím alespoň otevřel oči."

,, Spíš rozerval duši na kusy." Micci ke mně přiskočila, a pevně mě objala. To samé Tess a Luccia.

,, Říkal jsem vám, že věří tomu, že pro ně něco znamenáme." Řekl Nel ostatním.

,, Ale že se nás zbaví, až už se jim nebudeme hodit..."

,, Jo, jsme v pěkný kaši." Uznala Micci. ,, A pokud včas nezasáhneme, tak to s námi opravdu nedopadne dobře."

,, Musíme začít uvažovat jako lidi." Vložil se do toho Nel. ,, Nás je tolik! Jich je pár."

,, Jenže většina se k žádnýmu odporu nepřinutí." Poznamenala Luccia. ,, A je otázka, zda i my vůbec ano. Copak to ještě dokážeme?"

,, No, když dokážeme připustit, že naše společná minulost je napsaná, a že tu opravdu nejsme od jakživa, pak jo. Neznamená to přece, že už to nebudeme my. Naopak, budeme to my doopravdy." Začala Micci. ,, Jsme Sonomelodia. To ano, ale to neznamená, že se vzdáme vlastní duše. To od nás nikdo neměl chtít. Musíme se prostě odhodlat, společně se zpronevěřit a alespoň chvíli mluvit na rovinu."

,, To není možné!" Zašeptala Tess, a Tadei jí přátelsky dloubla do žeber.

,, Ale je. Budeme muset, jestli chceme přežít." Vztekle jsem se na Tadei podívala.

,, Ty se vůbec neozývej! Tobě já nevěřím!"

,, Už toho nech, Flali!" Zavrčel Nel.

,, Nenechám! Myslíš, že jsem zapomněla, co jsi mi provedla? A že jsem zapomněla, že jsi to zkoušela na Nela?!"

,, Flali, ona po mně nejede!" Vyhrkl Nel. ,, Donutili jí k tomu."

,, Přesně tak. Nikdy se mi nelíbil. A my dvě jsme si nic neudělaly. Ale jo, přiznávám, že kdybych byla v Tadeině situaci, zachovala bych se tak. Ostatně, nevybrali nás náhodou, shoda musela být vysoká. Ale my dvě jsme si nic neudělaly, a já opravdu nechci být tvým nepřítelem. Není důvod, proč bychom nemohly být kamarádky."

,, Jak ti můžu věřit?"

,, Tak počkej." Tadei vytáhla telefon, a začala otevírat různé soubory. Soubor v souboru, vše zaheslované...až se nakonec proklikala k fotce, kterou mi ukázala. ,, Vidíš?"

,, To je...to je ten Sonomelodia z asi desáté kategorie?" Jeho jméno jsem neznala, ale věděla, že existuje. Tadei byla na té fotce v obětí s ním.

,, Glacies. Trvá to už přes půl roku." Usmála se. Zdálo se to být upřímné. Tak upřímně nikdy nemluvila. ,, Samozřejmě to tajíme. A nejsme jediní. Luccio, schválně, řekni jí to!"

,, Jistě, že řeknu. Gerr a Rubbi. Už to trvá nějakou dobu."

,, Ale Rubbi je lesba!"

,, Jenže není. A Gerr ani není děvkař. Kdybys jen věděla, kolikrát se mě snažil vyprovokovat k žárlivé scéně, aby mě nemusel podvádět! Ale já mu řekla, že to za něj řešit nebudu. Pak se dal dohromady s Rubbi. Nikdy jsem nebyla jeho oblíbenkyně." Zalapala jsem po dechu. Mohlo se to dít?

,, A Kai a já...to také není zase tak slavné." Řekla Micci. ,, Jistě, ten nový Kai je mnohem lepší, a na tom se shodneme všichni. Všichni ho máme radši, než toho původního. On má ale radši Caru."

,, To je nesmysl! Tebe má rád! Ohledně Cary se občas zkrátka jen...neudrží. Protože ho dost provokuje."

,, Omyl. Ti dva se mají opravdu rádi. A mně to nevadí." Začala jsem se třást. Asi jsme se zpronevěřovali všichni. Nikoho jsem nevinila za to, že se zamiloval jinde, ale to, jak jsme teď mluvili...Co jsem ale já měla říkat...Sama jsem se zpronevěřila tím nejhorším možným způsobem.