Co když Crystal přestanou věřit? A co když ji začnou všichni lhát? Co když proti ní všichni otočí? Co když ji zradí? Když dostane možnost ke zlu, přijme ji?
Na všechny tyhle otázky dostanete odpovědi v tomhle příběhu.
Došla jsem ke Scottovi, potřebovala jsem s nimi něco vyřešit. Zaklelala jsem, ale otevřela mi Mellisa. ,,Ahoj Crystal, potřebuješ něco?" Zeptala se mě mile. ,,Jo, potřebuju mluvit se Scottem." Řeknu a usměju se. ,,Jasně, je v pokoji." Řekne a uhne ze dveří ať můžu vejít. Vešla jsem a šla rovnou ke Scottovi. Rychle jsem otevřela dveře a křikla ,,BAF!" A hned se začnu smát protože se tvářil jak kdyby ho někdo přepadl. ,,Ahoj Crys." Pozdraví mě. ,,Ahoj i tobě Scotte, potřebuju si promluvit. Můžeš jít se mnou?" Řeknu mu, on jen kývne, popadne mobil a jde za mnou. Jakmile jsme byly u dveří tak jsem otevřela a šla rovniu do pokoje. ,,Tak co se děje?" Zeptá se mě Stiles. ,, Vím že mi něco tajíte, chci vědět co." Řeknu hned. Oba stuhli, já si povzdechla. ,,Kluci nemůžete mi všechno tajit." Řeknu smutně. Oni se na sebe jen koukli a nic neříkaly. Jsem zklamaná, mylslela jsem že jim můžu věřit, ale oni? Tají mi něco hodně důležitého. ,, Můžete něco říct!?" Rozkřiknu se na ně. Stále jsou ticho. Poslední kapka. ,,Fajn vy idioti! Neříkejte mi to, když mi nemůžete věřit nebo já nevím!" Křiknu na ně a vyjdu ze Stilesova pokoje a jdu k sobě.
Prásknu dveřmi až tak, že by to slyšeli i lidi na druhé straně ulice. Hned za sebou zamknu, chi být sama. Sednu si na postel a ucítím teplé slzy, které mi stékají po tváři. Rozhodnu se jít veny nechci, aby se sem jakkoliv dostaly. Rychle se převleču, otevřu okno a vyskočím. Dopadnu do dřepu takže mi nic není. Rozběhnu se do lesa.
Kličkuju v lese kolem stromů, temhle pocit mi chyběl. Miluju když můžu běhat po lese a na nic nemyslet. Je to hrozně uklidňující. Ještě zrychlím a necítím nic jiného než jen studený vítr jak my fouká do obličeje a čechrá vlasy. Najednou jsem se zastavila, byla to krásná mýtina s mostkem. A viděla jsem kluka v mikině. Tu jeho potavu znám. ,,Crystal."
Oops! Questa immagine non segue le nostre linee guida sui contenuti. Per continuare la pubblicazione, provare a rimuoverlo o caricare un altro.
Samozřejmě že to byl Theo. Jeho svaly a celkově celé tělo je jedinečné. Sjela jsem ho pohledem od hlavy až k patě. V tý mikině je hrozně roztomilý. Začal mi mávat před obličejem ,, Vím že jsem sexy ale můžeš mě vnímat." Začnu se červenat, ale díky tmě to nejde vidět. ,,J-jasně. Na co si se ptal?" Zeptám se ho. ,,Ptal jsem se co tu děláš." Řekne mi a já ze sebe dostanu jen ,,procházka.". ,, Určitě." Řekne a ušklíbne se. ,,Máš červené oči, ty jsi brečela?" Zeptá se a já závrtím hlavou. ,,Nelži, vidím ty oči. Jestli chceš můžeš mi to říct." Řekne. Cítím z něj důvěru. ,,No... můj bratr s kámoš..mi něco tají a-a nechcou mi říct co. Naštvala jsem se na ně protože po každé když se mi něco dělo nebo tak, tak byly druzí kdo to věděli. " Vykoktám ze sebe potichu, potom jsem i začala brečet. Přišel ke mě blíž a obejmul mě.Stuhnu, známé se teprve den a už mě utišuje. Věřím mu, je to divné, ale má moji důvěru. Opřu si hlavu o jeho rameno a nasaju jeho vůni. ,,Tak Bell, uklidni se." Začne mi šeptat a vážně po chvilce jsem úplně v klidu. ,, Díky moc." Řeknu a pokusím se o úsměv. ,, Nemáš za co." Řekne a usměje se na mě tím jeho křivím úsměvem. Teprve teď jsem si všimla jak má krásné oči, modrošedá barva mu sluší. ,,Uvědomuju si že to je asi netaktní, ale proč nosíš tu pásku?" Zeptá se mě nesměle. ,,Máš pravdu nerada o tom mluvím... vlastně to moc lidí ani neví....je to kvůli tomu...no...." Přerušil moje koktání ,,Pokud o tom nechceš mluvit tak nemusíš." Řekne s úsměvem. Zívnu si. ,,Chceš odprovodit?" Zeptá se mě Theo, jenom přikývnu. Jsem moc unavená. Rozešli jsme se temným lesem směr město. Dojdeme domů já vlezu oknem zpět do pokoje a spadnu do postele. Do chvilky usnu.
