Moonstone

Mercy

Mercy je název jedné části ostrova Amber, kterou obývají smečky zajímavých stvoření. Obrovští vlci, kteří nejsou pouze vlci, dokáží se převtělit do člověka.

----------------------------------------

Maya

Život v této oblasti je velmi nezáživný, nebo tedy, chtěla bych jednou se vypařit na druhou část ostrova a poznat život člověka. Vždycky mi to přišlo jako vzrušující dobrodružství a kdo ví, třeba se před lidmi nebudeme muset schovávat do nekonečna. 

Žijeme tu ve smečkách, žije tu několik různých druhů vlků, což je problém. Sehnat potravu se ještě nějak dá, ale už od malička nás naše Alfa učí, že jiné smečky jsou zlo. Pokud na nějakou narazíme, tak se jim vyhnout obloukem a popřípadě jim ukrást jejich nový úlovek. Jako lidi tu nepůsobíme vůbec, většina z nás ani neví, jak se z nás člověk stane. Já to také nevím, ačkoliv bych to doopravdy chtěla vědět. Párkrát už se stalo, že se vlci převtělí do lidské formy, ale to je špatně, tedy, když to uvidí někdo z jiné smečky. Tímto si jej můžou snáze vystopovat, protože ucítí jiný pach. Ohledně noci, tak my mladší spíme v přírodně vyrobených stanech. Většinou spíme v lidské formě, protože ji ještě neumíme pořádně ovládat ve spánku. Dospělí spí venku v trávě kousek od nás ve vlčí formě. Někteří mají noční, nebo-li hlídají před nebezpečím.

------

Bylo ráno. Probudila jsem se ve vlčí formě. Posledně se mi to děje často, že bych tomu začala přicházet na zub? Odfrkla jsem si, protože to přeci jen bylo tím, že jsem čím dál tím starší. Šla jsem za svojí matkou, která mezitím myla mého mladšího brášku. Také mě umyla i přes to, že jsem jí říkala, jak to není teď nutné, že si stejně půjdu s přáteli hrát do bahna. V noci pršelo, takže všude bylo blátivo a je to jediné co se tak v tomto počasí dá dělat. Došla jsem za svými přáteli, kteří už na mě čekali. Na pařezu seděl překrásný bílý vlk, Raffaell a vedle pařezu se točila šedá vlčice za svým ocasem, to byla Ronnie. Mí přátelé jsou někdy trochu trdla, ale díky nim je tu nějaká zábava. Popošli jsme o nějaký ten větší kus dál od smečky, kde to vypadalo, že tam jsou kaluže největší. Skákali jsme do nich o sto šest, ale pak se ozvalo křupnutí větví. Z naší smečky to nikdo být nemohl, ani hlídači, ti byli blíže u smečky než my. Přátelé začali na místě i hned panikařit.

,,Běžte to nahlásit Alfě, já zjistím, co to je.'' řekla jsem tišším hlasem přátelům a schovala jsem se za veliký balvan, který byl opodál. Přátelé mě poslechli a pelášili za Alfou, i když.. může být kdekoliv. Další křupnutí. Hlasitější. Blížilo se to ke mně a najednou byla tma. 

------

Alexej

Musel jsem se od smečky vzdálit a pročistit si hlavu od všech povinností. Můj věrný tmavě šedý přítel Merlin šel chvíli se mnou, ale poté to otočil nazpět. Vyšli jsme totiž území naší smečky. Mimo území nesmíme, nebo tedy, na vlastní nebezpečí můžeme. Také proto jsem tam šel, každý mě chce jako budoucí Alfu smečky chránit, že jsem jejich poklad, ale já to nechci. Nechci mít několik hladových krků na starost. Procházka po tmavém lese po dešti bylo to nejideálnější. Najednou jsem uslyšel se někoho smát, pomalu přišel k velkému křovisku, kde jsem se podíval. Tři skoro dospělý vlci si hrají v blátě mimo číkoliv území. To je teda zodpovědnost. Ačkoliv jsem je soudil za to, že už jsou přeci jen skoro dospělí, tak se můj pohled nezpustil z bílé vlčice. Nebo teda, už takové hnědé s náznakem bílé srsti. Byla úchvatná. Chtěl jsem na ní nahlédnout přes křoví, udělal jsem krok dopředu a křup, větev pode mnou se rozdělila na dvě různé části, no super. Znova jsem se na ně skrz křoviny díval, dva vlci utekli, ale ta bílá vlčice zůstala. Nespustil jsem z ní oči do té doby, než jsem ji ztratil za kamenem. Vyšel jsem z úkrytu a šel jsem ji pozdravit, ale nevypadala při smyslech. Co teď? Profackovat ji nemohu, protože by to znamenalo, že musím do lidské formy a nebo.. Po čas mého přemýšlení se přede mnou vlčice změnila na lidskou bytost. Nechápal jsem to, nemá ji také chránit? Bylo mi to v tu chvíli jedno, šťouchal jsem do ní čumákem a mluvil jsem na ní.