Co když Crystal přestanou věřit? A co když ji začnou všichni lhát? Co když proti ní všichni otočí? Co když ji zradí? Když dostane možnost ke zlu, přijme ji?
Na všechny tyhle otázky dostanete odpovědi v tomhle příběhu.
Snažila jsem se soustředit, ale po pár vteřinách do mě začal Stiles dloubat. ,,Co je!?" Zasyčím na něj. ,,Jdeš zítra na Lydiinu párty?" Zeptá se mě. ,,Jo jdu. Ale s vámi se bavit nehodlám. Neotravuj a poslouchej učitele." Syknu na něj a začnu dál poslouchat jeho nudný výklad z chemie. Kupodivu je ticho. Hned po tom mi zavrní mobil. To si už dělá srandu. Pomyslím si, nenápadně ho strčím pod lavici a kouknu se. Neznámé číslo. (N=neznámý) N: Ahojky Bell C: Znám tě? N: Samozřejmě C: Takže si? Nemohla jsem odpovědět dál, protože nade mnou stal Harris. ,, Neruším vás náhodou?" Řekl sarkasticky. ,,Omlouvám se. Už se to nestane." Řeknu a mobil hodím do tašky. ,,Víte co? Pojďte k tabuli." Řekne a usměje se. To je vpohodě, chemii umím. Řeknu si a dojdu k tabuli. Vyplním to co je na tabuli bez jakéhokoliv problému. Mile se usměju a zase si sednu. Vidím jak je překvapený, ale co nemá mě volat k tabuli.
Zazvonilo, konečně! Vytáhnu mobil, znalým si věci a mizím na další hodinu. Otevřu zprávy N: Theo C: kde si vzal číslo? (T=Theo) T: měl jsem hodinu s Lydii. Nikdo mi nedokáže říct ne ;) C: super, co máš? T: tělocvik, ty? C: taky. Uvidíme se na hřišti. Odešlu zprávu, mobil dám do skříňky a jdu se převléct do šatny. Můj outfit:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přiběhla jsem na hřiště jen tak tak. Coach zapískal tou jeho otravnou píšťalkou. Všichni zpozornili, nastoupili se a začali poslouchat. ,,Dámy vy jděte hrát volejbal. A my jdeme na lacross." Zařval Coach přes celé hřiště. Cítila jsem na sobě pohled. Začala jsem pozorovat, kdo na mě kouká. Jakmile se střetnu s jeho očima, uhnou. Pousměju se a vydám se s holkama trochu dál.
Ze školy se ozvalo zvonění. Šli jsme do šaten. Převleču se a jdu ven. Koho nepotkám. ,,Co chceš?" Zeptám se bez zájmu v hlase. ,,Promluvit si." Řekne Stiles. ,,Najednou mi to říct můžeš?" Odpovím s mírnou agresí. ,,Ne, ale chci si promluvit. Máš dneska čas?" Zeptá se. ,,Mám doučování." Závrtím hlavou. ,,Dobře, ale dávej na sebe pozor." Řekne Stiles a odejde. Divný. Pomyslím si. Vezmu si věci ze skříňky a rozejdu se do třídy. Najednou do někoho vrazím a spadnou mi věci. ,,Promiň, nekoukala jsem se na cestu." Řeknu a kouknu se do očí blonďákovi. ,,Vpohodě. Pomůžu ti." Řekne když se koukl na zem. Pomohl mi posbírat věci a podal mi je. ,,Jsem Crystal." Řeknu a natáhnu ruku, stiskne mi ji a řekne ,,Liam Dunbar, příjmení nemáš?". ,,Jo, Stilinski. Musím říct že ti důvtip nechybí." Řeknu a ušklíbnu se. Rozložíme se a každý jdeme na svou hodinu. Po zbytek školy se nic nedělo.
Jsou tři odpoledne a já sedím v knihovně a čekám na Lydii. A hned na to vtrhne do dveří. ,,Ahoj, promiň za spoždení." Řekla a hned si sedla vedle mě. ,,Tak ohledně té zítřejší párty. Jdeš tam že jo?" Řekne a začne mě připalovat pohledem. Přikývnu. ,,A teď přejdeme už na učení jo?" Řeknu a vrhneme se na to. Učíme se hodninu... dvě a potom do knihovny vtrhne...Scott? Všimnu si že je od krve. ,,Scotte co se stalo? A proč si od krve!?" Začnu panikařit. ,,Lydie vypadněte od sud." Křikl na nás. Začnu panikařit. ,,Scotte co se děje?" Ucítím, že mě začali pálit oči. Začala jsem trochu brečet. ,,Crys, neboj. Jděte nahoru. Obě hned!" René když mě Lydia chytne za ruku a začne tahat nahoru. Do dveří vtrhne Jackson...ale ne úplně, nemá na sobě jenom šupiny, ba i dokonce ocas a jakoby toho nebylo málo tak ještě žluté plazovité oči [kdo nemá představu v médiích je jak vypadá]. ,,Jacksone?" Vydám ze sebe, ale to byla blbost. Rozešel se našim směrem. Najednou se to stane, Scott zařve, ale ne bolestí, ani normálním hlasem, zařve jako nějaké zvíře. To už nevydržím a mé oči se zaplní slzami. Bojím se, hrozně moc. Najednou vidím jak mu na rukou začnou vyrůstat drápy. Zaječím(kdo by taky ne když vidí svého kamaráda nějak mutovat), hned na to se na mě Scott koukne ne jeho čokoládovými kukadly, ale byly rudé a ještě zářlili. To už mě dostalo, nemůžu se nadechnout. Zapoměla jsem zmínit, že občas trpím záchvaty paniky, mám je od doby co umřela mamka. Lydia si toho všimne, je to sice chytrá holka, ale vypadá to, že před ní ještě nikdo neměl záchvat paniky. Je to strašný pocit, nemůžete dýchat, začne se vám mlžit před očima a já do toho někdy mívám nějaké hnusné vzpomínky. Snažila se jak mohla, abych mohla dýchat, ale nic nezmohla. ,,Scotte?! Crysty, něco s ní je. Asi nějaký záchvat!" Zařve po něm a u toho mě celou dobu drží za ruku. Už vidím jenom jak Scott odrází Jacksona do zdi a mám před očima tmu. --------------------------------------------------------- Ahojda čtenáři. Moje kamarádka by chtěla možná přidat i nějaké SHIPY co vy na to? Pokud o nějaký stojíte tak napište 😅(Ne Thiam potom by tenhle příběh byl o něčem jiném) opět se omlouvám za spoždení, nemám čas. Ale chtěla bych moc poděkovat za všechny shlédnutí. Přece jenom je to moje první kniha, doufám že se líbí. Lucy
