The Wall

Kapitola 2- Akademie

Pokračování 2. kapitoly

Alex vytáhl ruku z vody a vydal se naproti samotné budově akademie. Byl to vysoký zámek, pyšně se tyčící přímo na hraně bílého útesu. Do výšky se z něj tyčila trojice věží, z jihu západu a z východu, obklopující čtvrtou nejvyšší věž. Ta se jmenovala "Landolfova věž" po samotném zakladateli akademie. Byla naprosto úchvatná a tak vysoká, že byla vidět z celého přilehlého města. Byl to hotový magnet pro turismus. Ovšem toto rozpoložení není náhodné, pomyslel si Alex. Povídá se, že každá ze tří menších věží má symbolizovat jednu bojovou třídu, a tudíž jejich rovnost, zatímco ta čtvrtá jejich společnou sílu. Samozřejmě ale v dnešní době nikdo neví, co se dřívějším architektům honilo hlavou. U paty zámku, tam kde končila lehce zaklikacená cesta, začínalo dlouhé podloubí s mohutnými sloupy, do nichž byly vytesány různé vzory renesančního neb dokonce i staršího stylu. Prostředku podloubí dominovaly mohutné dřevěné dveře s velkým zámkem. Celé podloubí bylo nakonec lemováno květináči s malými stromky a zem byla vydlážděna žulovými kostkami. Osvětlení v noci také zajišťovaly kovové lucerny visící nejen ze stropu podloubí, ale i ve skoro každém okně akademie. Alex tedy pokračoval k podloubí, protože se tam u velkých dveří shromažďovala většina aplikantů. U jednoho ze sloupů zahlédl postávat Torrena, který mu mezitím utekl a teď se bavil s nějakým náhodným člověkem. Když dorazil k podloubí, chystal se za ním vyrazit, ale za rohem uslyšel nějaký povyk. Vystrčil tedy hlavu za roh a uviděl, jak se tam nějaká blonďatá dívka, přišpendlená ke zdi, hádá se dvěma chlapci a jednou černovlasou dívkou. Ti tři si zřejmě celou situaci vychutnávali. 

Poznámka autora: Varování před špatným dialogem.

"Říkám vám, nechte mě být!" vykřikla blonďatá dívka, "n-nebo..." "Nebo co?" zachechtal se jeden z chlapců, "Příjde na nás někdo z tvojí ubohé rodiny?" "Už se úplně bojím!" dodala černovláska a udělala u toho výsměšný obličej. "N-naše rodina není ubohá," řekla naštvaně blonďatá dívka, "Naše živobytí je úplně normální!". "Ano, ano, farmaření je úplně normální." řekl sarkasticky druhý chlapec a se znechucením vyprskl "Nechápu, kdo by se dobrovolně ponížil k takové práci.". Černovláska se ho zastala: "Taková spodina, jako jste vy, akorát zamořuje naši společnost." "A potom ještě, tak jako ty, chodí aplikovat na prestižní akademie a berou nám naše místa!" dodal první z chlapců a zaťal ruku v pěst. Blondýnka to zpozorovala a udělala to samé. "A co s tím uděláš? Pošleš svého nafrněného tatíčka podplatit učitele, ať mě nepřijmou?" Asi se trefila do černého, protože oba chlapci úplně zrudli vztekem, jen černovláska se zdála zůstat poměrně v klidu. Blondýnka zpozorovala svou šanci k útoku, pousmála se a dodala: "Ať si to tedy příjde vyřídit přímo se mnou! Nebo se snad bojí nějaké patnáctileté farmářské holky?" První chlapec se neudržel, natáhl ruku a připravil se ji udeřit. Alex věděl, že musí něco udělat, jinak se situace rychle zvrtne. Čas plynul pomalu. Chlapec a blondýnka se sobě navzájem dívali do očí a provrtávali se smrtelnými pohledy. Teď neb nikdy! "Neruším?" promluvil zvědavě Alex. Všichni čtyři se na něj s překvapením otočili. Asi nikdo neočekával, že by dorazily posily. Trojice zbohatlíků hned poznala, že se určitě přidá na stranu blondýnky, protože Alex určitě nepochází z nějaké místní významné rodiny, to by ho totiž znali. První z chlapců uceknul: "Ty se do toho nepleť." "A proč by ne?" podivil se Alex. Popošel blíž k chlapci, takže se mu teď díval z půl metru do očí. Srčel mu z nich neodůvodnitelný vztek. Alex se rozhlédl po ostatních. Všichni sdíleli stejný pohled. Tipnul si, že to asi všichni jsou sourozenci z nějaké rodiny s hodně extrémními názory. 

