Blood In The Storm / harry potter ff

KAPITOLA 20.

Ještě dlouho jsem si tam povídala s Remusem „Kdysi jsme byly Poberti i s tebou.. Byla jsi hlava všeho.. Říkali jsme ti Měsíčnice..Vždycky jsme je my dva zachraňovali.. Často jsme spolu skládali básně.."než stihl něco říct řekla jsem báseň na kterou jsem si vzpoměla 

„V půlnoci kdys v soumrak čirýchorý bděl jsem sám a sirý,nad věd zapomněných svazkystarými jsem skláněl líc—Skoro schvátilo mne spaní,an ruch lehký znenadáníozval se jak zaklepánína mé dveře— a zas nic.„Návštěva to," pravím k sobě,„klepá na dveře, víc nic—pouze to a pranic víc."Jasně pamět má mi praví:Prosinec byl mrazný, tmavý,mroucích uhlů reflex žhavýodrážel se od dlaždic.Toužil jsem po kuropění,marně hledal těchy v čtení,na Lenoru zapomnění,andělů již na tisíczářnou děvu ‚Leonora',andělů zve na tisíc— Zde již nemá jména víc.Purpurné se clony hnuly,hedvábem svým zavzdychnuly,plní se a vlní myslbázně také neznajíc;takže srdce si dodávám:„Návštěva," si předříkávám,„o vstup žádá,"— v útřest vstávám—„bloudí u mých okenic,—návštěva..."— si předříkávám" 

Remus zvedl své oči od země „Jaktože si na ní pamatuješ?"optal se nejistě „Byl to jen kousek.. Měla jsem ji napsanou ve svém deníku"nadhodila jsem,ale Remus změnil téma „Vždy si kreslila hvězdy na mé jizvy.. S Jamesem a Siriusem jsme tě pokaždé  hledali když jsi utekla k jezeru.. Běhala jsi tam s vlky,ale ve své vlčí podobě " po téhle vzpomínce se mi všechny mé vzpomínky opravdu vybavily „Vzpomínám si na všechny své vzpomínky... Když jste na mě udělali i ten hloupý vtip.."Remus se zarazil „Aster... My jsme to ale nemysleli tak zle... Já.. Já.. Chtěl jsem jim to rozmluvit ale nešlo to zastavit.."Remus byl dočista zastavený v čase „Musím jít, je snídaně... Opravdu jsem ti vděčná za to že se mi vrátili vzpomínky a vím pravdu.. "Rychle jsem vyběhla z Remusovo kabinetu a vydala jsem se do Velké síně na snídani.. 

Posadila jsem se ke Zmijozelskému stolu a po pár minutách si ke mě přisedl Regulus „Co mi chceš?"optala jsem se Naštvaně „Chci vědět co máš za plán" odfrkl „On snad nějaký někdy byl?"zasměju se a odeberu se k Nebelvírskému stolu. „Čemu děláš humor Potterová?"pozvedne obočí Fred „Regulus si myslí že mám nějaký plán či co "zasměju se a posadím se k nim „Slečno Potterová? Nechala jste u mě v kabinetu svůj deník"Remus mi podal deník a po té zmizel „Slečno Potterová co to má znamenat?"zavtípkuje George a já cítím červeň na svém obličeji. „Měla bych jít za pár hodin bude další úkol"Nakonec jsem dvojčata objala a vydala se do pokoje..

