Moonstone

Compañero

------

Alexej 

Byli jsme s Mayou na cestě několik dní, než jsme dorazili do obydlené části. Maya už svoje formy ovládat umí, alespoň tedy základy. Myslím si, že o lidském životě vím více než Maya, takže jsem ji vedl ulicí města a objasnil jsem jí většinu věcí.

,,Byl jsem tu asi dvakrát, takže se tu moc nevyznám, ale myslím si, že teď musíme zahnout doleva za tou žlutou budovou vzadu.'' řekl jsem a při navázaném očním kontaktu s Mayou jsem se pousmál.

,,Takže jsi tu přeci jen někdy byl, jaké to tu bylo?'' zeptala se mě Maya.

,,Už je to přes pět let, co jsem tu naposledy byl, takže se to tu mohlo změnit, ale jsem rád, že tu jsem.'' odpověděl jsem jí a chytil jsem ji za ruku. Jako by to čekala, vůbec to s ní nic neudělalo, pouze se usmála a dívala se na cestu. Když jsme zabočili za žlutý dům, tak jsem se s Mayou zastavil.

,,Pokud si to správně pamatuji, teď půjdeme támhle a poté dorazíme k louce s lesem.'' řekl jsem a ukázal Maye směr. Věděl jsem kudy jít, šli jsme správně. 

------

Merlin

Už je to skoro měsíc, co jsem bez svých přátel. Je tu neustálé ticho a smutek.

Většinu času jsem zaneprázdněn povinnostmi. Má práce je všelijaká, především můj úkol je být po boku mé Alfy a aktualizovat ho o novinkách ve smečce. Každý den musím oběhnout nejméně dvacet vlků a optat se jich na otázky typu ''Jste zde spokojeni?'' ''Je zde něco, co byste chtěli ve smečce změnit?'' ''Myslíte si, že jsou zde vlčata spokojený? Pokud ne, víte, co bychom pro to mohli udělat?'' a poté ty nejdůležitější odpovědi a ty, které uznám za vhodné ohlásit Alfě. Po zbytek dne běhám za Alfou jako ocásek a dělám mu společnost. Být po jeho boku mi tolik nevadí, náš Alfa je velmi hovorový typ, takže většinu času poslouchám. Také už není nejmladší, blíží se konec jeho vedení smečky, a proto chci s ním strávit všelijaký čas, co mu mohu nabídnout. Akorát tedy bez Alexeje je to celý jiný, svůj volný čas netrávím s ním, ale s kládou, na který jsme sedávali a dívali se na oblohu. Jeho otec, naše Alfa, to snáší různě, chápe ho, ale chybí mu jeho zástupce, jeho syn.

Rád bych šel navštívit Raffaella s Ronnie a zjistit, jak jsou na tom, ale je to nebezpečný.

Podle všeho, pokud se Alexej nevrátí na poslední chvíli, smečka padne na mě. Celá zodpovědnost bude na mě a já se nebudu moct rozhodnout, jestli ji chci nebo ne. 

------

Maya

Jsem ráda, že jsem tu právě s Alexejem, ale chybí mi moji přátelé.

Dorazili jsme na údajnou louku, kam mě Alexej zavedl. Byl tu jeden jediný dům, docela daleko od ostatních. Fasáda byla třpytivě bílá a střecha obložená červenými taškami. Alexej mě vedl ruku v ruce ke dveřím, když vycítil můj strach, tak se zastavil a podíval se mi do očí.

,,To zvládneme, znám to tu, věř mi.'' řekl mi, vzal si můj obličej do rukou a věnoval mi polibek na čelo. Strach víceméně zmizel, přesněji ta větší část.

Když jsme došli k domu, Alexej zaťukal na dveře a čekali jsme. Dveře domu se otevřely a z nich vykoukla paní, mohlo jí být okolo čtyřicítky.

,,Dobrý den, potřebujete něco?'' optala se nás paní ve dveřích.

,,Dobrý den, přišli jsme za Williamem, je doma?'' optal se Alexej a začal z nervozity pošlapovat na místě.