Poznámka autora: Tohle je dobře postavená situace s velkým, ale ne úplně využitým potenciálem. Určitě se sem dá jednoduše dostat více přirozené expozice a zkrátka lépe čtenáře uvést to světa a jeho fungování, do interakcí mezi různými  vrstvami společnosti atd... Zkrátka nadstavba pro všechny následující společnostní konflikty, které se přirozeně nebudou řešit přímo na bojišti. Především bych nejdřív změnil pozadí blonďaté dívky, aby nebyla prostě nějaká farmářka, ale něco zajímavějšího. Sem tam ještě přihodit větu s nějakou narážkou, vtipem nebo jen přeformulovat a doplnit nějaké věty a tahle část bude ideální.

Tahle situace se bohužel neobejde bez boje. Ach, do čeho se to zase zapletl... Pořád má ale na výběr, pomyslel si. Pořád by mohl prostě odejít... Ale to neudělá, nemůže to udělat. To by se potom nenáviděl za to, že tam tu blonďatou dívku nechal samotnou, když očividně potřebovala pomoc. Rozhodl se. Vší silou kopl chlapce zepředu do kolene, takže zaúpěl bolestí a skymácel se na zem. Druhý chlapec se rozběhl proti Alexovi a máchnul pěstí do vzduchu přesně tam, kde před vteřinou byl Alex. Ten ale stihl uhnout a teď stál na pravém boku útočníka. Taková začátečnická chyba, pomyslel si Alex. Asi se nikdo z těch tří ještě nedostal do pouliční bitky. Vzal útočníka za jeh pravou ruku, která pořád ještě visela ve vzduchu a zkroutil mu ji vší silou za záda. Ten zaječel bolestí, až se mu skoro podlomila kolena. Teď už zbývá jen provést Alexův oblíbený útok. Položil chlapci svoje levé zápěstí na záda a silně s ním vrazil a zatlačil do zdi. Má vyhráno, pomyslel si a těžce oddychoval. Podíval se doleva, jak spolu obě dívky bojují. Blondýnčin a Alexův bojový styl se drasticky lišil. Zatímco Alex měl v oblibě těžší a a trochu pomalejší útoky, na používala prakticky jenom slabé, zato rychlé útoky. Každopádně boj na její straně ještě nevypadal rozhodnutě, a tak se rozhodl zaměřit zpátky k sobě. Měl za cíl chlapce trošku přidusit, aby ho zklidnil. Už musí držet jen chvíli a... Rána loktem přímo do břicha Alexovi na chvíli vyrazila dech. Alex uskočil stranou a zakymácel se. Sakra! Jak mohl zapomenout na chlapcovu levou ruku? Stál na místě s rukama opřenýma o kolena. Snažil se popadnout dech. Ale chlapec nedával Alexovi čas na oddech. Znovu se k němu rozběhl ve snaze zasadit mu ránu mezi oči, ale Alex se naštěstí podruhé uhnul. Měl to těsné! Musí to vyřídit teď a tady, jinak se moc unaví a prohraje. Alex podkosil chlapci nohu a ten se svalil na zem. Alex k němu přiskočil, chytil mu obě ruce, natáhnul mu je za záda a sednul si na ně. "A už bude klid!" zasmál se Alex, zatímco chlapec pod ním se snažil uvolnit. Konečně si trochu oddechnul, d boje přišel úplně nepřipravený. Dívky mezitím pořád bojovaly, ale ještě se ani jedné nepodařilo zasadit ránu. Přesto byly jejich pohyby stále pozoruhodné. Neustále se střídaly rychlé úhyby, pokusy o taktické rány na slabá místa a výkopy. Násilné protestování pod Alexem se konečně uklidnilo a chlapcovy svaly se uvolnily. Abych to s tím přidušením zase nepřehnal, pomyslel si Alex. Měl by se vydat pomoci svojí společnici. Už se zvedal, ale v tom...

Pokračování 2 kapitoly příště

(pardon no, ale už to začíná být dlouhý XD)