-----------------

Timeskip

Opravdu se mé očekávaní splnilo a my máme druhý úkol spojený s černým jezerem. „Milý studenti, v hlubinách jezera je vám to nejdražší co máte. Až uslyšíte výstřel skočte do vody. " mám docela dobrý nápad. Ještě včerejší večer jsem využila kouzla Arcid eau. Kouzlo z vás dokáže udělat sirénu či jakéhokoliv vodního tvora, vy už pouze musíte říct jen kouzlo Arcid eau. Všichni jsme uslyšeli výstřel, a tak jsme skočili do ledové vody „Arcid eau!" pověděla jsem pod vodou. Během malé chvíle jsem byla siréna, ovšem mě ani ty originální nemohli poznat. Plavala jsem do hlubin když jsem uviděla.. Freda a George.. Fleur Delacour jak plave nad hladinu.. Opravdu jsem ani neváhala a popadla dvojčata spolu s Gabrielle Delacour. Byla jsem první kdo se vynořil pokud tedy nepočítám slečnu Fleur Delacour.

Dvojčata i malá Gabrielle vylezli zpět na pevninu a já opět řekla tu kouzelnou formuli „Arcid eau". Po té už jsem na pevninu vylezla i já. „To ty jsi zachránila mou malou Gabrielle?"optala se Fleur s vystrašeným ušklebkem „Ano" odpověděla jsem s klidnou hlavou. Hned jak jsem to dořekla mě Fleur objala „Merci! Děkuju!" odpověděla a po té odběhla za ostatními učastníky. „Páni Potterová nechápu že jsi tam nenechala jednoho z nás vždyť tě někdo mohl zabít!" křikl Fred „Použila jsem dost dobré kouzlo které nepoznají ani originální nestvůry takže nemějte strach" okřikla jsem je zpět.

„První se umístila slečna Potterová! Po té pan Potter! A třetí místo umístil Viktor Krum! Čtvrté místo patří již slečně Fleur Delacour!"  Byla jsem hrozně vyčerpaná, ale má magie mě drží při vědomí. Vypařila jsem se a teď mířím do hradu. Ovšem svým pohledem propaluju své boty a ne cestu přede mnou takže jsem do někoho vrazila. „Pardon moc se omlouvám"  zvedla jsem své oči a spatřila Remuse „Nic se neděje slečno Potterová. Ovšem proč nejdete s nimi? " optal se Remus „Potřebuji nutně najít zrcadlo z Erisedu" až teď jsem si uvědomila co jsem právě řekla. „Dobrá, nebudu se ptát na důvod ovšem vás tam dovedu" Remus se dal do pohybu a během pár minut jsme stáli v místnosti se zrcadlem. Přistoupila jsem k němu blíže a až po té jsem uviděla......

Dvanácteráka,Tichošlápka,Náměsíčníka a Červíčka.. Ve své minulosti jsem je milovala byly to mý nejlepší přátele.. 

„Nesdílíme sice stejnou krev ale pořád jste mými nejlepšími přáteli. Každý z nás žije odlišný život, ale kdybych umírala na svých kolenech. Vy by jste byly ti kteří by mě zachránili. Pokud by jste nemohli dýchat, dám vám své plíce. Ale tohle bohužel ví už jen nebe. Dva roky, deset let.. Pořád čekám kdy Jamese uvidím.."  dokončila jsem svůj monolog a sesypala se na kolena.. James mi neskutečně chybí ... „Koho vidíš v zrcadle?"optal se Remus „Mé nejbližší.. Dvanácteráka,Tichošlápka,Červíčka a samozřejmě vás Náměsíčníku " pořád jsem byla sesypaná na svých kolenech. Cítím menší bolest ve svém hrudníku „Koho vidíte vy ?" optala jsem se ze slušnosti „Dvanácteráka, Tichošlápka, Červíčka a Měsíčnici " asi je dost divný když mě tu teď objímá učitel, ale mě už je to jedno..

Tohle objetí pro mě hodně znamená....

------------------

Jou, Jou, Kapitola 20 je za námi!!!! Mimochodem ano, v minulé kapitole jsem použila báseň Havran. Ovšem děkuji za 320 přečtení.. Zdaleka se v tomhle příběhu neblížíme ke konci, to se nemusíte ani bát (pokud to někdo čte Xd).. Ovšem budu moc ráda za každou Recenzi co kdo napíše!!! Vaše T.H.B.