We are like night and day

4.

O tři týdny později.
S Danem jsem se dohodla že budeme přátelé s výhodami.
Všechno šlo hladce, což mi připadalo dost divné.

Ležela jsem na posteli a jen tak hleděla do stropu.
Najednou se rozezněl zvonek a já leknutím vyskočila.
Když se otravný zvuk ozval znova byla jsem donucena vstát a jít té otravné osobě otevřít.
Otevřela jsem dveře a vyděšeně se dívala na osobu přede mnou.
,,V...V...Vero..."
Nedořekla jsem to protože ta osoba začala nehorázně pištět a skočila mi kolem krku.
Já ji jen letmo poplácala po zádech.
,,Měla jsi říct že přijedeš"
Ještě jsem se na ni pořád udiveně dívala.
,,Já vím,já vím drahoušku"
Nahlas přežvýkla žvýkačku a já mírně nakrčila nos.
,,Uhh pojď d...pozvala ses sama ok"
Řekla jsem vyřízeně a zavřela dveře.
,,Postavím na kávu, chceš taky?"
Ona se na mě jen zazubila a procedila přes žvýkačku.
,,Irskou kávu se šlehačkou prosím"
Zamrkala falešnýma řasama a já se falešně usmála.
Tu stejnou si dává i Dan...
Když jsem postavila kafe na stůl hned zase mlela.
,,Tak coo? Co ty a tvůj chabej milostnej život?"
Uchechtla se a napila se z kafe.
,,Za prvé není chabej a za druhé mám náhodou milence, respektive kamarád s výhodami"
Zaculila jsem se a jí se na tváři rýsoval mírný úšklebek.
,,Jak se jmenuje ten nešťastník"
Už jsem její urážky ignorovala, vsadím se že by teď mluvila nejradši jen o sobě.
,,Daniel"
Hodila jsem do větru,ta koza má tak debilní otázky.
,,Už jste to dělali?Jaký je?"
Vyhrkla na mě a já dvakrát pomalu mrkla.
,,Ano,Úžasný a..."
Trochu jsem se zasekla. Moc osobních otázek od člověka který se mi po roce zjeví ve dveřích.

Po velice nepříjemném setkaní (které mimochodem trvalo dlouhé dvě hodiny) byla Emie konečně sama ve svém bytě,sama se svými myšlenkami.

Ležela jsem na posteli a dívala se do stropu.
Za dva pitomý měsíce se toho semlelo až moc.
Daniel se mi nazavolal ani nepamatuju.
Už to je týden.
Týden co mám kruhy pod očima, denodenně drdol na hlavě, fialovou velkou mikinu, tepláky a je mi blbě.
Celkově bych se nedivila.
Venku je dost velká kosa a to je březen.
Už ani pořádně nejím protože to stejně za pár minut vyhodím do záchodové mísy.
Asi budu mít nějakou střevní chřipku nebo co to je.
Ani jedna kamarádka se mě neptá co mi je.
Zase, nedivím se.
Ležet v posteli, čumět prázdně do stropu a topit se v myšlenkách, to dokáže dělat jen magor jako já.
Po minutě mého dumání, se mi zachvěl žaludek.
Okamžitě jsem tušila že musím letět tryskem na záchod.
Už jsem ani neměla co zvracet.
Ležela jsem hlavou opřená o záchodovou mísu.
Byla jsem tak strašně unavená.
Úplně ze všechno.
Najednou se ozvalo brnění telefonu.
Ano, měla jsem zapnuté vibrace.
Zvonění mi způsobovalo hroznou bolest hlavy.
Čelo jsem opřela o prkýnko záchodu a dvakrát se do něj bouchla.
,,O bože, ó bože"
Povzdechla jsem si depresivně a potom se pomalu dobelhala do kuchyně.
Telefon se samým bzučením pohyboval z místa na místo.
Volala mi Katie.
Jen jsem se pousmála, nezapomněla že vůbec existuju. Milé.
Pomalu jsem vzala telefon do roztřepané ruky a klikla na zelenou ikonku telefonu.
,,Ahoj"
Řekla jsem unaveně a z druhé strany telefonu se ozval smích.
Začala mi zvonit hlava, chytila jsem se za spánek a povzdechla si.
,,Ono to žije!"
Křikla moje kamarádka a já si povzdechla.
,,Ano žiju, úžasný poznatek Kate"
Ironicky jsme se zasmála a doslova před sebou viděla jak protočila očima.
,,Stavím se. Nesu jídlo"
,,Fajn, ale jsem docela...ani nevím jestli jsem. Prostě asi nemocná"
Depresivně jsem si povzdechla a dala si dva prsty mezi obočí.
,,Idc, i tak se stavím. CS"
A položila telefon.
Unaveně jsem si sedla na sedačku a po minutě se zmohla udělat si čaj.
Jakmile jsem dosedla uvolněně na sedák a napila se heřmánkového čaje, zazvonil zvonek.
,,Sakra práce"
Sykla jsem a prudce položila hrnek čaje na stůl.
Otevřela jsem dveře a pohled mé kamarádky stál za to.
,,Cos hulila?"
Uchechtla se a sama se pozvala dál.
Jen jsem se usmála a šla si sednout, přitom jsem ji pobídla ať si jde sednou za mnou.
,,Tak"
Pronesla když dosedla, já jen nadzvedla jedno obočí.
,,Co máš na jazyku fyziku"
Uchechtla se vlastnímu vtipu ale úsměv jí spadl když viděla že se nesměju.
,,Něco je špatně"
Opřela se lokty o kolena a vážně se na mě podívala.
,,Celý dny mi je blbě, jím, zvracím, spím, zvracím, piju zvracím a zase spím. K tomu mě strašně třeští hlava"
Podívala se na mě starostlivým pohledem a já si promnula obličej v dlaních.
,,Bylas u doktora?"
,,Cože?"
Řekla jsem unaveně a ona byla nucena to znovu opakovat.
,,Bylas u doktora? Měl by ti napsat léky na střevní chřipku."
Dala si nohu přes nohu a opřela se o opěradlo křesla.
,,Co...co když...to není střevní chřipka...?"
Podívala jsem se na ni zarudlýma očima od slz.
,,Myslíš si, že jsi těhotná?"
Viděla jsem její rozpačitost a nervozitu zároveň.
,,Já to nevím!"
Vyhrkla jsem a znova si promnula obličej v dlaních.
,,Tak to musíme vědět"

Schovala jsem se za policí s buráky.
Kate koupila dva těhotenské testy.
Prodavačka si mě všimla a usmála se.
Byla jsem trochu vynervovaná, víte jak. Malé město. Každý hned všechno ví.
Došli jsme ke mě domů a rychle jsem letěla na záchod.
Nejdřív jsem se vyzvracela.
Sedla jsem si na záchod a Kate seděla na vaně.
,,No taaaak,pohnii"
Probodla jsem Katie pohledem.
,,Kdyby jsi na mě nemluvila tak by to už bylo"
Sykla jsem po ní a usmála se.

Kapitola dnes byla krátká a to z dvou důvodů.
První:píšu kapitoly vždy večer, chyb tam je jak nasekaných ale doufám že se nebudete soustředit na gramatiku ale na příběh.
Za druhé jsem vlastně už zapomněla ale to neva snad.
Ale teď něco k příběhu.
Nabralo nám to zajímavý zvrat.
Napište mi do com jestli jste to nějak tušili nebo ne ;)
V příští kapitole se dozvíte výsledek testu a víc prozrazovat nebudu :)
Pac a pusu <33