STUDIO SONOMELODIA

DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ

Ilustrační foto: IOANESS DIFFICILIS

Naše popularita rostla den za dnem, a svou úlohu jsme si plnili dobře. Když se blížil první den otevřených dveří, nemohla jsem se dočkat. Bylo to necelého půl roku po tom, co jsme se dostali do studia, a už dávno jsme vystupovali. Na DODéčko měla přijít i spousta artistů. Kai se kasal, jak už si s jednou píše. Před pár týdny hrála jednu roli v divadelní hře, kterou jsme hráli. Micci tam hrála praštěnou policistku, která se za každou cenu rozhodla vézt vyšetřování sama, přestože jí to jako ženě nechtěli dovolit, a Micci v této roli odvedla neskutečně skvělou práci, když se v podstatě stala tahounem celého našeho teprve druhého vystoupení na činoherní scéně. Ovšem divadlo té artistky...Viděla jsem tu tragédii...Tu parodii na divadelní hru, kde Micci hrála policistku s takovým nasazením, a já zlodějku... Ona artistka zkazila i to, co už se dle mého názoru zkazit nedalo, tedy dost ošklivou a směšnou parodii na něco, na co jsme tolik dřeli. Neměla jsem z toho dobrý pocit, nicméně Kai trval na tom, že je v pohodě.

Kaiovi jsem bezmezně věřila, byli jsme přece přátelé. Nicméně faktem bylo, že se kolem Kaie děly poněkud...kontroverzní věci. Byl upozorněn, že by neměl být tak zaměstnáván navazováním a udržováním vztahů s artisty. Navíc byl přistižen, jak vykonává činnost, kterou neměl mít vůbec rád! Svedli to na to, že si chtěl danou činnost zkusit, ale byl přistižen, že má v tomto oboru informace, které mít prostě nemá! Kromě toho několikrát nedodržel oděv. Byl potrestán za zpronevěření vlastní osobnosti, a od té doby byl klid.

Protože to byl můj kamarád, snažila jsem se jeho chování všelijak obhajovat, nicméně jsem se bála, protože pokud by se to opakovalo, museli by ho smazat a aktualizovat. Nemám právo to sdělit jinými slovy...ale tím smazáním myslím ukončení existence a aktualizací nahrazením a znovuvytvořením. Zatím se to nikomu nestalo, ovšem čekalo by to každého, kdo by se opakovaně a silně provinil.

Nicméně i já se dala do řeči s artistkou... Dostali jsme den volna navíc, který jsme s Nelem strávili společně činnostmi, na které jsme jindy neměli tolik času, jako procházky a projížďky na elektrických koloběžkách. A večer jsme si vzali svůj povolený příděl vína – ten činil pro patnáctileté půl litru a tři čtvrtě lutru v případě velké oslavy – a naše popíjení samozřejmě skončilo divokým sexem. Dokonce jsme byli tak hlasití, že nám Cara nechala pode dveřmi výhružný vzkaz. Byli jsme vášniví a na sobě naprosto závislí, a vědělo se to, ale její čin se vedení rozhodlo schválit, protože jsme to asi fakt přehnali.

Další den mě oslovila dívka s dlouhými hnědými rovnými vlasy a představila se mi jako Gratia Rosis. Jako sekundární artistka Věže her, konkrétně pro velmi populární hru LEGENDÁRNÍ ODBOJ, ve které bylo cílem pustošit města nepřátelské strany. Artisté této hry dokonce stavěli na svých scénách vlastní města. Oslovila mě a požádala kvůli svému kamarádovi. Byl součástí jednoho málo známého divadelního souboru, který konečně získal povolení od Sono hrát jednu z našich her, a její kamarád tam měl hrát Nelovu roli, ovšem neuměl stepovat.

Tak mě požádala, zda bych mu prozradila víc o této Nelově roli, a případně požádala Nela, aby mu poradil, co s tím stepem. Protože to bylo povolené, dovolila jsem, aby tomu chlapci předala kontakt na mě a na Nela. Jelikož se mělo jednat o jeho záležitost, chtěla jsem rady nechat na něm, ale Nel prohlásil, že se s žádnými artisty zahazovat nebude. Neumí stepovat? SMŮLA! Má se to naučit. Já jsem ale byla empatická, takže jsem se rozhodla tomu chlapci poradit mu, že stačí umět kroky a mít na sobě stepařské boty. Že zvuk se tam přece dá přidat.

,, Ani nevím, jak ti poděkovat." Napsal. ,, U nás v divadle nikdo nestepuje, a tak si na tu roli nikdo netroufal, a já si jí vylosoval. Ale nevadí mi to! Nemám rád Sono, ale Nel... Je to ten nejlepší stepař. Máš štěstí, že ho můžeš vídat každý den!"